32 C 479/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12.749,40 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku , částka, a co do úroku 14,91 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do, částka, ,kapitalizovaného úroku , částka, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru 29,91 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradil , částka, . Jelikož žalovaný nesplácel řádně, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění pohledávky ke dni , datum, . Žalovaná částka je dle žaloby tvořena jistinou , částka, , poplatkem , částka, a úrokem z jistiny do zesplatnění , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěrů a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Podacím lístkem ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl. 53 – 54 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu za období od , datum, do , datum, , ze kterých získala ucelené informace o majetkové situaci žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla listinné důkazy: Smlouvou o spotřebitelském úvěru, doklad o čerpání úvěru a výpis z běžného účtu žalovaného, tyto listiny budou podrobněji rozebrány dále.

4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, . doručenou soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému. Z výpisů z běžného účtu žalovaného a z potvrzení o provedení transakcí předložených žalobkyní měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalovanému v celkové výši , částka, , poukázané v následujících dílčích platbách:- , datum, ve výši , právnická osoba, Kč, ve výši , právnická osoba, Kč a ve výši , částka- , datum, ve výši , právnická osoba, Kč- , datum, ve výši , částka- , datum, ve výši , právnická osoba, Kč a , právnická osoba, Kč- , datum, ve výši , právnická osoba, Kč- , datum, ve výši , částka, a ve výši , částka- , datum, ve výši , částka- , datum, ve výši , částka, ,Osobními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že se jedná o listinu nepodepsanou ani jednou ze smluvních stran, která obsahuje podrobnosti o spotřebitelském úvěru s následujícími parametry: celková výše úvěru činila , částka, , jednalo se o spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše shora uvedeného limitu, žalovaný byl povinen hradit minimální splátku do 4. dne kalendářního měsíce, úroková sazba byla sjednána ve výši 60 % ročně, RPSN činila 81,02 %, celkem k zaplacení bylo , částka, .Potvrzením o provedení transakce na účet žalované ve výši , částka, dne , datum, měl soud za prokázanou tuto platbu.Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané, že žalovaný vyčerpal celkem , částka, , vrátil celkem , částka, .Výpisem z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázanou transakční historii na běžném účtu žalovaného v tomto období, žalovaný měl příjem za zaměstnání v průměrné výši , částka, , současně je na jeho účtu patrná řada spotřebitelských úvěrů od různých nebankovních institucí v řádech tisíců či desetitisíců korun, které užíval buď ke splácení předchozích spotřebitelských úvěrů, či na sázení u sázkových kanceláří, kdy tyto sázky byly v řádech desetitisíců korun. Z toho je patrné, že žalovaný měl řadu dalších závazků ze spotřebitelských úvěrů, které umořoval dalšími spotřebitelskými úvěry, což samo o sobě zvyšuje jeho rizikovost jakožto klienta. Současně měl vysoké výdaje na sázení. Byť právní předchůdkyně žalobkyně tyto informace měla, údaje z výpisu z účtu posoudila účelově tak, aby se žalovaný jevil jako úvěruschopný, zcela však odhlédla od povahy jeho výdajů (sázení) i od množství dalších závazků, o kterých neměla žádné informace. Žalovaný nebyl v situaci, kdy by mu měl být poskytnut další spotřebitelský úvěr, neboť bylo zjevné, že jej uhradí buď z dalšího spotřebitelského úvěru, nebo jej nebude schopen uhradit vůbec.Opakovanou výzvou k úhradě ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že tato byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného.Fotografií žalovaného, který drží OP v ruce před sebou + Občanským průkazem žalovaného – prostou oboustrannou kopií měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala těmito listinami.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin měl soud za prokázané, že na účet žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poukázána částka v celkové výši , částka, , a to údajně z titulu smlouvy o úvěru, soudu byla nicméně předložena pouze listina „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“, která nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran. Soud tak nemá za prokázané, že k uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně vůbec došlo. Žalovaný vrátil celkem , částka, . Žalobkyně nicméně neprokázala, že její právní předchůdkyně před údajným uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z jeho bankovního účtu, tyto výpisy právní předchůdkyně nicméně posoudila účelově tak, aby žalovanému vytvořila disponibilní příjem, z nějž by byl schopen úvěr splácet. Žalovaný měl sice pravidelný příjem ze zaměstnání, měl nicméně současně řadu dalších závazků ze spotřebitelských úvěrů, které užíval na splácení předchozích úvěrů či na sázení. Z výpisů z účtu je evidentní, že žalovaný nedisponoval rozdílem v příjmech, který právní předchůdkyně žalobkyně spočetla, současně je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla žádné informace o dalších závazcích žalovaného, které jsou z výpisu evidentní. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení, pár měsíců po jejím uzavření byla nicméně proti žalovanému zahájena dvě exekuční řízení, další čtyři exekuční řízení byla zahájena v roce 2024. Z toho je zřejmé, že žalovaný skutečně nebyl schopen krátce po uzavření předmětné smlouvy o úvěru, či již v době jejího uzavření, dále splácet své závazky a dostal se do exekuce. Žalovaný měl řadu úvěrů, které nebyl schopen splácet, neboť veškerý svůj disponibilní příjem užil na sázení u sázkových kanceláří. Toto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit, pokud by s větší důsledností posoudila listiny, které měla k otázce úvěruschopnosti žalovaného k dispozici. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a v důsledku poskytla úvěr osobě, která úvěruschopná nebyla.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Pro úplnost soud dodává, že neměl za prokázané ani skutečné uzavření úvěrové smlouvy, vzhledem k tomu, že soudu byla předložena pouze listiny, v níž byly shrnuty parametry úvěru, nikoli smlouva jako taková.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně účelově posoudila listiny, které měla k dispozici, aby žalovanému vytvořila dostatečný disponibilní příjem, přičemž přehlédla povahu jeho většinových výdajů a další závazky, v důsledku tohoto jednání došlo k poskytnutí (dalšího) spotřebitelského úvěru osobě, která již v té době byla evidentně předlužená.

17. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo (zřejmě) z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, , žalovaný na konto této smlouvy uhradil , částka, . Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku , částka, , k níž dospěl tak, že od vyplacené jistiny úvěru odečetl žalovaným uhrazenou částku. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR vyslovený ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení a po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.