32 C 74/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 168.561,89 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavujeohledně prvního nároku co do úroku 11,43 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacenía ohledně druhého nároku co do úroku 7,32 % ročně z , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítáohledně prvního nároku co do:, částka, ,úroku 26,43 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z nové jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,ohledně druhého nároku co do:, částka, ,úroku 22,32 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, ,úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z nové jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni z prvního nároku , částka, a z druhého nároku , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu s úrokem z úvěru 26,43 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, (dále jen „první úvěrová smlouva“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradil pouze , částka, , tato částka byla poměrně započtena na jistinu, úroky a poplatky. Dlužná částka byla tvořena dlužnou novou jistinou úvěru , částka, , dlužným úrokem přirostlým ke dni zesplatnění , částka, , dlužným poplatkem za pojištění , částka, a smluvní pokutou , částka, .Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, spolu s úrokem z úvěru 22,32 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dne , datum, (dále jen „druhá úvěrová smlouva“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy uhradil pouze , částka, , tato částka byla poměrně započtena na jistinu, úroky a poplatky. Dlužná částka byla tvořena dlužnou novou jistinou úvěru , částka, , dlužným úrokem přirostlým ke dni zesplatnění , částka, , dlužným poplatkem za pojištění , částka, a smluvní pokutou , částka, .Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení, jak byly specifikovány výše.Podáním doručeným soudu dne , datum, doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení s uvedla, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrových smluv na základě informací uvedených v Hodnocení klienta, kdy v obou případech na základě žalovaným uvedených údajů, ověřených „výplatnicemi výpisem z účtu“, z nichž je zjevná výše mzdy žalovaného. Výdaje posuzovala na základě žalovaným uvedených informací, s přihlédnutím k životnímu minimu. K tomu žalobkyně předložila listinné důkazy, které budou podrobněji rozebrány dále. Žalobkyně v žalobě označila úvěrové smlouvy jejich čísly, u první úvěrové smlouvy se jedná o číslo odlišné od čísla uvedeného v žalobě, u druhé úvěrové smlouvy chybí v označení poslední číslice.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami ze dne , datum, , 2x Seznamem postoupených pohledávek, Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 42 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvil.

5. Skutkový stav tak, jak je podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a zejména jak je podrobněji popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:K prvnímu nároku:Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, – podepsanou údajně jedinečným kódem klienta, který nijak neprokazuje, že to byl skutečně žalovaný, kdo tento jedinečný kód použil, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , úrokovou sazbu, která byla sjednána ve výši 62,12 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 83,25 %. Soud nicméně neměl za prokázané, že toto znění smlouvy je právě to, s nímž se žalovaný seznámil a které stvrdil svým podpisem.Přílohou č. , číslo, k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr“ ze dne , datum, – podepsanou údajně jedinečným kódem klienta, který nijak neprokazuje, že to byl skutečně žalovaný, kdo tento jedinečný kód použil, měl soud za prokázané podmínky pojištění, nikoli však to, že tyto podmínky žalovaný skutečně s právní předchůdkyní žalobkyně sjednal.Oznámením o prodlení s úhradou splátky úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dopis adresovaný žalovanému, v němž jej upozornila na prodlení s úhradou splátky úvěru, dále o zesplatnění zbývající částky úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě. Soud nicméně nemá za prokázané, že tento dopis byl k rukám žalovaného skutečně odeslán.Transakční historií ke smlouvě č. , číslo, měl soud za prokázané, že žalovaný splatil za dobu trávní smlouvy , částka, z poskytnutého úvěru , částka, .Dokladem o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu měl soud za prokázané, že dne , datum, byla na účet žalovaného č. , č. účtu, zaslána částka , částka, .Hodnocením klienta ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů , částka, měsíčně, výdaje spočetla částkou , částka, , sestávající z částky , částka, životního minima, nákladů na bydlení , částka, a splátek u právní předchůdkyně žalobkyně , částka, . Dále evidovala zaměstnavatele žalovaného, žalovaný měl mít maturitu, měl žít ve vlastní formě bydlení a měl být svobodný.Historie pohybů – běžný účet č. , č. účtu, měl soud za prokázané čtyři platby došlé na účet žalovaného za měsíce březen až červen 2022, patrně od zaměstnavatele žalovaného, nejedná se nicméně o kompletní výpis z účtu žalovaného, listinou nejsou proto prokazovány výdaje žalovaného, ale pouze jeho příjmy.Výpisem záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný procházel bez negativních poznatků.Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný procházel v kategorii II, tedy jako klient s menším rizikem.K druhému nároku:Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, – podepsanou údajně jedinečným kódem klienta, který nijak neprokazuje, že to byl skutečně žalovaný, kdo tento jedinečný kód použil, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , úrokovou sazbu, která byla sjednána ve výši 58,90 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 77,71 %. Soud nicméně neměl za prokázané, že toto znění smlouvy je právě to, s nímž se žalovaný seznámil a které stvrdil svým podpisem.Přílohou č. , hodnota, k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr“ ze dne , datum, – podepsanou údajně jedinečným kódem klienta, který nijak neprokazuje, že to byl skutečně žalovaný, kdo tento jedinečný kód použil, měl soud za prokázané podmínky pojištění, nikoli však to, že tyto podmínky žalovaný skutečně s právní předchůdkyní žalobkyně sjednal.Oznámením o prodlení s úhradou splátky úvěru ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dopis adresovaný žalovanému, v němž jej upozornila na prodlení s úhradou splátky úvěru, dále o zesplatnění zbývající částky úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě. Soud nicméně nemá za prokázané, že tento dopis byl k rukám žalovaného skutečně odeslán.Transakční historie ke smlouvě č. , číslo, měl soud za prokázané, že žalovaný splatil , částka, z poskytnutého úvěru , částka, .Dokladem o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu měl soud za prokázané, že dne , datum, byla na účet žalovaného č. , č. účtu, zaslána částka , částka, .Hodnocením klienta ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů , částka, měsíčně, výdaje spočetla částkou , částka, , sestávající z částky , částka, životního minima, nákladů na bydlení , částka, a splátek u právní předchůdkyně žalobkyně , částka, . Dále evidovala zaměstnavatele žalovaného, žalovaný měl mít maturitu, měl žít v pronájmu a měl být svobodný.Historií pohybů – běžný účet č. , č. účtu, “ měl soud za prokázané čtyři platby došlé na účet žalovaného za měsíce , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , Anonymizováno, , patrně od zaměstnavatele žalovaného, nejedná se nicméně o kompletní výpis z účtu žalovaného, listinou nejsou proto prokazovány výdaje žalovaného, ale pouze jeho příjmy.Výpisem záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný procházel bez negativních poznatků.Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný procházel v kategorii III, tedy jako klient s nízkým rizikem.K oběma nárokům:Odpovědí banky , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 38) a platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 37).Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalovaného.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného, z nichž si určitým způsobem ověřila pouze tvrzení o jeho příjmech, tvrzení o výdajích si neověřila, pouze je prověřila prostřednictvím částek životního minima. Současně si nijak neověřila další závazky žalovaného, který evidentně měl v obou případech další závazky u samotné právní předchůdkyně žalobkyně, mohl tedy mít i jiné závazky, které právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalovanému nebyla v době před uzavřením úvěrových smluv vedena žádná exekuční řízení, v době po uzavření úvěrové smlouvy byla proti žalovanému zahájena 3 exekuční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně věděla, že žalovaný splácí přímo u ní další spotřebitelské úvěry, sama mu poskytla minimálně tři (neboť u obou úvěrových smluv byly uvedeny interní splátky v rámci posouzení úvěruschopnosti), přesto si nijak neověřila, zda žalovaný nemá jiné závazky, jejich případnou výši a dobu, po kterou budou ještě hrazeny. Tyto závazky by mohly znamenat, že žalovaný úvěruschopný není, a to ani přes svůj poměrně vysoký příjem ze zaměstnání. Současně právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila, zda žalovaný nemá podezřelé výdaje, například výdaje na sázení či hazard (přičemž tyto výdaje – zejména výdaje na sázení – skutečně vyplývají z výpisů z bankovního účtu žalovaného). Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena účelově s jasným záměrem vytvořit žalovanému alespoň dostatečný disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byl schopen poskytnuté úvěry splácet. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému.

18. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno z první úvěrové smlouvy , částka, (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný vrátil celkem , částka, . Z druhé úvěrové smlouvy bylo žalovanému vyplaceno , částka, (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný vrátil celkem , částka, . Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě první úvěrové smlouvy , částka, a z titulu bezdůvodného obohacení na základě druhé úvěrové smlouvy , částka, . K těmto částkám soud dospěl odečtením žalovaným uhrazených částek na příslušné smlouvy od částek, které byly žalovanému z titulu těchto smluv skutečně poskytnuty. Pro úplnost soud dodává, že neuznal započtení žalovaným uhrazených částek na jednotlivé nároky tak, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Jelikož soud úvěrové smlouvy posoudil jako neplatné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.