32 C 463/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 22 192 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do, částkas kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, ,s kapitalizovaným úrokem , částka, ,se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Poslední splátka , částka, byla žalovaným uhrazena dne , datum, . Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, , úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, a smluvní pokutou , částka, .

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (čl. 27–28), v němž uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán, přičemž z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do , datum, u společnosti , právnická osoba, , že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem , částka, , že výše jeho měsíčních výdajů činí , částka, . Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku , částka, . Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že bydlí u rodinných příslušníků, je svobodný, má dokončené středoškolské vzdělání a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z Pracovní smlouvy a Výplatních pásek. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce dle výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný v Žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, je dostatečná. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: Žádost o úvěr ze dne , datum, , Pracovní smlouvu a Výplatní pásky, které budou podrobněji rozebrány dále.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

5. Skutkový stav, který byl stručně popsán v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku byl v řízení zjištěn z následujících listinných důkazů:Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, – vlastnoručně podepsanou žalovaným – měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , celkovou dlužnou částku splatnou dlužníkem , částka, , tvořenou jistinou , částka, , celkovými náklady spotřebitelského úvěru , částka, , tvořenými úrokem z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, a náklady na vyhodnocení úvěru , částka, a poplatkem za inkaso v bydlišti dlužníka , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 8 % ročně s tím, že roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN), která činí 272,44 %.Přílohou č. , hodnota, předpisem splátek měl soud za prokázané, z jakých procentuálních částí se skládá celková splátka v závislosti na tom, o jakou v pořadí splátku se jedná, tzn. rozpad splátky na jistinu, úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek.Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že bydlí u rodinných příslušníků, má střední vzdělání, je svobodný a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě, nemá bankovní účet. K příjmům uvedl, že je zaměstnaný na plný úvazek s příjmem , částka, měsíčně a že toto je jeho jediný zdroj příjmů, další čisté příjmy domácnosti neuvedl. Hlavní příjmy žalovaného byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami, současně nebyly nijak ověřeny exekuce vedené proti žalovanému. Žalovaný uvedl výdaje , částka, na bydlení, , částka, na dopravu jídlo a osobní náklady, srážky ze mzdy , částka, s tím, že nesplácí externí ani interní splátky. Použitelný příjem byl uveden částkou , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala výši dalších závazků žalovaného, kolik zbývá doplatit a zda tyto žalovaný splácí řádně. Soud dále zjistil, že ustanovení smlouvy o úvěru, kdy je tu sice zdánlivě nízké úročení 8 % ročně, ale dle názoru soudu je tu další skryté úročení v podobě různých poplatků, což se projevuje vysokým RPSN 272,44 % ročně, což podle názoru soudu odporuje dobrým mravům.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že z úvěru , částka, žalovaný uhradil , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhů ještě předtím, než byla podána žaloba a že se žalovanému tato výzva dostala do dispozice.Pracovní smlouva ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný byl od , datum, na dobu určitou do , datum, zaměstnán u společnosti , právnická osobaVýplatní lístky za období 6/2023, 7/2023 a 8/2023 měl soud za prokázané, že čistý příjem žalovaného činil v uvedených měsících 6/2023 částku , částka, , 7/2023 částku , částka, a 8/2023 částku , částka, .

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byla podrobněji popsána výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. že úvěruschopnost žalovaného správně nevyhodnotila. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného, která si řádným způsobem neověřila. Příjmy žalovaného byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami, ovšem nijak nebylo ověřeno tvrzení žalovaného, že nesplácí žádné další závazky. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalovanému bylo zahájeno 6 řízení EXE před uzavření smlouvy o úvěru a 8 řízení EXE krátce po uzavření smlouvy o úvěru, z toho je evidentní, že žalovaný už v době uzavírání smluv o úvěru musel mít další dluhy, které však právní předchůdkyni žalobkyně nepřiznal. Příjem žalovaného tak byl relativně nízký vzhledem k jeho předchozím dluhům a exekucím, jeho příjmová potencialita byla dále zásadně omezena předešlými dluhy, zvýšení příjmu v dohledné době tedy nebylo pravděpodobné. Současně si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila tvrzení žalovaného o jeho výdajích.

7. Z toho je evidentní, že žalovaný rozhodně úvěruschopný nebyl, naopak šlo o dlužníka, neschopného řádné splácet své závazky. Tyto závazky žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nezamlčel, právní předchůdkyně žalobkyně jejich existenci řádně nezohlednila. V kombinaci s relativně nízkým příjmem žalovaného z něho tyto závazky dělají osobu evidentně neúvěruschopnou. Je zřejmé, že údaje uvedené v Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného byly vyplněny s jasným záměrem vytvořit žalovanému alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnutý úvěr splácet, a v důsledku byl poskytnut úvěr osobě, která rozhodně úvěruschopná nebyla. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti.

19. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku , částka, , k níž dospěl tak, že od vyplacené jistiny úvěru odečetl žalovaným uhrazenou částku. Pro úplnost soud dodává, že neuznal zápočet žalovaným uhrazené částky na jednotlivé nároky, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR vyslovený ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.