32 C 451/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 33.232,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do , částka, , co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, , co do kapitalizovaného úroku , částka, , co do úroku 29,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 29,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplácela dohodnutým způsobem, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, . Z důvodu porušení smluvních ujednání žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem , částka, a poplatkem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 27 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z transakcí na běžném účtu žalované v období od , datum, do , datum, , z těchto údajů pak získala ucelené informace o finanční situaci žalované, která v tomto období měla celkový příjem , částka, , celkové výdaje , částka, , rozdíl tedy činil , částka, . Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: smlouvu o spotřebitelském úvěru, výpis z běžného účtu žalované, doklad o čerpání úvěru a denní historii, které budou podrobněji rozebrány dále.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Osobními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že se jedná o listinu nepodepsanou ani jednou ze smluvních stran, která obsahuje podrobnosti o spotřebitelském úvěru s následujícími parametry: celková výše úvěru činila , částka, , jednalo se o spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše shora uvedeného limitu, žalovaná byla povinna hradit minimální splátku do 11. dne kalendářního měsíce, úroková sazba byla sjednána ve výši 54 % ročně, RPSN činila 70,81 %, celkem k zaplacení bylo , částka, .Potvrzením o provedení transakce na účet žalované ve výši , částka, dne , datum, měl soud za prokázanou tuto platbu.Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané, že žalované bylo celkem vyplaceno , částka, , vrátila celkem , částka, .Výpisem z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázanou transakční historii na běžném účtu žalované v tomto období, mimo jiné to, že od , Anonymizováno, měla žalovaná příjem z celé řady spotřebitelských úvěrů od řady nebankovních poskytovatelů, kromě těchto příjmů měla příjem pouze z , Anonymizováno, ve výši do , částka, měsíčně, další identifikované příjmy stabilní povahy, například ze zaměstnání, patrné nejsou. Z výpisů jsou dále patrné výdaje žalované, které z velké části tvořilo , Anonymizováno, – jedná se o stovky položek v řádech stovek korun každá. V tomto období měla žalovaná celkové příjmy , částka, (z toho velkou část ze spotřebitelských úvěrů), celkové výdaje činily , částka, , disponibilní zůstatek byl tedy , částka, , což soud v období šesti měsíců nepovažuje za disponibilní příjem, z nějž by mohla být žalovaná schopna splácet tento spotřebitelský úvěr, a současně řadu dalších spotřebitelských úvěrů, které jsou z výpisu patrné. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto listinu posoudila účelově tak, aby žalované vytvořila alespoň nějaký disponibilní příjem, přehlédla nicméně podstatné okolnosti, které úvěruschopnost žalované naopak popíraly. Právní předchůdkyně žalobkyně si neověřila, kolik dalších závazků z úvěrů žalovaná má, zda tyto splácí, neověřila si ani to, zda žalovaná nemá nějaké exekučně vymáhané závazky.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že tato byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalované.Fotografií žalované, která drží OP v ruce před sebou + Občanským průkazem žalované – prostou oboustrannou kopií měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala těmito listinami.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin měl soud za prokázané, že na účet žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázána částka v celkové výši , částka, , a to údajně z titulu smlouvy o úvěru, soudu byla nicméně předložena pouze listina „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“, která nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran. Soud tak nemá za prokázané, že k uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně vůbec došlo. Žalovaná vrátila celkem , částka, . Žalobkyně nicméně neprokázala, že její právní předchůdkyně před údajným uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě výpisů z jejího bankovního účtu, soud nicméně dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy posoudila účelově tak, aby žalované vytvořila alespoň nějaký disponibilní příjem, žalovaná měla reálný příjem pouze z nízkých dávek od úřadu práce, další příjmy tvořily prakticky výlučně spotřebitelské úvěry. Výdaje žalovaná tvořily z velké části výdaje na sázení. Tyto informace nebylo možné bez dalšího posoudit tak, že žalovaná je úvěruschopná pouze s přihlédnutím k celkové výši jejího kreditního obratu za šest měsíců, kdy disponibilní zůstatek pro tak dlouhé období tomuto závěru neodpovídal. Dle názoru soudu bylo podstatné zjistit podrobnosti o dalších závazcích žalované, které jsou z výpisů jasně patrné, a dále o jejích skutečných finančních možnostech stran splácení spotřebitelského úvěru. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalované nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení, pár měsíců po jejím uzavření byla nicméně proti žalované zahájena dvě exekuční řízení pro nesplacené spotřebitelské úvěry. Z toho je zřejmé, že žalovaná skutečně nebyla schopna krátce po uzavření předmětné smlouvy o úvěru, či již v době jejího uzavření, dále splácet své závazky a dostala se do exekuce. Tomuto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno předejít, pokud by s větší důsledností posoudila listiny, které měla k otázce úvěruschopnosti žalované k dispozici. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a v důsledku poskytla úvěr osobě, která úvěruschopná nebyla.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně účelově posoudila listiny, které měla k dispozici, aby žalované vytvořila nějaký disponibilní příjem, a v důsledku tohoto jednání došlo k poskytnutí (dalšího) spotřebitelského úvěru osobě, která již v té době byla evidentně předlužená, bez dostatečného příjmu ke splacení svých závazků.

18. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo (zřejmě) z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, , žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku , částka, , k níž dospěl tak, že od vyplacené jistiny úvěru odečetl žalovanou uhrazenou částku. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR vyslovený ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 52 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 48 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 4 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud pro výpočet odměny za zastoupení použil vyhlášku č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, , neboť úkony, za něž byla odměna přiznána, byly učiněny před účinností novely této vyhlášky (§ 15 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, ). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně