32 C 473/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30.760 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v prvním nárokuco do , částkaco do kapitalizovaného úroku , částkaco do úroku 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplaceníco do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částkaa co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,dále se žaloba zamítá ve druhém nárokuco do , částkaco do kapitalizovaného úroku , částkaco do úroku 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacenía co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni z prvního nároku , částka, a z druhého nároku , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradil dne , datum, , celkem uhradil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, , úroky , částka, , poplatkem za uzavření smlouvy , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, poslední splátku uhradil dne , datum, , celkem uhradil částku , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, , úroky , částka, , poplatkem za uzavření smlouvy , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , 2 x Oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Podacím lístkem. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 33 – 34 spisu), v němž uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného, jak jsou uvedena v Žádosti o úvěr, tvrzení žalovaného byla ověřena složenkami a nájemní smlouvou. Výdaje byly ověřeny výpisy z bankovního účtu žalovaného a nájemní smlouvou. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: žádost o úvěr, složenky a nájemní smlouvu, které budou podrobněji rozebrány dále.

4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nesdělili, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasí, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 14. splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 8 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 272,44 %.Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný, který žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný ve formuláři uvedl, že žije v nájmu, má základní vzdělání, nevyživuje žádnou nezaopatřenou osobu, je poživatelem invalidního důchodu ve výši , částka, měsíčně, další příjmy nemá, své výdaje uvedl částkou , částka, s tím, že za bydlení vynaloží , právnická osoba, Kč měsíčně, na osobní náklady , částka, měsíčně, srážky ze mzdy, výživné činí , částka, a měsíční splátky stávajících půjček činí , částka, . V , právnická osoba, žalovaného byla uvedena jedna pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně, z níž zbývalo doplatit , částka, , zřejmě se jednalo o úvěr, který je rovněž předmětem tohoto řízení v nároku 2.Interní listinou právní předchůdkyně žalobkyně měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala dvě uhrazené splátky po , částka, a jednu splátku po , částka, , tj. celkem , částka, .Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 14. splátkách, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, a poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 8 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 272,44 %.Interní listinou právní předchůdkyně žalobkyně měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala čtyři uhrazené splátky po , částka, , jednu splátku , částka, a jednu splátku po , částka, , tj. celkem , částka, .Ústřižky složenek měl soud za prokázané, že na jméno žalovaného byl vyplácen invalidní důchod pro invaliditu , Anonymizováno, stupně v průměrné výši , částka, před srážkami, po srážkách bylo žalovanému vypláceno skutečně pouze , částka, . Předložené ústřižky jsou za období , Anonymizováno, až , Anonymizováno, Z toho je evidentní, že příjem žalovaného uvedený v žádosti o úvěr byl nadhodnocen, nebylo počítáno se srážkami, a reálný příjem žalovaného byl nižší.Prostou kopií první strany nájemní smlouvy měl soud za prokázané, že žalovaný byl na této nájemní smlouvě uveden jako uživatel, za užívání bytu měla být sjednána celková cena , částka, , z toho holé nájemné , částka, , služby celkem , částka, (elektřina, plyn, vodné a stočné) a poplatek za správu domu , částka, . Z toho je zřejmé, že i kdyby žalovaný platil pouze polovinu, musel by platit minimálně , částka, , neboť do nákladů na bydlení nelze započíst pouze holé nájemné, ale rovněž i služby nezbytné k užívání bytu.2x Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacími lístky měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhů ještě předtím, než byla podána žaloba, neměl nicméně za prokázané, že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána na adresu, která nikdy nebyla vedena jako adresa trvalého pobytu žalovaného, žalovaný tuto adresu uvedl pouze jako adresu „výběru“ v žádosti o úvěr, to bylo nicméně v roce , Anonymizováno, . Žalovaný současně uvedl adresu trvalou, která odpovídala jeho současné trval adrese, na tuto výzva nicméně zaslána nebyla.

6. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno celkem , hodnota, řízení EXE a 11 řízení E, v roce uzavření úvěrových smluv napadla další dvě řízení EXE a v letech následujících dalších 7 řízení EXE. Z toho je evidentní, že žalovaný měl v době uzavření úvěrových smluv řadu dalších závazků, které nebyly pouze splatné, ale také již exekučně vymáhané, na tyto zřejmě byly prováděny srážky z jeho , Anonymizováno, , Anonymizováno7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsána výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení, ověřila si jeho tvrzení o příjmu, a to účelově tak, aby dosáhla příjmu vyššího, když nezohlednila srážky z příjmu, které byly z ústřižků složenek patrné. Toto učinila již u tak omezeného příjmu, jakým je invalidní důchod třetího stupně. Současně si ověřila jeho tvrzení o výdajích na bydlení, a to nájemní smlouvou, kterou nicméně rovněž posoudila účelově tak, aby žalovanému započetla náklady na bydlení , právnická osoba, přestože z předložené listiny vyplývá, že tyto náklady měly činit minimálně , částka, . Nijak si neověřila jeho další závazky, vyjma závazku z předchozího úvěru, který měl žalovaný splácet přímo právní předchůdkyni žalobkyně. Z výpisu exekučních řízení soud zjistil, že proti žalovanému byla již před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena řada exekučních řízení či řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, další exekuční řízení následovaly v období kolem uzavření úvěrové smlouvy či krátce poté. Z toho je patrné, že žalovaný měl se svým omezeným příjmovým potenciálem řadu dalších závazků, které již byly exekučně vymáhané, což mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek v centrální evidenci exekucí, kde by najisto zjistila, že žalovaný neuváděl pravdivé údaje. Žalovaný měl disponibilní zůstatek nižší, než kolik bylo spočteno, současně neměl potenciál opatřit si příjem vyšší a byl proto rizikovou skupinou spotřebitelů. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytla úvěry osobě, která zjevně úvěruschopná nebyla a žádost o úvěr byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalovanému disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnutý úvěr splácet (současně byla předložena pouze ke druhé úvěrové smlouvě, pro první úvěrovou smlouvu nebylo prokázáno ověření prakticky žádné). Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou neplatné.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěrů žalovanému. Právní předchůdkyně žalobkyně měla sice k dispozici listiny, kterými byla ověřena některá z tvrzení žalovaného pro účely uzavření v pořadí druhé úvěrové smlouvy, tyto nicméně posoudila účelově tak, aby žalovanému nepravdivě vytvořila disponibilní příjem, současně nezjistila, že žalovaný má řadu exekučně vymáhaných závazků; v případě v řadě první úvěrové smlouvy neprokázala, že se vůbec úvěruschopností zabývala.

19. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo z titulu úvěrové smlouvy č. , číslo, vyplaceno , částka, v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Z titulu úvěrové smlouvy č. , číslo, bylo žalovanému vyplaceno , částka, v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné úvěrové smlouvy č. , číslo, částku , částka, a z neplatné úvěrové smlouvy č. , číslo, částku , částka, . K těmto částkám dospěl soud tak, že od vyplacených jistin úvěrů odečetl žalovaným uhrazené částky na konto příslušných smluv. Pro úplnost soud dodává, že neuznal zápočet žalovaným uhrazených částek na jednotlivé nároky, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatných úvěrových smluv. Jelikož soud úvěrové smlouvy posoudil jako neplatné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároků na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.