32 C 46/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 149.966,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá ohledně prvního nárokuco do částky , částkaco do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplaceníco do úroku ve výši 29,91 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacenídále se žaloba zamítá ohledně druhého nárokuco do částky , částkaco do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplaceníco do úroku ve výši 26,16 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 29,91 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, respektive neuhradil ani jedinou splátku. Právní předchůdkyně žalobkyně proto celý úvěr zesplatila ke dni , datum, , a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky. Žalovaná částka , částka, je dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, , úrokem , částka, , poplatkem za pojištění , částka, a smluvní pokutou , částka, .Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 26,16 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně následně celý úvěr zesplatila ke dni , datum, , a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky. Žalovaná částka , částka, je dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, , úrokem , částka, , poplatkem za pojištění , částka, a smluvní pokutou , částka, .Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěrů a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , 2x Seznamem postoupených pohledávek, 2x Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, (týkající se obou nároků). Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , banka, a. s., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému (na čl. 33) + Výpisy z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 34 – 35).K prvnímu nároku:Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , která nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, měl soud za prokázané znění této smlouvy, neměl nicméně za prokázané, že žalovaný smlouvu v této podobě s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřel.Přílohou č. 1 ze dne , datum, měl soud za prokázané sjednané pojištění.Dokladem o vyplacení úvěru – otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu měl soud za prokázané, že dne , datum, bylo na účet žalovaného vyplaceno , částka, .Transakční historií měl soud za prokázané, že žalovaný na konto této smlouvy neuhradil ničeho.Ke druhému nároku:Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , která nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, měl soud za prokázané znění této smlouvy, neměl nicméně za prokázané, že žalovaný smlouvu v této podobě s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřel.Přílohou č. 1 ze dne , datum, měl soud za prokázané sjednané pojištění.Dokladem o vyplacení úvěru – otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu měl soud za prokázané, že dne , datum, bylo na účet žalovaného vyplaceno , částka, .Transakční historií měl soud za prokázané, že žalovaný na konto této smlouvy uhradil celkem , částka, .K oběma nárokům:Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalovaného, neboť byla adresována na adresu jeho trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel.Oznámením o okamžitém zesplatnění prvního nároku ze dne , datum, + Oznámením o okamžitém zesplatnění druhého nároku ze dne , datum, měl soud za prokázané zesplatnění obou úvěrů dopisem datovaným k výše uvedenému dni.Přílohy B):Hodnocením klienta k 1. nároku ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala následující údaje o žalovaném: měsíční příjmy ze zaměstnání , částka, , celkové výdaje , částka, , sestávající z nákladů na bydlení , částka, , interních splátek , částka, a částky životního minima , částka, . Dále že žalovaný žije sám u rodičů, není ve výpovědní lhůtě, je rozvedený a má střední vzdělání s maturitou.Výpisem transakcí z běžného účtu žalovaného za období od 11. 5. 22 do , datum, měl soud za prokázanou výši příjmu žalovaného, která odpovídá údajům uvedeným ve výše uvedeném Hodnocení klienta.Výpisem záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný neprocházel registrem s žádným záznamem.Výpisem z nebankovního výpisu klientských informací (NRKI) ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný procházel výpisem s rizikovým skóre.Hodnocením klienta ke 2. nároku ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala následující údaje o žalovaném: měsíční příjmy ze zaměstnání , částka, , celkové výdaje , částka, , sestávající z nákladů na bydlení , částka, a částky životního minima , částka, . Dále že žalovaný žije sám u rodičů, není ve výpovědní lhůtě, je rozvedený a má střední vzdělání s maturitou.Výpisem transakcí z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázanou výši příjmu žalovaného, která odpovídá údajům uvedeným ve výše uvedeném Hodnocení klienta.Výpisem záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný registrem procházel pro závazky z telekomunikačních poplatků, které byly nicméně uhrazeny.Výpisem z nebankovního výpisu klientských informací (NRKI) ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný procházel výpisem jako nerizikový klient.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho zjištěných příjmů, žádným způsobem nicméně neprověřila jeho výdaje a spolehla se pouze na zhodnocení nutných výdajů podle částky životního minima a nákladů na bydlení, které byly uvedeny ve velmi nízké výši. I pokud by žalovaný žil u rodičů, nepochybně měl mnohem vyšší výdaje na osobní potřeby a na bydlení, než s jakými bylo právní předchůdkyní žalobkyně počítáno. Právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaného prověřila ve dvou registrech, nicméně ani přes rizikové skóre si dále neověřila, jaké další závazky žalovaný má, jaká je jejich výše a kolik zbývá doplatit. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE a E, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením úvěrových smluv vedeno 17 exekučních řízení, další 1 exekuční řízení bylo proti žalovanému zahájeno po jejich uzavření. Je evidentní, že žalovaný měl již v době uzavření první smlouvy o úvěru velké množství dalších závazků, a to nejen splatných, ale také exekučně vymáhaných, které právní předchůdkyni žalobkyně zamlčel. Toto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek lustrací žalovaného v Centrální evidenci exekucí, kde by si najisto ověřila, že žalovaný rozhodně úvěruschopný není. Údaje uvedené v Hodnocení zákazníka nebyly úplné, neboť neobsahovaly právě tyto exekučně vymáhané závazky. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a v důsledku tak poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, byť byly zjištěny příjmy žalovaného, ani tyto nicméně nemohou zhojit velké množství exekucí, které prakticky bez dalšího vyvracely možnost, že žalovaný je úvěruschopný.

15. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno v rámci prvního nároku , částka, z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný neuhradil ničeho, splatnost dlužné částky nastala dne , datum, . V rámci druhého nároku bylo žalovanému vyplaceno , částka, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný uhradil celkem , částka, , splatnost dlužné částky nastala dne , datum, . Soud proto uložil žalovanému podle níže uvedených právních norem povinnost zaplatit žalobkyni z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, částku , částka, , tj. jistinu poskytnutého úvěru, a z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, částku , částka, , ke které dospěl tak, že od výše úvěru, který byl žalovanému poskytnut, tj. , částka, , odečetl žalovaným uhrazenou částku na konto této smlouvy, tj. , částka, . Soud rovněž považuje za důležité zdůraznit i to, že neuznal započítání žalovaným zaplacené částky na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobkyně označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení, tedy od , datum, , a to z přiznaných částí jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, plynou z neplatných úvěrových smluv.

16. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“17. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

18. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem , soud, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.