32 C 9/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 145.359 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 134.222 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.663 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.137 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.137 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 145.359 Kč spolu se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60.800 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřela žalobkyně se žalovaným dne [datum] (smlouva o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen„ o. z.“), na základě které žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč tak, že částka 20.863 Kč měla být vyplacena na úhradu předchozího závazku žalovaného u žalobkyně (dle příloh žaloby zřejmě závazku ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], kterou údajně uzavřela žalobkyně s žalovaným, na základě které žalovanému údajně poskytla úvěr ve výši 20.000 Kč), částka 8.000 Kč měla být použita na úhradu poplatku na náklady spojené s vyřízením úvěru (z čehož si však žalobkyně ihned strhnula 8.000 Kč na tzv. náklady poskytovatele úvěru) a 11.137 Kč mělo být vyplaceno na účet žalovaného. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, a proto žalobkyně využila svého oprávnění a pohledávku zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. A dále z titulu„ Smlouvy o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“, která je dle sdělení žalobkyně součástí smluvní dokumentace, tzn., patrně měla tvořit součást výše uvedené„ Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru“ [číslo]. Dlužná částka ve výši 145.359 Kč byla tvořena následujícími položkami: zbývající částí jistiny 40.000 Kč, zbývající částí úroků 34.088 Kč, zbývající částí doplňkové služby [anonymizováno] – odklad 10.008 Kč, zbývající částí doplňkové služby [anonymizováno] – [anonymizováno] 20.232 Kč, zbývající částí doplňkové služby [anonymizováno] – práce 20.232 Kč, náklady na upomínky k zaplacení 800 Kč, smluvními úroky za prodlení úvěru 74,65 Kč, smluvními úroky za prodlení inkasní služby 0,00 Kč a smluvní pokutou ve výši 20.000 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úroky z prodlení a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručováno opakovaně, prve na adresu tehdy platného trvalého pobytu na adrese [adresa]. Následně se dne [datum] osobně dostavil na podatelnu soudu otec žalovaného pan [celé jméno žalovaného], [datum narození], s tím, že do jeho poštovní schránky přišla zásilka pro syna, ale tento u otce nebydlí. Dále soudu otec žalovaného sdělil, že nezná žádný kontakt na syna ani jinou adresu, kde se zdržuje. Své tvrzení prokázal rozhodnutím Magistrátu města Mostu ze dne [datum], kterým Magistrát města Mostu rozhodl, že místem trvalého pobytu žalovaného se stává [anonymizována dvě slova], tj. [stát. instituce], [ulice a číslo] – viz čl. 52 – 54 spisu. Na tuto adresu bylo žalovanému doručováno podruhé, zásilka byla doručena fikcí.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále rozebrán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že bankovní účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému (na čl. 30) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně na bankovní účet žalovaného ve výši 11.137 Kč dne [datum] (na čl. 36 p. v.). První smlouva o úvěru, resp. v pořadí druhá údajně uzavřená smlouva o úvěru: Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], která nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným a údajně byla uzavřena elektronickou formou v klientské zóně (z této smlouvy bylo žalováno), měl soud za prokázané, že tato smlouva čítá 27 stran, přičemž obsahuje dvě přílohy – Přílohu [číslo] Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a Přílohu [číslo] Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno], ke které je připojena Žádost o doplňkové služby [anonymizováno]. Z čl. IV smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že část spotřebitelského úvěru bude použita na úhradu zůstatku předchozího závazku žalovaného u žalobkyně, celkem ve výši 20.863 Kč – tento závazek vyplývá ze Smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Soud měl dále za prokázanou výši úvěru, která činila celkem 40.000 Kč tvořených částkou 11.137 Kč skutečně zaslanou na účet žalovaného a částkou 20.863 Kč, kterou žalobkyně zaslala z jednoho svého účtu na jiný svůj účet, přičemž dále součástí úvěru byla částka 8.000 Kč, která byla započtena ihned na náklady poskytovatele úvěru, přičemž smlouva o úvěru zněla na hotovostní úvěr v celkové výši 40.000 Kč. „ Přílohou [číslo] – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ nedatovanou, nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z čistého měsíční příjmu 37.312 Kč, při nákladech na bydlení ve výši 3 000 Kč a absenci jakýchkoli dalších úvěrů, z listiny nicméně není patrno, kde tyto informace žalobkyně získala a jak je ověřila. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a že maximální výše úvěru, kterou mu lze poskytnout, je 40.000 Kč. Soud na tomto místě poukazuje na první posouzení úvěruschopnosti, dle kterého dospěla žalobkyně k částce pouhých 20.000 Kč, které je možné žalovanému poskytnout, a to při shodných vstupních parametrech (příjmy/výdaje) – viz v podrobnostech níže u druhé úvěrové smlouvy. „ Přílohou [číslo] – Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“ ze dne [datum], která nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným + Žádostí o doplňkovou služby [anonymizováno] – nedatovanou a která nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným měl soud za prokázané, že ten, kdo žádal o poskytnutí úvěru, zároveň žádal o tuto službu, zároveň však soud nemá najisto postavené, že by to byl skutečně žalovaný. Detailem pohybu – Bezhotovostní platba ve výši 11.137 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že z účtu žalobkyně došla částky 11.137 Kč na účet žalovaného, jak již soud zjistil z prvního výše uvedeného důkazního prostředku, tj. odpovědi [obec] [anonymizováno], a. s na dotaz soudu, zda tento účet patřil skutečně žalovanému. Detailem pohybu – Okamžitá příchozí platba ve výši 1 Kč zaúčtovaná [datum] na účet žalobkyně z účtu žalovaného č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že z účtu žalovaného došlo 10 Kč na účet žalobkyně. Detailem pohybu – Platba převodem uvnitř banky ve výši 20.863 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobkyně na jiný účet žalobkyně měl soud za prokázané, že žalobkyně si z jednoho svého účtu zaslala na jiný svůj účet tuto částku, o které tvrdila, že jde o úhradu předchozího závazku – soud však o tomto závazku má naprosto stejnou pochybnost jako o závazku z titulu v tomto sporu posuzované smlouvy o úvěru, tzn., že soud netuší s kým byla tato smlouva uzavřena a už vůbec soud nemá jistotu v tom, zda se žalovaný seznámil se zněním smlouvy tak, jak ji žalobkyně k žalobě přiložila. Screen Inkasa/SIPO měl soud za prokázané zřízení inkasa ve prospěch žalobkyně. Předsmluvními informacemi ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] – Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění této listiny, obsahující veškeré zákonem požadované informace spotřebiteli od poskytovatele spotřebitelského úvěru, neměl však za prokázané, že žalovaný se s těmito informacemi jakýmkoli způsobem seznámil, neboť listina není opatřena podpisem žalovaného, ani jiným projevem jeho vůle. E-mailem ze dne [datum] od žalobkyně údajně žalovanému na e-mailovou adresu [email] měl soud za prokázané, že někdo, kdo používá e-mailovou adresu výše uvedenou, komunikoval se žalobkyní, a rovněž obsah této komunikace, není však jisté, zda to byl skutečně žalovaný, nebo nějaká třetí osoba. Potvrzením o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne [datum] měl soud za prokázané, že uvedená listina byla adresována žalovanému na adresu [adresa žalovaného], tzn. na adresu, která byla v té době evidována jako adresa trvalého pobytu žalovaného dle evidence v centrální evidenci obyvatel, k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobkyně žalovanému tuto listinu vůbec odeslala a zda se žalovanému případná zásilka žalobkyně vůbec do dispozice dostala. Potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum] z úvěru [číslo] měl soud za prokázané, že žalobkyně vydala toto potvrzení, ale vzhledem k tomu, že k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobkyně žalovanému tuto listinu vůbec odeslala a zda se žalovanému případná zásilka žalobkyně vůbec do dispozice dostala. Upomínkou [číslo] ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že se zásilky dostaly do dispozice žalovanému. Upomínkou [číslo] ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že se zásilky dostaly do dispozice žalovanému. Zesplatněním úvěru – možnost alternativního řešení, učiněnou zástupcem žalobkyně ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Druhá smlouva o úvěru, resp. v pořadí první údajně uzavřená