32 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované doručovací adresa adresa žalované , okres okres o zaplacení 12.355 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2.738 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 2.355 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 1.301,23 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.206,15 Kč k rukám zástupce žalobce.</b> <b>IV. Povinnosti uložené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.000 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.355 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 2.738 Kč, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 1.301,23 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu do [datum], splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 12.355 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč a smluvní pokutou 2.355 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum], Potvrzení o přijetí platby za prodané portfolio na základě smlouvy ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci vyjádřila a to u ústního jednání soudu dne [datum], kdy uvedla, že Smlouvu o úvěru na internetu sice uzavřela ona, ale finanční prostředky si nechala poslat na účet vedený na jméno její maminky [jméno] [celé jméno žalované], protože měla v té době exekuce. Když smlouvu na internetu uzavírala, měla za to, že úvěr si bere na 3 měsíce, což jí i potvrdil operátor společnosti [právnická osoba], který jí tehdy údajně říkal, že má zaplatit alespoň 3.000 Kč a další 3 měsíce opět splácet po 3.000 Kč, že celkem by to mělo být 12.000 Kč, takto údajně zaplatila celkem 6.000 Kč, přičemž k ústnímu jednání soudu přinesla listinu„ Detail pohybu – Platba převodem uvnitř banky“, kterou chtěla prokázat, že [datum] zaplatila právnímu předchůdci žalobce 3.000 Kč – k dotazu soudu jak je možné, že úvěr, který si žalovaná brala [datum] a který jí byl téhož dne ve výši 10.000 Kč i převeden na účet její maminky, splácela již měsíc před tím tj. [datum] částkou 3.000 Kč žalovaná uvedla, že neví jak je to možné, ale že je to platba na tento úvěr – dle názoru soudu se jedná o splátku jiného závazku žalované – proto soud žalované jí předloženou listinu, která se netýká tohoto řízení krátkou cestou vrátil. Žalovaná uvedla, že si myslí, že na tento úvěr uhradila celkem 6.000 Kč. Žalovaná požádala o možnost splácení dluhu ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, neboť nemá na splacení celého dluhu najednou, je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] u [obec] u [územní celek], její průměrný čistý měsíční příjem činí cca [částka], bydlí s kamarádem ve společném bytě, přispívá mu jednou polovinou plateb spojených s bydlením a to částkou [částka] měsíčně a dále ještě sdružují prostředky na stravování, kdy ona dává cca [číslo] – [částka] měsíčně, byt kde bydlí patří tomuto jejímu kamarádovi. Žalovaná nemá žádný majetek nemovitý ani movitý majetek větší hodnoty, auto nevlastní.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] nepatří žalované (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu osoby odlišné od žalované, měl soud za prokázanou platba od právního předchůdce žalobce osobě odlišné od žalované ve výši 10.000 Kč dne [datum] (na čl. 21 – 22). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou vlastnoručně žalovanou měl soud za prokázaný obsah této listiny, zejména výši úvěru 10.000 Kč a dobu, na kterou byla tato částka poskytnuta, tj. do [datum]. Výpisem z běžného účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázaný bezhotovostní převod finančních prostředků na účet č. [bankovní účet] – který nepatří žalované – viz výše. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně seznámil žalovanou se všemi parametry úvěru. Listinou nazvanou:„ KIFRI/1281“ měl soud za prokázanou výši a strukturu dluhu. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby a rovněž měl soud za prokázaný fakt, že se tato výzva dostala do dispozice žalované, jak vyplývá z podacího archu.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: <b><i>K 1. nároku:</b></i> Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními hotovostními splátkami po 304 Kč, s poslední splátkou 304 Kč, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 215,01 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 18.240 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 18.240 Kč, tvořené jistinou 10.000 Kč, úroky z úvěru 2.000 Kč, administrativním poplatkem 2.000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, poplatkem za pojištění 240 Kč. Kartou zákazníka / Žádostí o půjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byl uveden čistý měsíční příjem žalované – hlavní příjem ve výši [částka] (mzda, příjem z podnikání jako hlavní příjem), tzn. příjmy celkem [částka], a měsíční výdaje žalované v celkové výši [částka] tvořené výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši [částka] a osobními výdaji (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) dle žadatele o úvěr [částka]. