32 C 47/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 57.293,40 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku , částka, a co do úroku 12,61 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do , částka, , co do kapitalizovaného úroku , částka, , co do úroku 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru 24,36 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, , tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Poslední splátku žalovaná uhradila dne , datum, , splatnost pohledávky nastala dne , datum, . Žalovaná částka , částka, je dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, a dlužnými poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěrů a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Podacím lístkem. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 25 – 26 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Současně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní, kdy uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalované, jak jsou uvedena v Kartě zákazníka, o kterých žalovaná prohlásila, že jsou úplná, přesná a pravdivá. Tvrzení žalované si právní předchůdkyně žalobkyně údajně ověřila z dokladů, které jí žalovaná předložila, těmito doklady žalobkyně nicméně nedisponuje. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: kartu zákazníka, úvěrovou smlouvu a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 78. týdenních splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a pojistným , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 88 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 150,23 %.Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím formuláře, který vyplnila sama žalovaná. Žalovaná ve formuláři uvedla, že žije jako nájemník, vyživuje dvě nezaopatřené osoby, je svobodná a má středoškolské vzdělání. Dále uvedla, že nevlastní automobil, je na rodičovské dovolené, rodičovský příspěvek činní , částka, měsíčně. Jako další příjmy uvedla částku , částka, (zřejmě z výživného), jako další příjmy domácnosti uvedla částku , částka, (bez uvedení zdroje). Své výdaje odhadla částkou , částka, a uvedla, že splácí , částka, jako externí splátky zápůjčky u jiné společnosti. Příjmy žalované byly údajně ověřeny z výměrů Úřadu práce, potvrzení o příjmu a „jiné“ s poznámkou 2x alimenty, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Z formuláře současně není zřejmé, jak byl ověřen tvrzený „další příjem domácnosti“, který je dvojnásobný oproti příjmům žalované, u kterých je patrný zdroj. Současně je zřejmé, že výdaje žalované byly zásadně podceněny, neboť za částku , částka, měsíčně nelze uhradit nájemné, související platby a osobní výdaje žalované a dvou nezaopatřených osob. Současně se právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezabývala otázkou, jakou další zápůjčku žalovaná splácí, kolik je měsíční splátka a kolik zbývá uhradit.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaná na konto výše uvedené smlouvy uhradila celkem , částka, .Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že se tato výzva dostala do dispozice žalované.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě jejích tvrzení, která byla neúplná, nepodložená a zřejmě i nepravdivá. Žalovaná uvedla příjmy, které mohly být doloženy z údajně předložených listiny (výměr rodičovské dovolené, výživné), současně však uvedla příjmy, které nijak nedokládala, a které zásadně převyšovaly příjmy údajně doložené. U těchto příjmu nebyl uveden žádný zdroj, a tyto příjmy tak neměly být započteny do úvahy o úvěruschopnosti žalované. Žalovaná současně uvedla evidentně nepravdivé tvrzení o svých výdajích, které podcenila tak, aby měla alespoň nějaký disponibilní příjem, z nějž by mohla úvěr splácet, neboť není možné, aby za částku , částka, měsíčně uhradila nájemné, všechny povinné platby a ještě osobní výdaje své a dvou nezaopatřených dětí, které vyživuje. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále nijak nezabývala tím, že žalovaná splácí minimálně jeden další úvěr u jiné společnosti, který přiznala, nezjistila, kolik je spláceno ani kolik zbývá doplatit. Z výpisu řízení EXE je zřejmé, že proti žalované byla před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena tři exekuční řízení. Žalovaná tedy evidentně právní předchůdkyni žalobkyně zamlčela své závazky, které nebyly pouze splatné, ale současně i exekučně vymáhané. Toto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde by za zanedbatelný poplatek najisto zjistila, že žalovaná úvěruschopná rozhodně není. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované poskytla úvěr osobě, která zjevně úvěruschopná nebyla a karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, která byla evidentně neúplná a nepravdivá, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti.

18. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu neplatné úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná vrátila celkem , částka, . Soud proto uložil žalované podle níže uvedených právních norem povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , ke které dospěl tak, že od částky úvěru , částka, odečetl částku, kterou žalovaná prokazatelně uhradila, tj. , částka, . Z přiznané části jistiny soud uložil žalované uhradit také úroky z prodlení v zákonné výši, a to ode dne prokazatelného prodlení, tj. od , datum, . Soud rovněž považuje za důležité zdůraznit i to, že neuznal započítání žalovanou zaplacené částky na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobkyně označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

21. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.