32 C 67/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17.417,45 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 14.723,45 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.296,46 Kč od [datum] a dále spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 5.742 Kč od [datum].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.694 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.694 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 17.417,45 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.990,46 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 5.742 Kč od [datum] do zaplacení – to vše jednak z titulu„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] (smlouva o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen o. z.), na základě které žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách a proto žalobce využil svého oprávnění a pohledávku zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu. A dále z [anonymizováno]„ Smlouvy o inkasní službě“, která dle sdělení žalobce na Žádosti o zřízení inkasní služby je součástí smluvní dokumentace, tzn., patrně tvořila součást výše uvedené„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo]. Dlužná částka ve výši 17.417,45 Kč byla tvořena následujícími položkami: zbylá část jistiny 4.793,64 Kč, zbylá část úroků z úvěru 3.694,99 Kč, zbylá část inkasní služby 1.320 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – odklad 990 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – nemoc 1.716 Kč, zbylá část doplňkové služby Podpora – práce 1.716 Kč, náklady na upomínky k zaplacení 800 Kč, smluvní pokutou za prodlení úvěru dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru 2.396,82 Kč (dle posledního odstavce tohoto bodu), přičemž od součtu výše uvedených jednotlivých položek žalobce ještě odečetl tzv. verifikační platbu 10 Kč. Žalobce dále požadoval smluvní úroky z prodlení a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.

1. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

2. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 31) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázané, že na tento účet došla z účtu žalobce č. [bankovní účet] platba od žalobce žalovanému ve výši 4.000 Kč dne [datum] (na čl. 32). <b>Důkazy z Přílohy A):</b> Detailem pohybu – Bezhotovostní platba ve výši 4.000 Kč ze dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že tohoto dne byla převedena částka 4.000 Kč z účtu žalobce č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet], jak již soud zjistil z prvního výše uvedeného důkazního prostředku, tj. Odpovědi [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] na dotaz soudu, patřil tento účet skutečně žalovanému. Detailem pohybu – Bezhotovostní příjem ve výši 10 Kč ze dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že z účtu žalovaného došlo 10 Kč na účet žalobce. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] včetně příloh + Smlouvou o inkasní službě + Smlouvou o zřízení doplňkové služby podpora – listiny jsou nepodepsané vlastnoručně žalovaným a jsou datovány dnem [datum] + Žádostí o zřízení inkasní služby + Žádostí o doplňkové služby podpora měl soud za zjištěné znění těchto listin: Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] která čítá 26 stran, přičemž na straně 14 je příloha [číslo] Smlouva o inkasní službě, na straně 16 následuje příloha [číslo] Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), na straně 18 následuje Metodika a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti Spotřebitele, na straně 21 je příloha [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, a až na straně 25 následuje Žádost o zřízení inkasní služby a na straně 26 dále následuje žádost o doplňkové služby PODPORA. Printscreenem obrazovky počítače – o povolení k inkasu měl soud za prokázané, že na účtu žalovaného bylo povoleno inkaso ve prospěch žalobce od [datum] ve výši 1.296 Kč. E-mailem od žalobce žalovanému ze dne [datum] + další 3 e-maily měl soud za prokázané znění toho e-mailu, zejména to že byl zaslán na adresu [email], přičemž takto označený e-mail si mohl samozřejmě založit kdokoliv, a vůbec tak není jisté, zda žalobce takto komunikoval skutečně se žalovaným, nebo byl sice možná autentický e-mail opět zneužit jinou osobou. Potvrzením o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukcí ze dne [datum] – měl soud za prokázané, že zásilka byla adresována na jinou adresu žalovaného, než je aktuálně uvedena v Centrální evidenci obyvatel, přičemž jde o předchozí adresu žalovaného, kterou měl jako trvalý pobyt evidovanou v CEO do [datum], tzn., že žalobci, pokud tedy smlouvu uzavíral skutečně žalovaný, uvedl v době údajného uzavření Smlouvy o úvěru již více než 3 roky neaktuální adresu, což je další skutečnost, která vzbuzuje pochybnosti soudu o tom, zda distanční jednání o smlouvě vedl se žalobcem skutečně žalovaný a vzhledem k tomu neměl soud za prokázané, že se zásilky dostaly do dispozice žalovaného. Upomínkou [číslo] ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] – měl soud za prokázané, že zásilka byla adresována na jinou adresu než je aktuálně uvedena v Centrální evidenci obyvatel, jde o předchozí adresu žalovaného, kterou měl jako trvalý pobyt evidovanou v CEO do [datum], tzn., že žalobci, pokud tedy smlouvu uzavíral skutečně žalovaný, uvedl v době údajného uzavření Smlouvy o úvěru již více než 3 roky neaktuální adresu, což je další skutečnost, která vzbuzuje pochybnosti soudu o tom, zda distanční jednání o smlouvě vedl se žalobcem skutečně žalovaný a vzhledem k tomu neměl soud za prokázané, že se zásilky dostaly do dispozice žalovaného. Upomínkou [číslo] Poslední upomínkou před sesplatněním úvěru ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] – měl soud za prokázané, že zásilka byla adresována na jinou adresu, než je aktuálně uvedena v Centrální evidenci obyvatel, jde o předchozí adresu žalovaného, kterou měl jako trvalý pobyt evidovanou v CEO do [datum], tzn., že žalobci, pokud tedy smlouvu uzavíral skutečně žalovaný, uvedl v době údajného uzavření Smlouvy o úvěru již více než 3 roky neaktuální adresu, což je další skutečnost, která vzbuzuje pochybnosti soudu o tom, zda distanční jednání o smlouvě vedl se žalobcem skutečně žalovaný a vzhledem k tomu neměl soud za prokázané, že se zásilky dostaly do dispozice žalovaného. Zesplatněním úvěru, poslední předžalobní upomínkou s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] – měl soud za prokázané, že zásilka byla opět adresována na jinou adresu než je uvedena v Centrální evidenci obyvatel (jak již soud podrobně rozebral u důkazů výše) a vzhledem k tomu neměl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu a že se zásilky dostaly do dispozice žalovaného. Znaleckým posudkem [číslo] – 2018 ze dne [datum] měl soud za prokázané znění tohoto posudku, a zejména jeho závěr dle kterého znalec [titul]. [jméno] [příjmení] míní, že:„ Úroková sazba i sazba RPSN, tak jak ji nabízí a používá [právnická osoba] u spotřebitelských úvěrů odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. [příjmení] doplňkové služby nabízené společností jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání používaná společností jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřené ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. [právnická osoba] posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu i mírně nad rámec zákona. V případě zajištění úvěru nemovitostí společnost nepoužívá nemovitosti ve výrazném nepoměru vzhledem k poskytovaným částkám a ani nezajišťuje do celé hodnoty nemovitosti, ale pouze k poměrné části.“ S těmito závěry znalce soud kategoricky nesouhlasí, neboť celou smlouvou o spotřebitelském úvěru se jako červená nit vine evidentní snaha žalobce na úvěr na nepatrnou částku, zde pouhých 4.000 Kč, nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného. <b>Důkazy z Přílohy B):</b> Zprávou ČNB nazvanou Nebankovní poskytovatelé spotřebitelského úvěru k [datum] z níž se podává, že žalobce je nebankovním poskytovatelem úvěrů měl soud za prokázané, že žalobce je společností vlastnící licenci ČNB jako nebankovní poskytoval spotřebitelského úvěru. Auditní zprávou produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ [číslo] měl soud za prokázaný závěr této auditní zprávy, a to, že:„ V případě porušení závazku spotřebitelem společnosti (žalobci) nic nebrání, aby požadovala na základě smlouvy celkovou cenu poskytnuté doplňkové služby.“ Z tohoto je dle názoru soudu patrné, že společnost na sebe nebere za úplatu riziko, že klient nebude řádně splácet úvěr v případě nahodilé události, jako je nemoc, ztráta zaměstnání, smrt apod. Dle názoru soudu vlastně tyto tzv.