32 C 49/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37.055,90 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 11.035 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.453,48 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do částky 6.007,90 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.708,81 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci</b> <b>částku 12.447 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.447 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>a dále částku 7.566 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.566 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 780 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 23.482 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.900,48 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku 13.573,90 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.274,81 Kč od [datum] do zaplacení – to vše ohledně 1. nároku ve výši 23.482 Kč s příslušenstvím z titulu„ Úvěrové smlouvy“ č. [anonymizováno] [číslo], kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 19.999 Kč na nákup zboží – televizoru. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, a proto žalobce využil svého oprávnění a ke dni [datum] odstoupil od smlouvy, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil žalobci částku 7.278 Kč. Dlužná částka ve výši 23.482 Kč je tvořena následujícími položkami: splátkami splatnými do zesplatnění 9.704 Kč, jistinou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 10.196,48 Kč, smluvní pokutou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 3.146,52 Kč, úroky z prodlení 235 Kč a účelně vynaloženými náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč. Dále ohledně 2. nároku ve výši 13.573,90 Kč s příslušenstvím z titulu„ Úvěrové smlouvy“ č. [anonymizováno] [číslo], kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 10.861 Kč na nákup zboží – televizoru. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, a proto žalobce využil svého oprávnění a ke dni [datum] odstoupil od smlouvy, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil žalobci částku 3.295 Kč. Dlužná částka ve výši 13.573,90 Kč je tvořena následujícími položkami: splátkami splatnými do zesplatnění 5.272 Kč, jistinou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 6.002,81 Kč, smluvní pokutou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 1.971,09 Kč, úroky z prodlení 128 Kč a účelně vynaloženými náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Žalobce sice soudu zaslal Vyjádření k výzvě soudu na čl. 23 – 24 ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením úvěrových smluv, avšak z uvedené listiny vyplývá, že žalobce neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, protože jinak by musel zjistit, to, co je patrné z obsahu spisu, kdy je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 12 vedených řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další 1 řízení EXE zahájené po uzavření uvedené smlouvy o úvěru a dále že žalovaný měl 13 vedených řízení E, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další 1 řízení E zahájené po uzavření uvedené smlouvy o úvěru. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 12 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 1 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 13 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 4. 1 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Úvěrovou smlouvou č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], podepsanou oběma účastníky podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že tato smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána, předmětem této smlouvy byl úvěr na financování televizoru a to na celou pořizovací cenu 19.999 Kč, tento úvěr měl být splácen ve 24 splátkách po 1.213 Kč měsíčně, první splátka byla splatná [datum], úroky z úvěru byly sjednány ve výši 39,89 % a roční procentuální sazba nákladů, tj. tzv. RPSN ve výši 48,12 %. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že zprostředkovatel úvěru nepostupoval řádně, kdy ve snaze uzavřít tento obchodní případ zapsal do smlouvy o úvěru údaje o příjmu žalovaného, které neodpovídaly skutečnosti – čímž způsobil, že žalobce nezískal relevantní informace o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, v důsledku čehož žalobce chybně vyhodnotil i úvěruschopnost žalovaného, zprostředkovatel úvěru uvedl čistý měsíční příjem [částka] a celkový příjem domácnosti [částka], který však žalovaný nijak nedoložil. Úvěrovou smlouvou č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], podepsanou oběma účastníky podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že tato smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána, předmětem této smlouvy byl úvěr na financování televizoru a to na celou pořizovací cenu 10.861 Kč, tento úvěr měl být splácen ve 24 splátkách po 659 Kč měsíčně, první splátka byla splatná [datum], úroky z úvěru byly sjednány ve výši 39,75 % a roční procentuální sazba nákladů, tj. tzv. RPSN ve výši 47,92 %. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že zprostředkovatel úvěru nepostupoval řádně, kdy ve snaze uzavřít tento obchodní případ zapsal do smlouvy o úvěru údaje o příjmu žalovaného, které neodpovídaly skutečnosti – čímž způsobil, že žalobce nezískal relevantní informace o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, v důsledku čehož žalobce chybně vyhodnotil i úvěruschopnost žalovaného, zprostředkovatel úvěru uvedl čistý měsíční příjem [částka] a celkový příjem domácnosti [částka], který však žalovaný nijak nedoložil. Mandátní smlouvou č. U [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že obchodní partner žalobce, tj. [právnická osoba] s. r. o., měl oprávnění uzavírat jménem žalobce úvěrové smlouvy. Předžalobní upomínkou [číslo] ze dne [datum] + Poštovním podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice. Předžalobní upomínkou [číslo] ze dne [datum] + Dodejkou s vyznačením převzetí žalovaným do vlastních rukou dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice. Zesplatnění pohledávky vyplývající z Úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že tento úvěr byl žalobcem zesplatněn, a že tato listina – toto zesplatnění, se dostalo do dispozice žalovaného, jak vyplývá z dodejky doručené žalovanému fikcí. Zesplatnění pohledávky vyplývající z Úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že tento úvěr byl žalobcem zesplatněn, a že tato listina – toto zesplatnění, se dostalo do dispozice žalovaného, jak vyplývá z dodejky doručené žalovanému fikcí. Tabulkou umoření ke smlouvě [číslo] (výpis z úvěrového účtu) měl soud za prokázané, že žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil žalobci částku 7.278 Kč. Tabulkou umoření ke smlouvě [číslo] (výpis z úvěrového účtu) měl soud za prokázané, že žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil žalobci částku 3.295 Kč. Přehled plateb pro smlouvu č. SU [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný žalobci vrátil 7.552 Kč. Přehled plateb pro smlouvu č. SU [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný žalobci vrátil 3.295 Kč. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. SU [číslo] měl soud za prokázané, že žalobce řádně poskytl žalovanému veškeré informace týkající se úvěru a jeho parametrů ještě před uzavřením smlouvy. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. SU [číslo] měl soud za prokázané, že žalobce řádně poskytl žalovanému veškeré informace týkající se úvěru a jeho parametrů ještě před uzavřením smlouvy. Úvěrovými podmínkami ze dne [datum] měl soud za prokázané znění těchto obchodních podmínek. Sazebníkem k úvěrovým podmínkám ze dne [datum] měl soud za prokázanou výši jednotlivých poplatků spojených s úvěrem.

6. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru – respektive úvěrů. Úvěruschopnost byla posouzena jednak z neúplných tvrzení žalovaného, a stále zde zůstává zásadní problém spočívající v tom, že proti žalovanému byla vedena řada exekucí, což by právní předchůdce žalobce snadno zjistil z rejstříku exekucí za poplatek 15 Kč.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného a nečetných listin, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

19. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno z titulu 1. nároku 19.999 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný uhradil 7.552 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12.447 Kč, která představovala nesplacenou jistinu úvěru. K částce 12.447 Kč dospěl soud tak, že od částky poskytnutého úvěru 19.999 Kč odečetl žalovaným uhrazenou částku 7.552 Kč. Dále, že žalovanému bylo vyplaceno z titulu 2. nároku 10.861 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný uhradil 3.295 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto ve výroku II. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7.566 Kč, která představovala nesplacenou jistinu úvěru. K částce 7.566 Kč dospěl soud tak, že od částky poskytnutého úvěru 10.861 Kč odečetl žalovaným uhrazenou částku 3.295 Kč. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den u zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznaných částí jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

20. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 21. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 40.001,20 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 21.933,70 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 54,83 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 45,17 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 9,66 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 8.074,58 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 780 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.483 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 3.520 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a za jeden úkon právní služby po 2.620 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jednou paušální náhradou po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 600 Kč, cestovným na toto jednání 1.292,05 Kč (za cestu [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem na vzdálenost celkem 196 km, při průměrné spotřebě 5,1 l benzinu 95 oktanů na 100 km a při vyhláškové ceně 1 litru benzinu 37,10 Kč a při vyhláškové ceně amortizace 4,70 Kč na 1 km), náhradou za promeškaný čas připadající na toto jednání 600 Kč (celkem za 6 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 1.262,53 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.