32 C 460/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 214.867,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 197.759,14 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 73.162,14 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 66.882 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.108 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17.108 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 214.867,14 Kč, dále zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 90.270,14 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 66.882 Kč od [datum] do zaplacení – to vše jednak z titulu„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum] (smlouva o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen o. z.), na základě které žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 60.000 Kč tak, že 9.000 Kč mělo být použito – započteno na poplatek – náklady poskytovatele úvěru spojené s vyřízením úvěru specifikované v bodu 4.8. smlouvy, částka 31.297 Kč měla být použita (vyplacena) údajně na základě žádosti žalované ve prospěch věřitele [právnická osoba] a to údajně za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči výše uvedenému věřiteli, tento závazek měl vyplývat ze Smlouvy [číslo] ze dne [datum] a 19.703 Kč mělo být vyplaceno na účet žalované č. [bankovní účet] (přičemž částka 19.703 Kč byla skutečně žalované vyplacena – poznámka soudu). Žalovaná údajně úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách a proto žalobce využil svého oprávnění a pohledávku zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu. A dále z titulu„ Smlouvy o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“, která dle sdělení žalobce na Žádosti o zřízení inkasní služby je součástí smluvní dokumentace, tzn., patrně měla tvořit součást výše uvedené„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo]. Dlužná částka ve výši 214.867,14 Kč byla tvořena následujícími položkami: zbylá část jistiny 59.646,76 Kč, zbylá část úroků z úvěru 57.716 Kč, zbylá část inkasní služby 0 Kč, zbylá část doplňkové služby [anonymizováno] – odklad 13.348 Kč, zbylá část doplňkové služby [anonymizováno] – [anonymizováno] 26.767 Kč, zbylá část doplňkové služby [anonymizováno] – práce 26.767 Kč, náklady na upomínky k zaplacení 800 Kč, smluvní pokuta za prodlení úvěru dle ustanovení V. Smlouvy o úvěru 139,07 Kč, smluvní úroky dle ustanovení II. Smlouvy o zřízení inkasní služby 0 Kč a smluvní pokuta dle ustanovení V [číslo] smlouvy o úvěru ve výši 29.823,38 Kč, přičemž na celkovou dlužnou částku byl započítán přeplatek 1 Kč. Žalobce dále požadoval smluvní úroky z prodlení a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 20) + Výpisem z běžného účtu žalované, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalované ve výši 19.703 Kč dne [datum] (na čl. 21). Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], která nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou, údajně byla uzavřena elektronickou formou v klientské zóně, měl soud za prokázané, že tato smlouva čítá 9 stran (respektive 19 stran čítala celá tzv. smluvní dokumentace), přičemž na straně 10 – 15 následuje příloha [číslo] Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, na straně 16 – 18 je příloha [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno] a až na straně 19 následuje žádost o doplňkové služby [anonymizováno]. Soud měl dále za prokázanou výši úvěru, která činila celkem 60.000 Kč tvořených částkou 19.703 Kč skutečně zaslanou na účet žalované, částkou 31.297 Kč, která měla být použita (vyplacena) údajně na základě žádosti žalované ve prospěch věřitele [právnická osoba] a to údajně za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči výše uvedenému věřiteli, přičemž dále součástí úvěru byla částka 9.000 Kč, která byla započtena ihned na náklady poskytovatele úvěru, přičemž smlouva o úvěru zněla na hotovostní úvěr v celkové výši 60.000 Kč. „ Přílohou [číslo] – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ měl soud za prokázané, z jakých informací žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, avšak žádné jiné listinné důkazní prostředky, z nichž by vyplývaly tyto údaje, např. výsledky lustrací žalobcem předloženy nebyly. „ Přílohou [číslo] – Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“ ze dne [datum], která nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou, měl soud za prokázané znění toto smlouvy, avšak nikoliv to, že by to byla skutečně žalovaná, kdo tuto smlouvu uzavřel. Žádostí o doplňkové služby [anonymizováno] – nedatovanou a která nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou, měl soud za prokázané, že ten, kdo žádal o poskytnutí úvěru, zároveň žádal o tyto služby, zároveň však soud nemá najisto postavené, že by to byla skutečně žalovaná. Předsmluvními informacemi ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] měl soud za prokázané, že žalobce vydal tyto informace, které obsahovaly jednak souhlas se zpracováním osobních údajů, dále roční procentní sazbu nákladů a rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ale soud tak nemá na jisto postavené, zda se žalovaná s touto listinou vůbec seznámila. Listinou nazvanou:„ Věc: Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce vydal toto potvrzení, ale vzhledem k tomu, že k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobce žalované tuto listinu vůbec odeslal a zda se žalované případná zásilka žalobce vůbec do dispozice dostala. Listinou nazvanou:„ Věc: Upomínka [číslo]“ ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] – zde platí, že žalované toto bylo zasíláno na adresu [adresa žalované], což však není adresa trvalého pobytu žalované dle Centrální evidence obyvatel (dále jen CEO), přičemž jde sice o adresu, která byla ve smlouvě o úvěru označena jako adresa pro doručování, avšak