smlouva o úvěru: Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], která nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, údajně byla a uzavřena elektronickou formou v klientské zóně (z této smlouvy nebylo žalováno, vyplýval z ní pouze údajný dluh žalovaného, který byl uhrazen částí úvěru údajně poskytnutého na základě smlouvy, ze které bylo žalováno), měl soud za prokázané, že tato smlouva obsahuje jednu přílohu – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Soud měl dále za prokázanou výši úvěru, která činila celkem 20.000 Kč tvořených částkou 16.000 Kč skutečně zaslanou na účet žalovaného a částkou 4.000 Kč, která byla započtena ihned na náklady poskytovatele úvěru a žalovanému nebyla vůbec vyplacena, ačkoli smlouva o úvěru zněla na hotovostní úvěr v celkové výši 20.000 Kč. „ Přílohou [číslo] – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ nedatovaná, nepodepsaná měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z čistého měsíční příjmu 37 312 Kč, při nákladech na bydlení ve výši 3 000 Kč a absenci jakýchkoli dalších úvěrů, z listiny nicméně není patrno, kde tyto informace žalobkyně získala a jak je ověřila. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a že maximální výše úvěru, kterou mu lze poskytnout, je 20.000 Kč. Předsmluvními informacemi ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] – Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění této listiny, obsahující veškeré zákonem požadované informace spotřebiteli od poskytovatele spotřebitelského úvěru, neměl však za prokázané, že žalovaný se s těmito informacemi jakýmkoli způsobem seznámil, neboť listina není opatřena podpisem žalovaného, ani jiným projevem jeho vůle. Listinou nazvanou:„ Věc: Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce“ ze dne [datum] (týkající se smlouvy [číslo]) měl soud za prokázané, že tato listina byla adresována žalovanému na adresu [adresa žalovaného], tzn. na adresu, která byla v té době evidována jako adresa trvalého pobytu žalovaného dle evidence v centrální evidenci obyvatel, k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobkyně žalované tuto listinu vůbec odeslala a zda se žalované případná zásilka žalobkyně vůbec do dispozice dostala. Detailem pohybu – Bezhotovostní platba ve výši 16.000 Kč zaúčtovaná [datum] z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] měl soud za prokázané, že z účtu žalobkyně došla částka 16.000 Kč na účet, který patřil žalovanému, jak již soud zjistil z prvního výše uvedeného důkazního prostředku, tj. odpovědi [obec] spořitelny, a. s na dotaz soudu, zda tento účet patřil skutečně žalovanému. Soud nicméně nemá za prokázané, zda tuto částku žalovaný zcela splatil a jakým způsobem. Potvrzením o úhradě dluhu – doplacení úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobkyně vydala toto potvrzení, ale vzhledem k tomu, že k listině není přiložen poštovní podací arch, který by prokazoval předání této listiny k přepravě; a soud tak nemá na jisto postavené, zda žalobkyně žalovanému tuto listinu vůbec odeslala a zda se žalovanému případná zásilka žalobkyně vůbec do dispozice dostala. Listinou nazvanou:„ Intranet: Úvěr [číslo]“ – interní dokument žalobkyně – vytisknutý dne [datum] měl soud za prokázané pouze to, že se jedná o interní evidenční dokument žalobkyně, který se týká prvního žalovanému údajně poskytnutého úvěru, který žalobkyně vede jako„ doplacený“. [příjmení] mocí udělenou [právnická osoba] pro [jméno] [příjmení] zaměstnankyni [právnická osoba] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobkyně udělila této své zaměstnankyni plnou moc, která jí zmocňovala k přebírání veškerých písemností. Výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, mezi nimiž je uvedena i [právnická osoba] měl soud za prokázané, že žalobkyně je společností vlastnící licenci ČNB jako nebankovní poskytoval spotřebitelského úvěru. Certifikát – důvěryhodný poskytovatel spotřebitelských úvěrů + Certifikát – systém identifikace a řízení rizik organizace + Certifikát – systém managementu kvality měl soud za prokázané, že žalobkyně je držitelkou těchto certifikátů vztahujících se k poskytování spotřebitelských úvěrů. [příjmení] z insolvenčního rejstříku žalovaného ze dne [datum] na rodné číslo žalovaného – počet nalezených dlužníků 0 – měl soud za prokázané, že žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Výsledek lustrace žalovaného ze dne [datum] (poznámka soudu: není jasné, v jakém registru tato lustrace