32 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20.294 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do:- poplatku za poskytnutí úvěru , částka, ,- úroku , částka, ,- zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, .

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Povinnosti uložené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku je žalovaná oprávněna splnit v 10 pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas, nastává splatnost celého dluhu.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s dalšími nároky uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše údajně z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. Emma´s credit s. r. o., se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, , který měl být splacen do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, za dobu trvání úvěrové smlouvy neuhradila ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , úrokem , částka, , žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na její bankovní účet.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná ve svém odporu, tj. v podání ze dne , datum, , požádala o povolení ve 12 měsíčních splátkách jistiny dluhu, svoji žádost odůvodnila tím, že je samoživitelka s dvěma dětmi a nemá žádný majetek, který by mohla prodat a splacení dluhu tím urychlit, žalovaná zároveň souhlasila, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.

4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila (žalovaná výslovně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v odporu proti platebnímu rozkazu), soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., ze dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, patřil žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, . Dále tímto výpisem měl soud za prokázané, že žalovaná čerpá řadu spotřebitelských úvěrů u nebankovních poskytovatelů.Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne , datum, měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , úrokovou sazbu , částka, , celkovou výši spotřebitelského úvěru , částka, , RPSN 9.056,91 % ročně a číslo účtu žalované na který měly být finanční prostředky zaslány s tím, že spláceno mělo být v jedné měsíční splátce do 30 dnů od poskytnutí úvěru.Dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne , datum, měl soud za prokázané nové datum splatnosti půjčky , datum, a to za poplatek za prodloužení , částka, a úrok za dobu prodloužení , částka, .Potvrzením o provedení transakce měl soud za prokázané, že dne , datum, odeslala právní předchůdkyně žalobkyně , částka, na výše uvedený účet žalované – čímž byl celý úvěr vyčerpán.Potvrzením o platbě , částka, měl soud za prokázané, že dne , datum, odeslala žalovaná na účet právní předchůdkyni žalobkyně , částka, z výše uvedeného účtu žalované – čímž byla uhrazena tzv. verifikační platba.

6. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované byla před uzavřením úvěrové smlouvy zahájena 4 exekuční řízení EXE pro dluhy u různých nebankovních poskytovatelů úvěrů, a v době po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalované zahájeno 1 exekuční řízení EXE, přičemž bylo zahájeno z podnětu nebankovní úvěrové společnosti. Z toho je evidentní že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec nezkoumala.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který patřil žalované, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, , a to údajně na základě jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Je nesporné, že žalované byly finanční prostředky poskytnuty jakožto spotřebiteli ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, tj. podnikatelky, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že se její právní předchůdkyně v rámci jednání o uzavření úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované, tj. neprokázala, že její právní předchůdkyně zjišťovala jakékoli informace o žalované, neznala výši jejích příjmů, výdajů ani množství a výši dalších případných závazků. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala ověřením úvěruschopnosti žalované, přesto jí poskytla finanční prostředky jakožto spotřebiteli, a to formou spotřebitelského úvěru.

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem posoudila při jednání o uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a i přes to jí poskytla finanční prostředky, které byly svou povahou spotřebitelským úvěrem, dospěl soud k závěru, že toto právní jednání, byť nedostatečné co do zákonem vyžadované písemné formy, je neplatné.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala majetkovou situací žalované a poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

18. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, dne , datum, , žalovaná nevrátila ničeho. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení , částka, , tedy částku, o kterou se žalovaná prokazatelně obohatila. Jelikož soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nezjišťovala řádně úvěruschopnost žalované, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku i další nároky, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. S ohledem na žádost žalované, jak byla podrobněji popsána výše, a rovněž s ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o možnosti žalované zaplatit dlužnou částku v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, . Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalované, která má omezenou příjmovou potencialitu, a přesto se snaží splácet své závazky. Soud uvěřil žalované, že její snaha o splacení dluhu je upřímná, a nechce být tím, kdo automaticky žalovanou vystaví hrozbě exekuce, k níž by bezpochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalované o povolení uhradit dluh včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách, a splátku určil ve výši , částka, měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud však nevyhověl žádosti žalované o povolení 12 měsíčních splátek a povolil žalované splácení dluhu pouze v 10 měsíčních splátkách. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná, byť i jedinou splátku, řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 54,8 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 45,2 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyně přiznal ve výši 9,6 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od , datum, (soud ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od , datum, , tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud pro výpočet odměny za zastoupení použil vyhlášku č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ve znění od , datum, , neboť právní úkony, za něž byla odměna přiznána, byly učiněny po účinnosti novely této vyhlášky (§ 15 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, ). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.