32 C 82/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16.000 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.000 Kč od [datum] do [datum].</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 16.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] ze dne [datum], ve znění smlouvy téhož čísla ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], které údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným, na základě kterých právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši celkem 16.000 Kč (5.000 Kč na základě první smlouvy, částka úvěru byla postupně navýšena na základě žádosti žalovaného na 8.000 Kč, následně na 10.000 Kč a konečně na žalovaných 16.000 Kč). Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu, neboť splatnost celého úvěru údajně nastala ke dni [datum]. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu neuhradil ničeho. Dlužná částka ve výši 16.000 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 16.000 Kč. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobce doplnil žalobu tak, že dlužnou částku tvořenou jistinou úvěru požaduje eventuálně z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, a to pro případ, že by nebylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným skutečně došlo k uzavření výše uvedených úvěrových smluv (na čl. 33).

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, 2x Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] Podacím archem ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 23). Výpisy z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané platby od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 5.000 Kč dne [datum], ve výši 2.000 Kč dne [datum], ve výši 3.000 Kč dne [datum] a ve výši 6.000 Kč dne [datum] (na čl. 24 – 26). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] + Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] + Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] + Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], nepodepsanými žalovaným ani právním předchůdcem žalobce (z těchto smluv bylo dle žaloby žalováno), měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány žalovaným, ani nebyly opatřeny zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřel žalovaný, případně zda byly vůbec uzavřeny, a proto soud neměl za prokázaný ani jejich obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakými smlouvami se žalovaný údajně při jejich údajném uzavírání seznámil, ani to, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu uzavřel. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že žalovaný uhradil dne [datum] na účet právního předchůdce žalobce částku 0,01 Kč, a dále že právní předchůdce žalobce poukázal na bankovní účet žalovaného platbu ve výši 5.000 Kč dne [datum], platbu ve výši 2.000 Kč dne [datum] platbu ve výši 3.000 Kč dne [datum] a platbu ve výši 6.000 Kč dne [datum], celkem tedy právní předchůdce žalobce poukázal na bankovní účet žalovaného částku ve výši 16.000 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv o úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Soud zjistil, že proti žalovanému bylo již v době uzavření první smlouvy o úvěru vedeno celkem 7 řízení EXE a 19 řízení E. Dalších 5 řízení EXE bylo proti žalovanému zahájeno po uzavření úvěrových smluv. Je evidentní, že právní předchůdce žalobce na zjišťování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignoval, neboť v opačném případě by jistě učinil dotaz ohledně exekucí vedených proti žalovanému a zjistil by tak najisto, že žalovaný úvěruschopný rozhodně nebyl, o čemž svědčí velký počet proti žalovanému vedených exekučních řízení a zjistil by, že žalovaný je v podstatě chronickým neplničem svých závazků. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak nebylo prokázáno, že smlouvy o úvěru, ze kterých je žalobcem žalováno, byly skutečně uzavřeny, respektive že je skutečně uzavřel právě žalovaný. Zároveň bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před údajným poskytnutím úvěru. Soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka celkem 16.000 Kč, a to údajně na základě výše uvedených úvěrových smluv. Soud naopak neměl za prokázané, zda byly úvěrové smlouvy uzavřeny, případně zda je skutečně uzavřel žalovaný, ale pouze to, že žalovanému byla vyplacena částka 16.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 16.000 Kč, a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 16.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu úvěrových smluv, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci převážný úspěch a neúspěch měl pouze v nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč, tyto náklady byly počítány ze souhrnu jistiny a zákonných úroků z prodlení. Tyto náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.