32 C 61/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15.150 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do smluvního úroku částka, co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a co do smluvní pokuty částka.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota“, která byla údajně uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne datum, na základě které žalobkyně údajně poskytla žalované úvěr ve výši částka, který měl být poskytnut na dobu neurčitou a měl být splácen měsíčně ve splátce rovnající se minimálně přirostlému úroku za uplynulé období. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela dohodnutým způsobem, a to ani přes výzvu žalobkyně k okamžitému splacení dlužné částky, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Dlužná částka ve výši částka byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou částka, smluvním úrokem z úvěru částka a smluvní pokutou částka. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částky, jak je uvedeno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalované byla jistina dluhu ve výši částka prokazatelně poskytnuta na její bankovní účet v dubnu 2023.

2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

1. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení, a to v podání doručeném soudu dne datum, a uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z dostupných databází, kde žalovanou lustrovala (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) – doklady o těchto lustracích soudu předloženy nebyly. Dále žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou, které jsou promítnuty do žádosti o spotřebitelský úvěr, a dalších dokladů, které žalovaná doložila. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila soudu listiny, které budou podrobněji rozebrány dále. Žalobkyně dále spočetla disponibilní zůstatek podle zavedeného vzorce a dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí ČSOB, a. s., doručenou soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu patří žalované (na čl. 25) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši částka dne datum (shodně vyplývá také z potvrzení o platbě předloženého žalobkyní). Z potvrzení o platbě ze dne datum měl soud za prokázanou platbu ve výši částka z účtu žalované na účet žalobkyně. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak nikoliv fakt, že smlouvu v této podobě s žalobkyní uzavřela skutečně žalovaná (viz podrobněji následující odstavec odůvodnění). Žádostí o spotřebitelský úvěr č. hodnota, která je interní listinou žalobkyně, měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala následujícími informacemi o žalované: je rozvedená, žije v pronajatém bytě, má základní vzdělání, její domácnost je tvořena třemi členy, vyživuje dvě nezaopatřené děti, je zaměstnána jako uklízečka s příjmem částka měsíčně, její výdaje činní částka měsíčně, nemá exekuce, není v insolvenci. Všeobecnými obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Zesplatněním spotřebitelského úvěru č. hodnota měl soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne datum žalované oznámení o zesplatnění úvěru ke dni datum na adresu jejího trvalého pobytu. Oboustrannou kopií občanského průkazu žalované měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala prostou kopií tohoto dokladu. Výplatními lístky za měsíc říjen 2022, listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023 měl soud za prokázané, že žalovaná doložila příjem v průměrné výši částka čistého měsíčně, v říjnu 2022 pak příjem částka čistého měsíčně, tento byl nicméně tvořen odměnami částka. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalované, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalované.

4. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že čtyři měsíce po uzavření úvěrové smlouvy napadlo na soud exekuční řízení proti žalované z titulu neuhrazené nebankovní půjčky.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. č. účtu byla poskytnuta částka částka, a to převodem na tento účet dne datum, údajně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobkyní skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz, a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka částka došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. č. účtu dne datum, jak soudu na dotaz sdělila ČSOB, a. s. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka částka. Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši částka a z ní zákonné úroky z prodlení v zákonné výši za období od datum. Částku 10.000 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyní uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. Pro úplnost soud nad rámec výše uvedeného odůvodnění dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala, že k uzavření úvěrové smlouvy skutečně došlo prostředky komunikace na dálku, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaná v době údajného uzavření smlouvy o úvěru úvěruschopná rozhodně nebyla. Žalobkyně si sice ověřila příjmy žalované, tyto byly nicméně nadhodnoceny důsledkem jednorázového vyššího příjmu. Z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že její měsíční výdaje skutečně byly kolem částka, tedy téměř shodné s jejími příjmy, a těžko lze v této bilanci hledat disponibilní příjem, z nějž by žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně současně nezjistila, že žalovaná má evidentně jiné nesplacené závazky, které se krátce po údajném uzavření smlouvy o úvěru staly závazky exekučně vymáhanými. Z výše uvedených důvodů by soud proto smlouvu o úvěru beztak posoudil jako neplatnou podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku částka) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku částka). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 66,62 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 33,38 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 33,24 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily částka, tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku částka. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby částka dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem částka za tři úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částka a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem částka a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.