32 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 32.080 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do , částka, a co do zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , , datum, a , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové částce , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání úvěrové smlouvy neuhradil ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a smluvním úrokem , částka, , žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na jeho bankovní účet.Ve druhém nároku se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, – a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, kdy žalovaný se dostal do prodlení se splacením denní splátky splatné dne , datum, .

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, , v němž uvedla, že vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného, tvrzení žalovaného byla ověřena doklady předloženými žalovaným a současně ověřoval úvěruschopnost z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Dále výdaje ověřil z výpisu účtu banky. Na závěr sdělila, že žalovaný na dluh ničeho nezaplatil.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , Anonymizováno, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané platby od žalobkyně žalovanému ve výši: , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, (shodně vyplývá též z výpisu z běžného účtu žalobkyně).Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , která byla údajně uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Obsahem smlouvy byl úvěrový limit ve výši , částka, poskytnutý na dobu neurčitou, který měl být splácen vždy k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru mohl úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Úroková sazba, tzv. RPSN činila 5521,54 %. Úvěr měl být vyplacen na shora uvedený bankovní účet žalovaného.Žádostí o spotřebitelský úvěr č. , číslo, , která je interní listinou žalobkyně, měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala následujícími informacemi o žalovaným: je svobodný, žije v pronajatém domě, má základní vzdělání, je zaměstnán jako , Anonymizováno, s příjmem , částka, měsíčně, jeho výdaje činní , částka, měsíčně, nemá exekuce, není v insolvenci.Výpisy z účtu žalobkyně měl soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému na jeho účet tyto platby: , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, .Z výplatní pásky za , Anonymizováno, je prokázán příjem , částka, čistého, z výplatní pásky jsou nicméně rovněž patrné exekuční srážky , částka, . Z výplatní pásky za , Anonymizováno, je prokázán příjem , částka, čistého, z výplatní pásky jsou nicméně rovněž patrné exekuční srážky , částka, .Zesplatněním spotřebitelského úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zároveň s oznámením o zesplatněním spotřebitelského úvěru.Fotokopií občanského průkazu žalovanému a průkazu VZP žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně měla tyto doklady žalovaného k dispozici.Přílohou: Stručným přehledem o změnách smluvní dokumentace od , datum, měl soud za prokázané, že s účinností od , datum, došlo v dokumentaci žalobkyně ke změnám v listině uvedených.Informačním přehledem o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však její vztah k rozhodované věci.Výpisem z účtu žalovaného za měsíc , Anonymizováno, měl soud za prokázané, že i touto listinou žalobkyně disponovala, avšak rozhodně tuto listinu nelze považovat za řádné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného za situace, kdy z listiny bylo evidentní, že žalovaný se intenzivně věnuje , AnonymizovánoVšeobecnými produktovými podmínkami účinnými od , datum, měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že tato výzva se mu dostala do dispozice.

5. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému bylo před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno , Anonymizováno, exekučních řízení, po uzavřením smlouvy nebylo zahájeno žádné exekučních řízení.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta celkem částka , částka, , a to převody na tento účet ze strany žalobkyně v platbách , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , a to zřejmě z titulu žalovaným nepodepsané smlouvy o úvěru sjednané elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že to byl skutečně žalovaný, kdo předmětnou smlouvu uzavřel, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Žalobkyně dále neprokázala, že se před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalovaného, tvrzení o tom, že majetková situace žalovaného byla prověřena prostřednictvím lustrací v dostupných evidencích nebylo prokázáno. Žalobkyně se současně nijak nezabývala příjmy a výdaji žalovaného, přestože tyto informace jsou zásadní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z obsahu listin, které měla žalobkyně k dispozici před uzavřením smlouvy vyplývá, že proti žalovanému jsou vedeny opakovaně exekuce, přičemž tato skutečnost vyplývá i z výplatních pásek, které dodal žalovaný žalobkyni. Současně žalobkyně řádně nezjistila, respektive řádně nevyhodnotila výdaje žalovaného, kdy vycházel pouze z výpisu z účtu žalovaného, z něhož bylo evidentní, že žalovaný se intenzivně věnuje , Anonymizováno, Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala majetkovou situací žalovaného a poskytla úvěr osobě, o které neměla prakticky žádné informace.

18. Soud proto věc posoudil dle § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, v platbách , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , z titulu úvěrové smlouvy, žalovaný nevrátil ničeho. Soud proto žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného částku , částka, , která mu byla prokazatelně vyplacena na bankovní účet a o kterou se tedy bezdůvodně obohatil. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 53,9 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 46,1 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyně přiznal ve výši 7,8 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud pro výpočet odměny za zastoupení použil vyhlášku č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, , neboť právní úkony, za něž byla odměna přiznána, byly učiněny před účinností novely této vyhlášky (§ 15 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, ). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.