32 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10.245 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do poplatků ve výši 2.245 Kč a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.245 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.265,17 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.245 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.245 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] (jak tvrdil žalobce v žalobě, avšak smlouva samotná datována není), na základě které žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 11.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, a proto žalobce využil svého oprávnění a od smlouvy odstoupil a pohledávku zesplatnil ke dni [datum], a proto žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 3.000 Kč. Dlužná částka ve výši 10.245 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč a poplatky ve výši 2.245 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smluv se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelské úvěry i z tvrzení žalovaného a o kterých žalovaný prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná a z dotazů v řadě registrů dlužníků. Žalobce nepředložil důkazní prostředky k těmto svým tvrzením, kterými by prokazoval řádné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce. <i>4. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 2 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 23) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému ve výši 11.000 Kč dne [datum] (na čl. 24). Smlouvou o spotřebitelském úvěru – nedatovanou – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak nikoliv fakt, že smlouvu v této podobě se žalobcem uzavřel skutečně žalovaný – viz podrobněji následující odstavec odůvodnění. Potvrzením o platně od žalobce žalovanému ve výši 11.000 Kč ze dne [datum] měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému. Detailem pohybu – okamžitou příchozí platbou ve výši 1 Kč ze dne [datum] měl soud za prokázanou platbu od žalovaného žalobci, avšak nikoliv to, zda tuto platbu skutečně uskutečnil žalovaný. Oboustrannou fotokopií OP žalovaného měl soud za prokázané, že ten, kdo jednal se žalobcem o poskytnutí úvěru, disponoval buď OP, nebo fotokopií OP žalovaného, což mohla být například osoba spolubydlící se žalovaným v jedné domácnost, jak se s tímto již v minulosti soud opakovaně setkal. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] – ze dne [datum] měl soud za prokázané znění této interní listiny žalobce, ale nikoliv již údaje v této listině uvedené. Výpisem z běžného účtu žalovaného za období březen, duben a květen 2020 měl soud za prokázané, že ten, kdo jednal se žalobcem o poskytnutí úvěru, disponoval fotokopií výpisu z účtu žalovaného, což mohla být například osoba spolubydlící se žalovaným v jedné domácnost, jak se s tímto již v minulosti soud opakovaně setkal. Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak nikoliv to, zda se s nimi žalovaný skutečně seznámil. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – nedatovaným – zde je nutné podotknou, že v tomto formuláři je uvedena celková výše spotřebitelského úvěru pouze ve výši 15.000 Kč – měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil. Sazebníkem poplatků – nedatovaným měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil. Souhlasem se zpracováním osobních údajů – nedatovaným měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil. Metodikou posuzování úvěruschopnosti společností [právnická osoba] měl soud za prokázané znění této listiny. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána tato výzva a že se mu dostala do dispozice.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 11.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 22 spisu). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 11.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 22 – 23 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byly vyplacena částka 11.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 8.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 11.685,30 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 9.124,70 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 78,09 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 21,91 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 56,18 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.265,17 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.