32 C 481/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 52 460 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do: zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částka, zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částka.

II. Žaloba se zamítá co do: zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částka, b) částka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ohledně prvního nároku částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. hodnota“, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně tj. právnická osoba., se žalovanou dne datum, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně k okamžitému splacení dlužné částky. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částek, jak je uvedeno výše. Ohledně druhého nároku se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka – a to z titulu „„Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. hodnota“, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně tj. právnická osoba., se žalovanou dne datum, jenž představuje příslušenství pohledávky dle této smlouvy o úvěru sestávající z úroku částka, poplatku částka, poplatku za administraci prodlení částka, nákladů na zasílání upomínek prostřednictvím SMS a e-mailových zpráv částka, nákladů na písemné upomínky k úhradě částka a smluvní pokuty za prodlení částka. Ohledně třetího nároku se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. hodnota“, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně tj. právnická osoba., se žalovanou dne datum, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně k okamžitému splacení dlužné částky. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částek, jak je uvedeno výše. Ohledně čtvrtého nároku se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka – a to z titulu „„Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. hodnota“, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně tj. právnická osoba., se žalovanou dne datum, jenž představuje příslušenství dle této smlouvy o úvěru pohledávky sestávající z úroku ve výši částka, poplatku částka, poplatku za administraci prodlení částka, nákladů na zasílání upomínek prostřednictvím SMS a e-mailových zpráv částka, nákladů na písemné upomínky k úhradě částka a smluvní pokuty za prodlení částka.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Zástupce žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručeném soudu dne datum (na čl. 23 spisu) uvedl, že žalobkyně nemá důkazy k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením daných uvěrových smluv, neboť tyto od postupitele neobdržela. Na závěr rovněž uvedl, že žalovaná na dlužné částky uhradila žalobkyni dne datum celkem částka.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne datum (na čl. 23 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

5. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: K prvnímu a druhému nároku Odpovědí banky právnická osoba., doručenou soudu dne datum měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu patřil žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši částka dne datum (shodně vyplývá i z listiny právní předchůdkyně žalobkyně – Potvrzení o platbě ze dne datum ve výši částka). Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum + Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum + Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum + Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum – které byly údajně uzavřeny elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku, za použití SMS kódu měl soud za prokázané obsah těchto smluv, zejména výši poskytnutého úvěru částka, délku poskytnutí úvěru, která byla jednotlivými smlouvami prodlužována a celkovou částku ke splacení ve výši částka. Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 36,5 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 5 395,98 %. K třetímu a čtvrtému nároku Odpovědí banky právnická osoba., doručenou soudu dne datum měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu patřil žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši částka dne datum (shodně vyplývá i z listiny právní předchůdkyně žalobkyně – Potvrzení o platbě ze dne datum ve výši částka). Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum – která byla údajně uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku, za použití SMS kódu, měl soud za prokázané obsah této smlouvy, zejména výši úvěru částka, délku poskytnutí úvěru a celkovou částku ke splacení ve výši částka. Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 36,5 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 5 395,98 %. Ke všem nárokům 2x Všeobecnými obchodními podmínkami + 2x Předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto listin. 2x Předžalobní výzvou k uhrazení pohledávky ze dne datum a 2x Výzvou k uhrazení pohledávky ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k dobrovolné úhradě dlužných částek. Z ostatních listin soud nezjistil nic podstatného pro toto řízení.

7. Z výpisů řízení EXE a E je patrné, že proti žalované bylo před uzavřením úvěrových smluv zahájeno 5 exekučních řízení EXE, po uzavření smluv o úvěru bylo proti žalované zahájeno 1 exekuční řízení EXE.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalované byla poskytnuta částka částka a částka částka, a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dne datum a dne datum, a to zřejmě z titulu žalovanou nepodepsaných smluv o úvěru sjednané elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že to byla skutečně žalovaná, kdo předmětné smlouvy uzavřela, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Žalobkyně dále neprokázala, že se její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně se současně nijak nezabývala příjmy a výdaji žalované, přestože tyto informace jsou zásadní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Kdyby si právní předchůdkyně žalobkyně před uzavření úvěrových smluv vyžádala výpis z bankovního účtu žalované, zjistila by, že žalovaná čerpán mnoho úvěru od jiných nebankovních společností, a to ve stejném období, ve které byli žalované poskytnuty prostředky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Na uvedenou judikaturu navazuje novější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že poskytovatel úvěru řádně neposoudí úvěruschopnost, vychází-li pouze ze souhrnných nebo dílčích údajů o příjmech, nákladech a výdajích uvedených spotřebitelem v žádosti o úvěr, aniž tyto údaje ověřuje. Bez ověřených údajů o příjmech, skutečných nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti nelze učinit komplexní závěr o jeho celkových poměrech a schopnosti úvěr splácet. Odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti přitom nese poskytovatel, i když spotřebitel má povinnost poskytnout mu úplné, přesné a pravdivé údaje.

14. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dále zdůraznil, že poskytovatel náležitě neověří schopnost spotřebitele splácet úvěr, jestliže sice zjistí jeho příjmy, avšak neověří jeho skutečné pravidelné měsíční výdaje. K řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje ani kontrola databází typu SOLUS nebo BRKI ani použití částek životního minima či obecných modelových údajů, pokud se poskytovatel dostatečně nezabývá faktickými pravidelnými výdaji konkrétního spotřebitele.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované a právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

22. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 23. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno částka dne datum a částka dne datum z titulu neplatných úvěrových smluv, žalovaná uhradila na dluh celkem částka. Soud proto žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované ohledně prvního nároku částku částka a ohledně třetího nároku částku částka, které ji byly prokazatelně vyplaceny na bankovní účet a o které se tedy bezdůvodně obohatila. Jelikož soud úvěrové smlouvy posoudil jako neplatné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud nároky žalobkyně na zaplacení ostatních nároků, stejně jako nároky žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, neboť nárok na jejich zaplacení vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny na základě rozhodnutí soudu (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka).

25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zpětvzetí a zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.