32 C 466/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený 18. 11. 1966 bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 004,71 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co doa) , částkas kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, ,s kapitalizovaným úrokem , částka, ,se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,b) , částkas kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, ,s kapitalizovaným úrokem , částka, ,se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,s úrokem 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:a) , částka, ,b) , částka, ,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem , částka, z toho v prvním nároku , částka, spolu s úrokem z úvěru a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradil dne , datum, , celkem uhradil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a dlužným poplatkem , částka, .Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, spolu s úrokem z úvěru a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradil dne , datum, , celkem uhradil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a dlužným poplatkem , částka, .

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“ Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 28 – 29 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelské úvěry z tvrzení žalovaného, která jsou obsažená v Zákaznických kartách – žádostech o spotřebitelský úvěr, a o kterých žalovaný prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). , právnická osoba, žalovaný prohlásil, resp. potvrdil, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedl v zákaznických kartách, a že nezamlčel žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to zákaznické karty, rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které budou podrobněji rozebrány dále.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:K prvnímu nároku:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 65 týdenních splátkách po , částka, , vyjma splátky poslední, která činila , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úrokem z úvěru , částka, , administrativním poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 86 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 162,48 %.Zákaznickou kartou – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný. Žalovaný ve formuláři uvedl, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, bydlí v nájemním bytě a má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám, nevlastní automobil. Dále uvedl, že pracuje na DPP s měsíčním příjmem , částka, , dalším příjmem domácnosti je částka , částka, , jejíž zdroj nebyl specifikován, v položce počet zdrojů příjmů je uveden příjem jediný (pracovní poměr na dohodu o provedení práce, nicméně výplatní pásky ani nebyly žalobkyní doloženy ani potvrzení o dalším příjmu domácnosti). Své výdaje žalovaný odhadl částkou , částka, měsíčně, dále přiznal interní splátky ve výši , částka, měsíčně. Již z tohoto je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně prakticky nijak neověřila tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného, neověřila ani absenci dalších závazků.Tabulkou umoření ke smlouvě č. , hodnota, měl soud za prokázané, že z úvěru , částka, žalovaný uhradil , částka, .K druhému nároku:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 15 měsíčních splátkách po , částka, , vyjma splátky poslední, která činila , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úrokem z úvěru , částka, , administrativním poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 86 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 148,48 %.Zákaznickou kartou – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný. Žalovaný ve formuláři uvedl, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, bydlí v nájemním bytě a má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám, nevlastní automobil. Dále uvedl, že pracuje na plný úvazek s měsíčním příjmem , částka, , dalším příjmem domácnosti je částka , částka, , jejíž zdroj nebyl specifikován, v položce počet zdrojů příjmů je uveden příjem jediný (pracovní poměr na plný úvazek, nicméně výplatní pásky ani nebyly žalobkyní doloženy ani potvrzení o dalším příjmu domácnosti). Své výdaje žalovaný odhadl částkou , částka, měsíčně, dále přiznal interní splátky ve výši , částka, měsíčně. Již z tohoto je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně prakticky nijak neověřila tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného, neověřila ani absenci dalších závazků.Tabulkou umoření ke smlouvě č. , hodnota, měl soud za prokázané, že z úvěru , částka, žalovaný uhradil , částka, .Ke všem nárokům:Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.Rozsudkem KS v , adresa, čj. , spisová značka, ze dne , datum, (na čl. 32–34) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzeného příjmu, žádným způsobem si neověřila jeho skutečné výdaje, neověřila si způsob bydlení žalovaného, neověřila si ani to, zda proti žalovanému nejsou vedena exekuční řízení, což mohla snadno zjistit lustrací v Centrální evidenci exekucí. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla doložený příjem žalovaného. Současně si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila tvrzení žalovaného o jeho výdajích, která jistě neodpovídají realitě, pokud žalovaný přiznal, že žije v nájmu a zároveň vyživuje dvě nezaopatřené osoby, jeho náklady nemohou činit měsíčně pouze , částka, , nijak nebylo ověřeno ani tvrzení žalovaného, že nesplácí žádné další závazky, kromě závazků, které byly žalovaným přiznány. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením úvěrových smluv zahájeno 9 exekučních řízení EXE a 3 řízení E. Po uzavření úvěrových smluv bylo proti žalovanému zahájeno jedno exekuční řízení EXE a žádné řízení E, přičemž z toho je evidentní, že žalovaný už v době uzavření smlouvy o úvěru musel mít další dluhy, které však právní předchůdkyni žalobkyně nepřiznal.

6. Soud přístup právní předchůdkyně žalobkyně nepovažuje za řádné prověření úvěruschopnosti dlužníka, neboť ani v případě, že je zjištěn pravidelný příjem ze zaměstnání, nelze odhlédnout od dalších aspektů, které tvoří celkovou majetkovou situaci osoby, zejména pak jiné závazky, reálné výdaje a zdroje příjmů. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla úvěr osobě, která zjevně úvěruschopná nebyla a žalovaný byl v hodnocení zákazníka hodnocen s jasným záměrem vytvořit mu disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnutý úvěr splácet, příjmy byly nadhodnoceny a závazky podhodnoceny. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou neplatné.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěrů žalovanému. Právní předchůdkyně žalobkyně měla sice k dispozici listiny, kterými byla ověřena některá z tvrzení žalovaného pro účely uzavření úvěrových smluv, tyto nicméně posoudila účelově tak, aby žalovanému nepravdivě vytvořila disponibilní příjem.

18. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo z titulu prvního nároku vyplaceno , částka, v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Z titulu z titulu druhého nároku bylo žalovanému vyplaceno , částka, v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení z první neplatné úvěrové smlouvy, tzn. z titulu prvního nároku částku , částka, a z druhé neplatné úvěrové smlouvy, tzn. z titulu druhého nároku částku , částka, . K těmto částkám dospěl soud tak, že od vyplacených jistin úvěrů odečetl žalovaným uhrazené částky na konto příslušných smluv. Soud zamítl nárok žalobkyně z první neplatné úvěrové smlouvy ve výši , částka, spolu s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a z druhé neplatné úvěrové smlouvy soud zamítl částku , částka, spolu s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že neuznal zápočet žalovaným uhrazených částek na jednotlivé nároky, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatných úvěrových smluv. Jelikož soud úvěrové smlouvy posoudil jako neplatné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároků na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.