„ služby“ žádnými službami, které by měly být jakkoliv honorovány ze strany žalovaného, nejsou a opět se zde jedná pouze o taktiku žalobce, která spočívá v tom nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného. Listinou nazvanou:„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček – rozdíl v sankcích může činit pětinásobek“ ze dne [datum] měl soud za prokázané, že v tomto výzkumu alespoň dle žalobcem k důkazu předloženého článku vůbec nejsou zohledněny všechny následky případného neplnění smlouvy ze strany úvěrovaných, neboť nebyla odhalena taktika žalobce, která spočívá v tom nabalit množství nepřehledných nároků různě nazývaných a umně maskujících pravou podstatu věci, tj. absolutní jednostrannou výhodnost smluvních ujednání ve prospěch žalobce a v neprospěch žalovaného. Následujícímu listinami: Printscreenem vyhledávání v Centrální evidence exekucí Exekutorské komory ČR ze dne [datum] – u rodného čísla žalovaného počet nalezených výsledků 0, Printscreenem vyhledávání v Registru živnostenského podnikání ČR na jméno [jméno] [příjmení] – předmět podnikání řeznictví a uzenářství – nedatovaným, Printscreenem vyhledávání Nebankovního registru.cz ze dne [datum] – u rodného čísla žalovaného počet nalezených dlužníků 0 – u rodného čísla žalovaného počet nalezených výsledků 0, Fotokopií Výplatními páskami žalovaného za měsíce květen a červen 2019, z nichž se podává čistá mzda v obou těchto měsících ve výši [částka] měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. U výplatních pásek žalovaného měl soud za prokázané, že ten kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval touto výplatní páskou žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Printscreenem vyhledávání v Insolvenčním rejstříku z nečitelného dne roku 2019 – u rodného čísla žalovaného počet nalezených dlužníků 1, tzn., že žalovaný byl v minulosti již v insolvenci. Printscreenem Detailu insolvenčního řízení z nečitelného roku – u rodného čísla žalovaného počet nalezených dlužníků 1, tzn., že žalovaný byl v minulosti již v insolvenci a dne [datum] bylo vydáno Usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, přičemž tato skutečnost podle názoru soudu by sama o sobě vypovídala o tom, že i pokud by to byl žalovaný, kde se žalobcem smlouvu o úvěru uzavřel, že žalovaný již v minulosti měl problémy se splácením svých závazků, což nevypovídá o tom, že by žalovaný byl vhodným adeptem na poskytnutí spotřebitelského úvěru. Fotokopií občanského průkazu žalovaného – oboustrannou měl soud za prokázané, že ten kdo elektronicky jednal se žalobcem, ať už to byl kdokoliv, disponoval občanským průkazem žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Printscreenem obrazovky počítače ze dne [datum], měl soud za prokázané, že z nezjištěného účtu (tento účet není na fotokopii vidět), na účet žalobce č. [bankovní účet] byla odeslána částka 10 Kč a rovněž zde byla učiněna poznámka:„ cfig, tímto souhlasím s návrhem smlouvy“. Výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc květen a červen 2019, měl soud za prokázané, že žalovaný měl na obou výpisech z účtu záporný zůstatek v řádu stovek korun, což dle názoru soudu nesvědčí pro závěr, že žalovaný by byl úvěruschopný. Přílohou A – Metodika a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta měl soud za prokázané znění této metodiky. Odpovědí ČNB na dotaz [právnická osoba] se ze dne [datum] – jedná se o datum pozdější, než byla údajně uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, měl soud za prokázané, že žalobce se ČNB dotázal na to, jaké výdaje je třeba při analýze úvěruschopnosti spotřebitelů jako žadatelů o spotřebitelský úvěr zahrnout do této analýzy, zejména u nepravidelných a obtížně predikovatelných výdajů spotřebitele. Odpovědí ČNB měl soud za prokázané, že dle ČNB je, dle zákona je patrné, že rozsah požadovaných údajů a formu jejich doložení určuje poskytovatel spotřebitelského úvěru dle svého kvalifikovaného uvážení. Dále, že je nutné vždy zohledňovat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona o spotřebitelském úvěru právě i životní náklady spotřebitele, ale není nezbytně nutné, aby poskytovatel úvěru zjišťoval konkrétní životní náklady v rozčlenění na jednotlivé skupiny nákladů (např. výdaje na dopravu, na zdravotní pomůcky a léky, na drogistické zboží …), ale je žádoucí, aby spotřebitel v procesu posuzování jeho úvěruschopnosti chápal, jaké všechny jeho náklady jsou z pohledu posouzení úvěruschopnosti relevantní, a mohl poskytovateli poskytnout tomu odpovídající informace.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že žalobcem na účet žalovanému č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 4.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum], která byla zaúčtována na účet žalovaného dne [datum] a to údajně z titulu Smlouvy o úvěru [číslo]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 4.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dne [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla tvrzená smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 4.000 Kč. Soud z uvedených důvodů žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do částky 14.723,45 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.296,46 Kč od [datum] a dále spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 5.742 Kč od [datum]. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 4.000 Kč (respektive 5.000 Kč tvrzených žalobcem) byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 72 měsíců, přičemž úroková sazba činila 23 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 38,90 % ročně. Zamítnuté částky přesně i s jejich pojmenováními soud precizoval ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Protože na dluh z prokázaného bezdůvodné obohacení ve výši 4.000 Kč bylo uhrazeno žalovaným 10 Kč ve formě tzv. verifikační platby a dále 1.296 Kč ve formě šesti uhrazených splátek, ač v řízení bylo prokázáno pouze bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na úkor žalobce ve výši 2.694 Kč, soud žalobě co do zbývající části jistiny ve výši 2.694 Kč vyhověl a žalobci rovněž přiznal zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.694 Kč, které soud přiznal od [datum] do zaplacení, a to z toho důvodu, že i předžalobní upomínka obsahující i zesplatnění úvěru učiněná zástupcem žalobce, byla žalovanému prokazatelně odeslána jako doporučená zásilka dne [datum], předpokládané doručení zásilky tak nastalo [datum] (úterý), poslední den, kdy mělo být dle předžalobní upomínky hrazeno (uvedená lhůta v předžalobní upomínce je uvedena do 14 dnů) je [datum] a soud tak zákonné úroky z prodlení přiznal od data, které bylo uvedeno v žalobě, tj. od [datum] a to do zaplacení. Částku 2.694 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

5. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o smlouvě o úvěru platí, že:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“.

7. Podle § 1813 o. z. platí, že:„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ V projednávané smlouvě o úvěru (pokud ji vůbec uzavřel žalovaný) cena úvěru byla sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr byl sice prezentován jako úvěr s úrokovou sazbou 23 % ročně (resp. RPSN 38,90 % ročně), avšak žalobce do výše úroku bez zjevného důvodu nezahrnul složky tvořící cenu úvěru, tedy zejména tzv. náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 1.000 Kč v tomto ustanovení smlouvy uvedené a tzv. inkasní službu ve výši neuvěřitelných 1.440 Kč Toto soud však uvádí pouze na dokreslení celé situace ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť soud vůbec nemá za prokázané, zda to byl žalovaný, kdo se žalobcem tuto smlouvu elektronicky uzavřel.

8. Článek 1 odst. 2 směrnice [číslo] stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 9. Podle článku 3 odst. 1 téže směrnice, platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ 10. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice, platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“ 11. Podle článku 5 téže směrnice, platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“ 12. Článek 6 odst. 1 směrnice [číslo] stanoví, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“ 13. Podepsaný soud dále připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí [číslo] z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky Océano [anonymizována dvě slova] a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a [anonymizována dvě slova], bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice [číslo], totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

14. Výše uvedené soud uvádí pouze proto, aby bylo zjevné, že by nad rámec prokázaného bezdůvodného obohacení ve výši 2.694 Kč stejně žalobci nepřiznal jím požadované částky pro naprosto evidentní existenci zneužívajících ujednání obsažených ve smlouvě o úvěru.

15. Ani za situace, kdy by ujednání o úplatě za spotřebitelský úvěr bylo jasné i srozumitelné, nebylo by možné přiznat žalobci nárok„ náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy – ve výši 1.000 Kč tam uvedené“ a tzv.„ inkasní službu ve výši neuvěřitelných 1.440 Kč“, resp. jejich zbývající část, která činí 1.320 Kč.

16. Podle § 580 o. z., platí, že:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 17. Podle § 577 o. z., platí, že:„ Je-li důvod neplatnosti (pozn. soudu: právního jednání) jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, návrhy stran přitom není vázán, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“ Přestože § 577 o. z., hovoří o nezákonném rozsahu, analogicky je nutné vztáhnout i na rozpor s dobrými mravy.

18. Podle § 588 o. z., platí, že:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 19. Úroková sazba i u velmi rizikových úvěrů obecně v případě bank nikdy nepřesahuje úroveň 30 % ročně. Úroky ve vyšší částce považuje okresní soud za nepřípustné a je nutné zdůraznit, že úroky by ve smlouvě vypadaly jinak, kdyby do nich žalobce zohlednil i své ostatní požadované nároky, v takovém případě by vysoce převýšily úroky, které žalobce požadoval.

20. Dle smlouvy činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 4.260 Kč, resp. 5.260 Kč (a to ještě pouze v případě řádného splácení úvěru), což je při poskytnutém úvěru 5.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 5.000 Kč se rozpadá na skutečně žalovanému poskytnutou částku zaslanou žalovanému bezhotovostně na účet ve výši 4.000 Kč a dále náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 1.000 Kč, které žalovaný vůbec na účet neobdržel, ale žalobce i je přesto klidně nazývá jistinou.

21. Je třeba připomenout, že stanovením drastické sazby úroků není možné obcházet povinnost stanovenou ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 23. Jinými slovy, pokud žalobce dostatečně nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a úvěr poskytl a své obchodní riziko kompenzoval ustanovením o zcela nepřiměřeně vysokých úrocích, pak podepsaný soud uvedený postup neshledal zákonný, legální a ani legitimní. K podrobnější argumentaci nepřípustnosti výše úroků sjednaných v předmětné smlouvě a žalobcem nyní požadovaných podepsaný soud rovněž plně odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16.

24. Podle názoru podepsaného soudu se v tomto případě jedná ze strany žalobce zcela zjevně o obchod s chudobou, kdy ve své podstatě z úvěru ve výši 5.000 Kč si ihned ponechá 1.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 4.000 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalovanému. Ve skutečnosti se jedná o poměrně právně sofistikované navyšování dlužné částky o smluvní pokuty, které se v textu žaloby nenazývají smluvní pokutou, tedy o různé paušální částky smluvně dohodnuté, přičemž z koncipování žaloby je zcela zjevné, že žalobce od začátku počítal s tím, že žalovaný neuhradí řádně a včas úvěr, čímž žalobci vznikne na základě smlouvy možnost požadovat absurdní navýšení dlužné částky. To vše za situace, kdy obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů u bank v té době činila zhruba 10 % ročně.

25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.