32 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14.910 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaných úroků ve výši 150 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 4.410 Kč.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 1.208,22 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 977,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 14.910 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 1.208,22 Kč, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.910 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 150 Kč a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], ve znění„ Smlouvy o úvěru“ téhož čísla, uzavřené údajně mezi týmiž smluvními stranami dne [datum], na základě kterých právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 16.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaná na konto smluv v průběhu smluvního vztahu uhradila částku 5.500 Kč, a to dne [datum]. Dlužná částka ve výši 14.910 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 10.500 Kč a smluvní pokutou 4.637 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Potvrzením o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum], Přílohou – Seznam postoupených pohledávek na čl. 39, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

5. K dotazu soudu ohledně toho, jak právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované, zástupce žalobce uvedl, že k tomuto nemá žádné listinné důkazní prostředky. Soud zjistil, že proti žalované byla v době před uzavřením smluv o úvěru vedena celkem 2 exekuční řízení, další tři exekuční řízení proti žalované byla zahájena až po uzavření smluv o úvěru. Proti žalované nebylo nikdy vedeno žádné řízení o nařízení výkonu rozhodnutí.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 26) + Výpisy z běžného účtu žalované měl soud za prokázané platby od právního předchůdce žalobce na tento bankovní účet žalované ve výši 0,01 Kč dne [datum], ve výši 2.000 Kč dne [datum], ve výši 6.000 Kč dne [datum], ve výši 6.000 Kč dne [datum] a ve výši 2.000 Kč dne [datum] (na čl. 27 – 34). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] + Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], nepodepsanými žalovanou ani právním předchůdcem žalobce (z těchto smluv bylo dle žaloby žalováno), měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány žalovanou, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřela žalovaná, případně zda byly vůbec uzavřeny, a proto soud neměl za prokázaný ani jejich obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakými smlouvami se žalovaná údajně při jejich údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvu uzavřel. Potvrzením o provedené platbě ve výši 0,01 Kč dne [datum] + Potvrzením o provedené platbě ve výši 2.000 Kč dne [datum] + Potvrzením o provedené platbě ve výši 6.000 Kč dne [datum] + Potvrzením o provedené platbě ve výši 2.000 Kč dne [datum], všechny z účtu právního předchůdce žalobce na účet žalované a dále Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poukázal v období od [datum] do [datum] na bankovní účet žalované postupně částku ve výši celkem 16.0000,01 Kč, a to údajně na základě uvedených smluv o úvěru, ze kterých bylo v tomto řízení žalováno. Obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto obchodních podmínek. Listinou nazvanou:„ [anonymizováno] [číslo]“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky, přičemž za každou z upomínek si účtoval částku 50 Kč. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky odeslal žalované jeden dopis, a dále že pověřený terénní pracovník žalobce dvakrát navštívil žalovanou v jejím bydlišti na kontaktní adrese. Předáním do advokátní kanceláře ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce předal věc k právnímu řešení zástupci žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice. Platební historií (na čl. 38) měl soud za prokázané, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce dne [datum] částku 5.500 Kč.

7. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smluv o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Soud zjistil, že proti žalované byla v době před uzavřením smluv o úvěru vedena 2 řízení EXE a dále 3 řízení EXE, která však byla zahájena až po uzavření smluv o úvěru, o které jde v tomto řízení. Jelikož žalobce nepředložil důkazní prostředky k tvrzením ohledně úvěruschopnosti žalované soudu, je evidentní, že právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalované nezjišťoval, protože jinak by jistě učinil dotaz ohledně exekucí vedených proti žalované a i v případě, že by se jednalo o exekuce, které by úvěruschopnost žalované nevylučovaly, musel by toto ověřit. Žalobce však nijak nedoložil svoji vědomost o tom, že proti žalované byla v minulosti i v době uzavření smlouvy o úvěru vedena exekuční řízení. Žalobce nezjišťoval úvěruschopnost žalované ani formálně dotazem na žalovanou při uzavírání smluv o úvěru. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá tvrzením žalobce uvedeným v žalobě pouze částečně. Soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka celkem 16.000,01 Kč, a to údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Dále bylo prokázáno, že žalovaná na účet právního předchůdce žalobce uhradila částku 5.500 Kč, a to údajně jako splátku poskytnutého úvěru. Soud naopak neměl za prokázané, zda byly smlouvy o úvěru uzavřeny, případně zda je skutečně uzavřela žalovaná, ale pouze to, že žalované byla vyplacena částka 16.000,01 Kč, ze které žalovaná právnímu předchůdci žalobce vrátila částku ve výši celkem 5.500 Kč, a to před podáním žaloby. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 10.500 Kč (jistinu dluhu ve výši 16.000 Kč po odečtení částky, kterou žalovaná uhradila, tj. 5.500 Kč) a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 10.500 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smluv o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

9. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 10. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 17.791,12 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení a po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 12.758,12 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 71,71 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 28,29 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 43. 42 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 977,82 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.