32 C 8/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, a dodatku č. , číslo, ke smlouvě o úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně nejdříve poskytla žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, , a následně žalobkyně poskytla žalované na základě dodatku k úvěru dne , datum, úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplácela v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy neuhradila ničeho. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalované v září , Anonymizováno, ve výši , částka, a v říjnu , Anonymizováno, ve výši , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, spolu s poučením, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřily, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané to, že účet č. , č. účtu, patřil žalované, a že na tento účet byla dne , datum, poukázána částka , částka, a dne , datum, poukázána částka , částka, ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, a to údajně z titulu v žalobě uvedené smlouvy o úvěru, která byla žalovanou podepsána pouze pomocí elektronického kódu. Žalobkyně neprokázala, že tato úhrada byla učiněna z titulu tvrzené úvěrové smlouvy, současně neprokázala, že se její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované, všechna její tvrzení o způsobu prověření úvěruschopnosti žalované a její majetkové situace zůstala v rovině neprokázaných tvrzení. Soud zjistil, že žalovaná v době před uzavřením úvěrové smlouvy uzavřela další úvěrové smlouvy, které žalovaná řádně a včas nesplatila v dohodnutých termínech, což vedlo k soudním řízením proti ní. To nic nemění na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezkoumala příjmy a výdaje žalované, a tedy nemohla mít ani základní představu o jejích majetkových poměrech. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované a poskytla tak úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace.

5. Povinnost žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru vychází z ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a je dále aprobován v rámci ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018) i judikaturou Soudního dvora Evropské Unie (srov. rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

6. Právní posouzení věci ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy spočívalo s ust. § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a v ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované.

7. Právní posouzení věci ve vztahu k otázce, zda nelze žalobě alespoň částečně vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, bylo založeno na ust. § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno celkem , částka, z titulu neplatné úvěrové smlouvy, žalovaná nevrátila ničeho. Soud proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované přiznal částku , částka, . Jelikož soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou, mimo jiné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 84,33 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 15,67 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 68,66 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ohledně nákladů řízení soud aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující , částka, a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.