32 C 47/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 47.234 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 47.234 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47.234 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 47.234 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47.234 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], údajně se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 47.233,61 Kč, přičemž toto tvrzení žalobce neodpovídá skutečnosti, jak bude podrobněji vyloženo dále. Žalobce dále v žalobě uvedl, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Skutkový stav, který byl jednak podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který bude zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 20) + Výpisy z běžného účtu žalovaného (na čl. 21 – 25), měl soud za prokázané platby od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši: 18.000 Kč dne [datum] 1.600 Kč dne [datum] 1.900 Kč dne [datum] 15.600 Kč dne [datum] 375,26 Kč dne [datum] 3.000 Kč dne [datum] 1.293 Kč dne [datum], tj. celkem 41.768,26 Kč, tzn., že žalobce ani neprokázal poskytnutí finančních prostředků na účet žalovaného v jím tvrzené výši 47.233,61 Kč Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] – nepodepsanou účastníky, nepodepsanou žalovaným ani právním předchůdcem žalobce (z této smlouvy bylo dle žaloby žalováno) touto smlouvou měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, ani nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud však na druhou stranu neměl za prokázané, zda tuto smlouvu vůbec uzavřel žalovaný a vzhledem k tomu, že nebyla smlouva podepsána, tak soud neměl za prokázaný ani obsah této smlouvy, neboť netuší, s jakou smlouvou se žalovaný údajně při její údajném uzavírání seznámil, ani to, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu uzavřel. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru – nepodepsané účastníky nepodepsané žalovaným ani právním předchůdcem žalobce s úvěrovým limitem 80.000 Kč, neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaný vůbec seznámil za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalovaného a rovněž právního předchůdce žalobce, přičemž ke smlouvě s úvěrovými limitem 80.000 Kč, z níž bylo žalováno, již žalobce ani tyto standardní informace soudu nepředložil. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaný vůbec seznámil za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalovaného a rovněž právního předchůdce žalobce. Potvrzením o provedené platbě pro částku 1.293 Kč na účet č. [bankovní účet] ze dne [datum] měl za prokázané, že právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému, respektive zaslal na účet žalovaného, částku v celkové výši 1.293 Kč dne [datum]. <b>Platebními informacemi, z nichž se podávají výběry:</b> <b>3.000 Kč dne [datum]</b> 1.293 Kč dne [datum], měl soud za prokázané pouze to, jak žalobce dospěl k částce 47.233,61 Kč, avšak tato částka dle této listiny není jistinou úvěru tak, jak by se mohlo zdát, ze slov, která použil žalobce v žalobě, kdy uvedl, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 47.233,61 Kč, přičemž z listiny rozebírané v tomto subodstavci je patrné, že částka 47.233,61 Kč obsahuje jak tzv. náhrady účelně vynaložených nákladů, tak úroky z úvěru, výběry 3.000 Kč a 1.293 Kč a zejména tzv. zůstatek po poslední platbě 28.706,40 Kč – o němž soud vůbec netuší, co obsahuje, resp. z čeho se skládá a soud se tak může pouze dohadovat o tom, že se skládá z podobně nejasně tvořených částek tak, jak jsou i uvedeny v této listině„ Platební informace“, přičemž podle soudu je i velmi podivné, že tato listina neobsahuje datum vydání, což je u právního dokumentu opravdu zcela neobvyklé a nestandardní. Výpisem z ISASu řízení EXE, měl soud za prokázané, že, žalovaný má pouze 2 řízení EXE, která však byla zahájena až v roce 2021 (na čl. 37). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalovaného evidovaného v Centrální evidenci obyvatel.

4. Žalobce na výzvu soudu učiněnou a zvýrazněnou přímou v předvolání k ústnímu jednání, aby nejpozději u ústního jednání soudu sdělil, kolik žalovaný na žalobcem tvrzený úvěr celkem čerpal a zejména kolik splatil, nijak neodpověděl, přičemž věta použitá v žalobě:„ Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 47.233,61 Kč, nejpozději splatných dne [datum]“, soud tak opět vůbec vinou žalobce netuší, jaké„ případné dílčí platby“ žalovaný uhradil, pokud tedy vůbec nějaká částky uhradil a rovněž soud netuší na jaké„ údajné“ nároky byly tyto případné platby započítány.

5. Žalobce rovněž žádnými listinnými důkazními prostředky neprokázal svá tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem, a tato jeho tvrzení zůstala tedy pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného nijak prověřovány nebyly.

6. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byl konkrétně žalovaný, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů není řádným zjištěním a tím méně ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy se žalovaným.

7. Smlouva nebyla žalovaným podepsána (ani nikým jiným a to včetně právního předchůdce žalobce) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobce tvrdil, že s ním žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobce, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaný souhlasil.

8. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný, že smlouva byla uzavřena se žalovaným, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

9. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina vyplacena žalovanému a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

10. Ohledně právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 11. Soud nemohl zjistit případnou výši bezdůvodného obohacení ani bezdůvodné obohacení samotné, neboť nebylo prokázáno, v jaké výši byly poskytnuty finanční prostředky žalovanému právním předchůdcem žalobce, a zejména nebylo prokázáno, a jak bylo již vyloženo výše ani tvrzeno, jaké případně částky byly ze strany žalovaného či kohokoliv jiného na konto smlouvy o revolvingovém úvěru, splaceny. Soud tak nemohl učinit žádný platný a jednoznačný závěr o výši případného bezdůvodného obohacení, případně závěr o tom, že k žádnému bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo a to pro případ, kdyby bylo na konto smlouvy o úvěru hrazeno více (ať už kýmkoliv) než bylo právním předchůdce žalobce poskytnuto na účet žalovaného, což jak soud rovněž zná ze své úřední činnosti je možnost pravděpodobná. Soud již rovněž výše vyložil, že dle sdělení banky bylo žalovanému právním předchůdce žalobce poskytnuto o několik tisíc méně, než žalobce v žalobě tvrdil – v podrobnostech viz výše.

12. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru a ani případné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť nebylo prokázáno, v jaké výši byly finanční prostředky právním předchůdcem žalobce poukázány na účet žalovaného. Z předložené listiny nadepsané„ Platební informace“, nic o výši poskytnutých finančních prostředků nevyplývá, neboť je zjevné, že byly žalovanému účtovány různé položky, kdy tato listina obsahuje jak tzv. náhrady účelně vynaložených nákladů, tak úroky z úvěru, výběry 3.000 Kč a 1.293 Kč a zejména tzv. zůstatek po poslední platbě 28.706,40 Kč – o němž soud vůbec netuší, co obsahuje, resp. z čeho se skládá, a soud se tak může pouze dohadovat o tom, že se skládá z podobně nejasně tvořených částek tak, jak jsou i uvedeny v této listině„ Platební informace“. A navíc, jak již bylo podrobněji vyloženo v odstavci čtvrtém Odůvodnění tohoto rozsudku žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních prostředků nijak nereagoval a zůstal v tomto směru zcela pasivní.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.