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku [částka] měsíčně. Listinami nazvanými„ Osobní údaje – souhlas žadatele + Prohlášení žadatele a poskytnutí informací ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná udělila uvedené souhlasy a prohlášení. <b><i>Ke 2. nároku:</b></i> Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními hotovostními splátkami po 365 Kč, s poslední splátkou 365 Kč, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 215,38 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 21.900 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 21.900 Kč, tvořené jistinou 12.000 Kč, úroky z úvěru 2.400 Kč, administrativním poplatkem 2.400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč, poplatkem za pojištění 300 Kč. Kartou zákazníka / Žádostí o půjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byl uveden čistý měsíční příjem žalované – hlavní příjem ve výši [částka] (mzda, příjem z podnikání jako hlavní příjem), tzn. příjmy celkem [částka], a měsíční výdaje žalované v celkové výši [částka] tvořené výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši [částka] a osobními výdaji (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši [částka]. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku [částka] měsíčně. Listinami nazvanými„ Osobní údaje – souhlas žadatele + Prohlášení žadatele a poskytnutí informací ze dne [datum]“ měl soud za prokázané, že žalovaná udělila uvedené souhlasy a prohlášení. <b><i>K oběma nárokům:</b></i> Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a to do [datum] a že tato výzva se jí dostala do dispozice za situace, kdy ji žalobce zaslal na adresu žalované, která se sice lišila od adresy trvalého pobytu evidované v Centrální evidenci obyvatel, avšak při uzavírání obou smluv o úvěru žalovaná sdělila adresu odlišnou od trvalé adresy a na tuto adresu žalobce řádně výzvu zaslal. Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované, že bude zpracovávat její osobní údaje. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (viz čl. 30 – 32) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. <b>6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaná vůbec nebyla úvěruschopná, neboť proti ní bylo vedeno před uzavřením tvrzené smlouvy o úvěru 8 řízení EXE a po uzavření smlouvy o úvěru další 3 řízení EXE, z čehož vyplývá, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.</b> <b>Důležité je uvést i skutečnost, že vzhledem k tomu, že smlouva nebyla žalovanou vlastnoručně podepsána, soud nemá za prokázaný ani její obsah a to za situace, kdy i žalovaná uvádí, že smlouva měla mít jiný obsah, než který vyplývá z listiny jako smlouva o úvěru označené žalobcem, který žalobce přiložil k žalobě.</b> 7. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru měla 8 vedených řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení, avšak měla zde vedena další 3 řízení EXE, která byla zahájena až po uzavření smluv o úvěru, o které jde v tomto řízení, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekuci, kde by tuto skutečnost za poplatek 15 Kč zjistil. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

20. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 21. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

22. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno na základě smlouvy o úvěru 10.000 Kč v den údajného uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaná uhradila pouze 0 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení. Z výše uvedeného vyplývá, že z nároku zbývá uhradit 10.000 Kč, a žalovaná tak dluží 10.000 Kč a tuto částku tak soud žalované uložil žalobci zaplatit včetně zákonných úroků z prodlení z částky 10.000 Kč, tj. ode dne od kterého žalobce zákonné úroky z prodlení u nároku kapitalizoval.

23. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

24. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalované, jak byla podrobněji popsána výše. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalované, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalované, tzn. situaci, do které se byť vlastní vinou dostala, neboť smlouvu o úvěru zcela jistě se žalobcem uzavřela a musela si tak být vědoma následků neplnění povinností, k nimž se v této smlouvě zavázala. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovanou vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalované, že její snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalované o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách po 1.000 Kč, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 1.000 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas. Vzhledem k výše uvedenému soud velmi apeluje na žalobce, aby akceptoval rozhodnutí soudu o povolení splátek.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 17.904,93 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 14.166,13 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 79,12 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 20,88 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 58,24 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.071 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.206,15 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 750 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 221 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.