vzhledem k tomu, že soud nemá najisto postaveno ani to, zda smlouvu o úvěru uzavřela skutečně žalovaná, nemá tím pádem ani za prokázané, že se tato upomínka dostala žalované do dispozice a to tím spíš, že žalovaná se zdržuje v místě, které bylo označeno jak v žalobě, tak v CEO jako adresa trvalého pobytu žalované, tzn. [obec], [ulice a číslo], na které se podařilo soudu žalované doručit předvolání k ústnímu jednání do vlastních rukou proti podpisu dne [datum], přičemž soud zasílal žalované předvolání k ústnímu jednání i na adresu [adresa žalované], avšak na této adrese se dle zprávy pošty nepodařilo žalované doručit ani vložit do schránky adresáta, neboť takováto schránka se zde nenachází. Žalovaná od [datum] má evidovanou adresu v CEO [obec] – [část obce], [ulice a číslo]. Listinou nazvanou:„ Věc: Upomínka [číslo]“ ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] – pozn. soudu: zde platí totéž co u předchozího důkazního prostředku. Listinou nazvanou:„ Věc: Potvrzení o úhradě dluhu“ ze dne [datum] – touto listinou mělo být prokázáno, že bylo vydáno potvrzení o doplacení úvěru [číslo] ale soud nemá na jisto postavené, zda se žalovaná s touto listinou vůbec seznámila za situace, kdy tu chybí jakýkoliv doklad o odeslání této listiny žalované. Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané znění tohoto posudku, a zejména jeho závěr dle kterého znalec [titul]. [jméno] [příjmení] míní, že:„ Úroková sazba i sazba RPSN, tak jak ji nabízí a používá [právnická osoba] u spotřebitelských úvěrů odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. [příjmení] doplňkové služby nabízené společností jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání používaná společností jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřené ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. [právnická osoba] posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu i mírně nad rámec zákona. V případě zajištění úvěru nemovitostí společnost nepoužívá nemovitosti ve výrazném nepoměru vzhledem k poskytovaným částkám a ani nezajišťuje do celé hodnoty nemovitosti, ale pouze k poměrné části.“ S těmito závěry znalce soud kategoricky nesouhlasí, neboť celou smlouvou o spotřebitelském úvěru se jako červená nit vine evidentní snaha žalobce na úvěr na nepatrnou částku, zde pouhých 19.703 Kč, nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalované. Listinou nazvanou:„ Věc: Zesplatnění úvěru – možnost alternativního řešení“ učiněná zástupcem žalobce ze dne [datum] + [příjmení] moc pro zástupce žalobce ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru i oznámení o zastoupení advokátem. Listinou nazvanou:„ Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení“ ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru i oznámení o zastoupení advokátem, přičemž i zde platí, že žalované toto bylo zasíláno na adresu [adresa žalované], což však není adresa trvalého pobytu žalované dle Centrální evidence obyvatel (dále jen CEO), přičemž jde sice o adresu, která byla ve smlouvě o úvěru označena jako adresa pro doručování, avšak vzhledem k tomu, že soud nemá najisto postaveno ani to, zda smlouvu o úvěru uzavřela skutečně žalovaná, nemá tím pádem ani za prokázané, že se tato upomínka dostala žalované do dispozice a to tím spíš, že žalovaná se zdržuje v místě, které bylo označeno jak v žalobě, tak v CEO jako adresa trvalého pobytu žalované, tzn. [obec], [ulice a číslo], na které se podařilo soudu žalované doručit předvolání k ústnímu jednání do vlastních rukou proti podpisu dne [datum], přičemž soud zasílal žalované předvolání k ústnímu jednání i na adresu [adresa žalované], avšak na této adrese se dle zprávy pošty nepodařilo žalované doručit ani vložit do schránky adresáta, neboť takováto schránka se zde nenachází. Žalovaná od [datum] má evidovanou adresu v CEO [obec] – [část obce], [ulice a číslo]. E-mailem od žalobce žalované na adresu [email] ze dne [datum] s předmětem: Instrukce k uzavření smlouvy měl soud za prokázané, že žalobce odeslal tento e-mail na uvedenou e-mailovou adresu, přičemž není jisté, komu tento e-mail patřil. E-mailem od žalobce žalované na adresu [email] ze dne [datum] s předmětem: Instrukce k dokončení podpisu smlouvy měl soud za prokázané, že žalobce odeslal tento e-mail na uvedenou e-mailovou adresu, přičemž není jisté, komu tento e-mail patřil. Detail pohybu – Bezhotovostní platba ve výši 19.703 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobce na účet žalované č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že z účtu žalobce odešla tato platba na účet žalované. Detail pohybu – Platba převodem uvnitř banky ve výši 31.297 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobce na jiný účet žalobce měl soud za prokázané, že z účtu žalobce odešla tato platba na jiný účet žalobce. Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba ve výši 1 Kč zaúčtovaná [datum] na účet žalobce z účtu žalované č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že z účtu žalované došla 1 Kč na účet žalobce.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že žalobcem na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 19.703 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum], která byla zaúčtována na účet žalované dne [datum] a to údajně z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 19.703 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu dne [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 19.703 Kč. Soud z uvedených důvodů žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do částky 197.759,14 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 73.162,14 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do smluvních úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 66.882 Kč od [datum] do zaplacení. <i>5. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

