32 C 79/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26.948,44 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 26.948,44 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.948,44 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 26.948,44 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.948,44 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], údajně se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 26.948,44 Kč, přičemž toto tvrzení žalobce neodpovídá skutečnosti, jak bude podrobněji vyloženo dále. Žalobce dále v žalobě uvedl, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svou osobní účast u ústního jednání neomluvil.

4. Skutkový stav, který byl jednak podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který bude zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 13.000 Kč dne [datum] (na čl. 27a). Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru – nepodepsanými žalovaným ani právním předchůdcem žalobce s úvěrovým limitem 80.000 Kč, neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaný vůbec seznámil za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalovaného a rovněž právního předchůdce žalobce. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], která je nepodepsaná žalovaným i právním předchůdcem žalobce, tzn. nepodepsanou účastníky, nepodepsanou žalovaným ani právním předchůdcem žalobce (z této smlouvy bylo dle žaloby žalováno) touto smlouvou měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, ani nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud však na druhou stranu neměl za prokázané, zda tuto smlouvu vůbec uzavřel žalovaný a vzhledem k tomu, že nebyla smlouva podepsána, tak soud neměl za prokázaný ani obsah této smlouvy, neboť netuší, s jakou smlouvou se žalovaný údajně při její údajném uzavírání seznámil, ani to, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu uzavřel. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaný vůbec seznámil za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalovaného a rovněž právního předchůdce žalobce. Listinou nazvanou:„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“, z níž se podává platba ve výši 13.000 Kč ze dne [datum] – jde o interní dokument právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázané vyplacení částky 13.000 Kč na účet patřící žalovanému, přičemž tuto částku potvrzuje i odpověď banky viz – první výše rozebíraný důkazní prostředek v seznamu důkazů. Platebními informacemi za období od [datum] do [datum] (jedná se pouze o jednu listinu) měl soud za prokázané pouze to, odkud žalobce vzal částku 26.948,44 Kč, neboť se jedná o částku označenou jako Celková dlužná částka k datu splatnosti (kteréžto datum však v listině uvedeno není) ve výši 26.948,44 Kč, která je v této listině uvedena, avšak tato částka dle této listiny není jistinou úvěru tak, jak by se mohlo zdát, ze slov, která použil žalobce v žalobě, kdy uvedl, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 26.948,44 Kč, přičemž z listiny rozebírané v tomto subodstavci je patrné, že částka 26.948,44 Kč obsahuje jak tzv. náhrady účelně vynaložených nákladů, tak úroky za období čerpání, naopak neobsahuje žádné výběry, ale zejména obsahuje tzv. zůstatek po poslední platbě 19.475,44 Kč – o němž soud vůbec netuší, co obsahuje, resp. z čeho se skládá a soud se tak může pouze dohadovat o tom, že se skládá z podobně nejasně tvořených částek tak, jak jsou i uvedeny v této listině„ Platební informace“, přičemž podle soudu je i velmi podivné, že tato listina neobsahuje datum vydání, což je u právního dokumentu opravdu zcela neobvyklé a nestandardní. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalovaného evidovaného v Centrální evidenci obyvatel.

5. Na výzvu soudu ve formě usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo zástupci žalobce doručeno do datové schránky dne [datum], zástupce žalobce neodpověděl, přičemž v tomto usnesení byl vyzván, aby soudu sdělil následující informace – soud dále pro přehlednost uvádí celou výzvu adresovanou žalobci: <i>„ Soud vyzývá žalobce, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudu doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem žalobce, případně jeho právní předchůdce, zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké získal informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a aby v téže lhůtě označil a předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</i> <i>Dále soud vyzývá žalobce, aby v téže lhůtě sdělil soudu přesně jaké částky a přesně v jakých termínech žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, žalovanému z titulu tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru (resp. z titulu smlouvy o zápůjčce či půjčce) vyplatil a jakým způsobem a k těmto tvrzením předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</i> <i>Dále soud vyzývá žalobce, aby v téže lhůtě sdělil soudu přesně jaké částky žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu právnímu předchůdci žalobce, respektive po skončení smluvního vztahu žalobci (resp. jinému právnímu nástupci původního věřitele), uhradil a v jakých termínech, a na jaké přesně nároky byly tyto platby započteny a k těmto tvrzením předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.“</i> <b>Z výše uvedeného vyplývá i to, že žalobce byl řádně poučen, že v případě nevyhovění výše uvedené výzvě může být v řízení se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</b> 6. Soud však vůbec netuší, zda žalovaný buď právnímu předchůdci žalobce, nebo žalobci, a na jaké„ údajné“ nároky, něco uhradil, a na co tyto případné platby žalovaného byly započítány, a v jakých výších byly případně započítány.

