32 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17.754,12 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 2.754,12 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.421,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.

2. Zároveň soud považuje za vhodné připomenout, že ve věci rozhodoval se souhlasem účastníků bez nařízení ústního jednání poté, co soud vyzval usnesením účastníky, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž soud dále v uvedeném usnesení účastníky poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Ani jeden z účastníků řízení se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto soud věc rozhodl, aniž ve věci nařídil jednání, avšak soud samozřejmě rozsudek vyhlásil veřejně.

3. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 17.754,12 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 14 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 17.754,12 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 15.000 Kč, úroky z úvěru 207,12 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 2.547 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.

4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení dluhu [číslo] ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] Celkem tak šlo o tři po sobě jdoucí postoupení pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

5. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 15.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 22 – 24). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem, respektive s jeho právním předchůdcem, skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný (v podrobnostech odstavec 7. odůvodnění tohoto rozsudku) a najisto postavené měl pouze, že částka 15.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na č. l. 22 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 15.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 15.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně, které soud přiznal od [datum] do zaplacení, částku 15.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Zbývající nároky v celkové výši 2.754,12 Kč soud jako nedůvodné zamítl. 7. [příjmení] 15.000 Kč byla žalovanému připsána na účet dne [datum] pod variabilním symbolem [variabilní symbol], tzn. pod špatným rodným číslem žalovaného, které patrně žalovaný nebo eventuálně jiná osoba záměrně právnímu předchůdci žalobce uvedli při uzavírání smlouvy o úvěru, přičemž patrně tímto způsobem chtěli poskytovatele úvěru zmást, každopádně 15.000 Kč od právního předchůdce žalobce na účet žalovaného došlo. [obec] číslo uvedené v žalobě je [číslo], ale správné číslo žalovaného je [číslo] (soud pro přehlednost vyznačil odlišné číslice v jednotlivých rodných číslech tučně), je tak zjevné, že žalovaný či jiná osoba patrně záměrně uvedli pozměněné rodné číslo. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce pracoval se špatným rodným číslem a tím i se špatným datem narození, je tak zcela evidentní, že nemohl řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobce ani žádné listiny, které by zkoumání úvěruschopnosti potvrzovaly, soudu nepředložil. Je nutné poukázat rovněž na fakt, že proti žalovanému bylo před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 21 řízení EXE a 6 řízení E, je tak zcela evidentní, že žalovaný v žádném případě při uzavírání smlouvy o úvěru úvěruschopný nebyl.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 20.589,72 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 17.835,60 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 86,62 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 13,38 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 73,24 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 4.672 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 3.421,77 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 2.600 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a za jeden úkon právní služby 1.700 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jednou paušální náhradou 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 600 Kč, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 672 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.