6. Protože na dluh z prokázaného bezdůvodné obohacení ve výši 19.703 Kč bylo uhrazeno žalovanou 2.595 Kč - (přičemž údajně žalovanou žalobci zaslaných 1 Kč nebylo plnění, které by prokazatelně poslala žalobci žalovaná), tak v řízení bylo prokázáno pouze bezdůvodné obohacení na straně žalované na úkor žalobce ve výši 17.108 Kč, soud žalobě co do části jistiny ve výši 17.108 Kč vyhověl a žalobci rovněž přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17.108 Kč, které však soud přiznal až od [datum] (jak žalobce v žalobě požadoval) do zaplacení, a to z toho důvodu, že i předžalobní upomínka učiněná zástupcem žalobce byla žalované prokazatelně odeslána jako doporučená zásilka dne [datum], poslední den, kdy mělo být dle předžalobní upomínky hrazeno je [datum] a soud tak zákonné úroky z prodlení přiznal od data, které bylo uvedeno v žalobě, tj. od [datum] a to do zaplacení. Částku 17.108 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl 7. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o smlouvě o úvěru platí, že:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Podle § 1813 o. z. platí, že:„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ V projednávané smlouvě o úvěru (pokud ji vůbec uzavřela žalovaná) cena úvěru byla sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr byl sice prezentován jako úvěr s úrokovou sazbou 26 % ročně (resp. RPSN 39,23 % ročně), avšak žalobce do výše úroku bez zjevného důvodu nezahrnul složky tvořící cenu úvěru, tedy zejména tzv. náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši v tomto ustanovení smlouvy uvedené a tzv. náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele 4.900 Kč, odměna zprostředkovatel za jeho činnost 2.400 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 1.200 Kč, přičemž dále tu jsou ceny tzv. doplňkových služeb [anonymizováno], tzv. zbylá část doplňkové služby [anonymizováno] – odklad 13.348 Kč, zbylá část doplňkové služby [anonymizováno] – [anonymizováno] 26.767 Kč, zbylá část doplňkové služby [anonymizováno] – práce 26.767 Kč – kdy soud považuje za naprosto neuvěřitelné, že tzv. služby [anonymizováno] jsou jenom dalšími bezdůvodnými náklady úvěru, zde v součtu většími než 60.000 Kč, přičemž i tato ustanovení smlouvy soud považuje za lichevní. Toto soud však uvádí pouze na dokreslení celé situace ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť soud vůbec nemá za prokázané, zda to byla žalovaná, kdo se žalobcem tuto smlouvu elektronicky uzavřel.