7. Žalobce rovněž žádnými listinnými důkazními prostředky neprokázal svá tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem, a tato jeho tvrzení zůstala tedy pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného nijak prověřovány nebyly, protože jinak by právní předchůdce žalobce musel zjistit, že před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému vedeno 1 řízení EXE a tudíž v žádném případě žalovaný úvěruschopný nebyl. <i>Soud zjišťuje počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 1 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 1 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru – jde o řízení z roku 2006, které bylo skončeno tím, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy byl zastaven [datum] 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

8. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byl konkrétně žalovaný, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů a případně fotokopie OP není řádným zjištěním a tím méně relevantním ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy se žalovaným.

9. Smlouva nebyla žalovaným podepsána (ani nikým jiným a to včetně právního předchůdce žalobce) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobce tvrdil, že s ním žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobce, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaný souhlasil.

10. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný, že smlouva byla uzavřena se žalovaným, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

11. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina vyplacena žalovanému a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

12. Ohledně právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 13. Soud v daném případě zjistil, pokud jsou údaje poskytnuté žalobcem správné, že na účet žalovaného bylo poskytnuto 13.000 Kč, avšak není jisté, zda žalovaný něco uhradil, tzn., že není jisté, zda žalovaný eventuálně něco dluží nebo naopak přeplatil, a tudíž není jisté, zda na jeho straně mohlo či nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení a tím méně v jaké výši.

14. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl za situace, kdy zjistil, pokud jsou údaje poskytnuté žalobcem správné, že na účet žalovaného bylo poskytnuto 13.000 Kč, avšak není jisté, zda žalovaný něco uhradil, tzn., že není jisté, zda žalovaný eventuálně něco dluží nebo přeplatil, a tudíž není jisté, zda na jeho straně mohlo či nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení a tím méně v jaké výši. <b>V další části rozsudku v odstavcích 15. až 22. se soud podrobněji vyjádří ke smlouvě, k jejímuž uzavření údajně došlo s využitím prostředků komunikace na dálku:</b> 15. Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. o spotřebitelském úvěru) vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo] (dále jen eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

19. Podle čl. 25 bod 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

20. Soud se zabýval otázkou, zda dokument v elektronické podobě, v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy ze dne [datum] a v němž je uvedeno, že:„ Platnost a účinnost. Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma Smluvními stranami.“ Přičemž na smlouvě chybí jakýkoliv podpis a to i odkazem například na SMS kód, či na jakýkoli jiný smlouvou předpokládaný způsob podpisu, nahrazující fyzický podpis žalovaného.

21. Jak vyplývá ze shora cit. ust. § 562 odst. 1 o. z., jakož i z požadavků na právní jednání obecně, musí být při právním jednání učiněném elektronickými prostředky možné jednoznačné určení jednající osoby. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě způsob vedení jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru neumožňoval jednoznačné určení osoby jednající jako žadatel o úvěr. Právní předchůdce žalobce neměl při uzavírání smlouvy k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného ani fotokopii jiných dokumentů. Na základě těchto údajů zaslal na telefonní číslo uvedené v žádosti o úvěr, o němž však nebylo (a dosud není) zřejmé, zda patří žalovanému, SMS rozhodnutí úvěrujícího o poskytnutí úvěru, čímž byla dle tvrzení žalobce smlouva o úvěru uzavřena. Dle názoru soudu, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která smlouvu o úvěru údajně elektronicky uzavřela, byl právě žalovaný. Při uzavření předmětné smlouvy pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tedy nebylo možno jednoznačně identifikovat osobu žadatele o úvěr. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo soudem dodatečně, až v průběhu soudního řízení dotazem na příslušnou banku (viz v podrobnostech výše), zjištěno, že žadatelem uvedené číslo bankovního účtu označuje účet vedený bankou pro žalovaného. Vliv na toto zjištění nemá ani skutečnost, že žalovaný byl v průběhu řízení nečinný.

22. Dále je soud přesvědčen, že odeslání žádosti o úvěr osobou jednající s právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá ani náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód a tím méně prosté odeslání elektronické žádosti o úvěr, respektive SMS kódu, považovat ani za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby.

23. Soud je tak přesvědčen, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť elektronické prostředky použité právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby, a to ani na základě elektronického podpisu.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.