10. Článek 1 odst. 2 směrnice [číslo] stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 11. Podle článku 3 odst. 1 téže směrnice, platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ 12. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice, platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“ 13. Podle článku 5 téže směrnice, platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“ 14. Článek 6 odst. 1 směrnice [číslo] stanoví, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“ 15. Podepsaný soud dále připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí [číslo] z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a Asturcom Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice [číslo], totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], Cofidis, C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

16. Výše uvedené soud uvádí pouze proto, aby bylo zjevné, že by nad rámec prokázaného bezdůvodného obohacení ve výši 17.108 Kč stejně žalobci nepřiznal jím požadované částky pro naprosto evidentní existenci zneužívajících ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru.

17. Ani za situace, kdy by ujednání o úplatě za spotřebitelský úvěr bylo jasné i srozumitelné, nebylo by možné přiznat žalobci nárok„ náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy – ve výši 9.000 Kč tam uvedené“, resp. jejich zbývající část.

18. Podle § 580 o. z., platí, že:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 19. Podle § 577 o. z., platí, že:„ Je-li důvod neplatnosti (pozn. soudu: právního jednání) jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, návrhy stran přitom není vázán, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“ Přestože § 577 o. z., hovoří o nezákonném rozsahu, analogicky je nutné vztáhnout i na rozpor s dobrými mravy.

20. Podle § 588 o. z., platí, že:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 21. Úroková sazba i u velmi rizikových úvěrů obecně v případě bank nikdy nepřesahuje úroveň 30 % ročně. Úroky ve vyšší částce považuje okresní soud za nepřípustné a je nutné zdůraznit, že úroky by ve smlouvě vypadaly jinak, kdyby do nich žalobce zohlednil i své ostatní požadované nároky, v takovém případě by vysoce převýšily úroky, které žalobce požadoval.

22. Dle smlouvy činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 119.016 Kč, což je při poskytnutém úvěru 60.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 60.000 Kč se rozpadá na skutečně žalované poskytnutou částku zaslanou žalované bezhotovostně na účet ve výši 19.703 Kč, poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru 9.000 Kč a údajnou úhradu předchozího úvěru 31.297 Kč. Dále žalobce požadoval náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 9.000 Kč.

23. Je třeba připomenout, že stanovením drastické sazby úroků není možné obcházet povinnost stanovenou ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 25. Jinými slovy, pokud žalobce dostatečně nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a úvěr poskytl a své obchodní riziko kompenzoval ustanovením o zcela nepřiměřeně vysokých úrocích, pak podepsaný soud uvedený postup neshledal zákonný, legální a ani legitimní. K podrobnější argumentaci nepřípustnosti výše úroků sjednaných v předmětné smlouvě a žalobcem nyní požadovaných podepsaný soud rovněž plně odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16.

26. Podle názoru podepsaného soudu se v tomto případě se jedná ze strany žalobce zcela zjevně o obchod s chudobou, kdy ve své podstatě z úvěru ve výši 60.000 Kč si ihned ponechá 9.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 19.703 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalované. Ve skutečnosti se jedná o poměrně právně sofistikované navyšování dlužné částky o smluvní pokuty, které se v textu žaloby nenazývají smluvní pokutou, tedy o různé paušální částky smluvně dohodnuté, přičemž z koncipování smlouvy i žaloby je zcela zjevné, že žalobce od začátku počítal s tím, že žalovaná neuhradí řádně a včas úvěr, čímž žalobci vznikne na základě smlouvy možnost požadovat absurdní navýšení dlužné částky. To vše za situace, kdy obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů u bank v té době činila zhruba 10 % ročně.

27. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že:„ Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“ Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení (jak smluvních, tak zákonných). V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.