proběhla) měl soud za prokázané, že žalobkyně zjišťovala informace o úvěruschopnosti žalovaného ještě v nějakém registru, není však jasné v jakém. REPI – Registr platebních informací žalovaného ze dne [datum] – bez negativního záznamu, měl soud za prokázané, že žalobkyně v rámci ověření úvěruschopnosti žalovaného prověřila žalovaného v registru REPI. Výsledek lustrace v registru [příjmení] na žalovaného ze dne [datum] – bez negativního záznamu, měl soud za prokázané, že žalobkyně v rámci ověření úvěruschopnosti žalovaného prověřila žalovaného v registru [příjmení]. Oboustranná kopie občanského průkazu žalovaného + Kontrolou občanského průkazu žalovaného v neplatných dokladech MVČR ze dne [datum] měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobkyní, ať už to byl kdokoliv, disponoval občanským průkazem žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal, a dále že tento občanský průkaz nebyl nalezen v databázi neplatných dokladů. Kopií první strany řidičského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobkyní, ať už to byl kdokoliv, disponoval řidičským průkazem žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Výpisem z účtu žalovaného u [právnická osoba] za měsíc [anonymizováno] [rok] měl soud za prokázané, že ten, kdo elektronicky jednal se žalobkyní, ať už to byl kdokoliv, disponoval tímto výpisem z běžného účtu žalovaného, což může být např. osoba spolubydlící v bytě se žalovaným, jak už se s ním soud ve své praxi častokrát setkal. Výpisem z Obchodního rejstříku [právnická osoba] měl soud za prokázaný obsah tohoto výpisu. Třemi fotokopiemi výplatních pásek žalovaného u [anonymizována tři slova] za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] měl soud za prokázané, že žalobkyně si u žalovaného ověřila příjem ze zaměstnání za tři shora uvedené měsíce, který byl ve výši přes [částka] v únoru [rok] (částka je špatně čitelná), ve výši [částka] v [anonymizováno] [rok] a ve výši [částka] v [anonymizováno] [rok].

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že žalobkyní na účet žalovaného č. [bankovní účet] byly poskytnuty částky 16.000 Kč a 11.137 Kč, a to převody na tento účet dne [datum] a [datum], a to údajně z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tyto smlouvy o úvěru uzavřel se žalobkyní skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaného skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze to, že částky 16.000 Kč a 11.137 Kč došly na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], resp. dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu dne [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byly vyplaceny částky 16.000 Kč a 11.137 Kč. Soud z uvedených důvodů žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. co do částky 134.222 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.663 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.472 Kč od [datum] do zaplacení, neboť tyto nároky žalobkyně vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy.

5. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni, který byl v řízení prokázán, činil částku ve výši 27.137 Kč (16.000 Kč + 11.137 Kč). Z žalobních tvrzení, stejně jako z provedených listinných důkazů, nicméně vyplývá, že dluh žalovaného z první úvěrové smlouvy [číslo] tj. dluh ve výši 16.000 Kč, eviduje žalobkyně jako plně uhrazený, a z této smlouvy v řízení nebylo vůbec žalováno. Žalováno bylo pouze ze smlouvy [číslo] na základě které byla žalovanému ze strany žalobkyně skutečně vyplacena pouze částka 11.137 Kč, která představuje skutečné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalobě co do části jistiny ve výši 11.137 Kč vyhověl a žalobkyni rovněž přiznal zákonné úroky z prodlení 15 % ročně z částky 11.137 Kč, a to až od [datum] (jak žalobkyně v žalobě požadovala) do zaplacení, a to z toho důvodu, že i předžalobní upomínka učiněná zástupcem žalobkyně byla žalovanému prokazatelně odeslána jako doporučená zásilka dne [datum], poslední den, kdy mělo být dle předžalobní upomínky hrazeno (uvedená lhůta v předžalobní upomínce) je do [datum], a soud tak zákonné úroky z prodlení přiznal od data, které bylo uvedeno v žalobě, tj. od [datum] a to do zaplacení. Částku 11.137 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyní uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, v podrobnostech viz předchozí odstavec odůvodnění.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. <i>V následujících odstavcích soud podrobněji rozebere ještě smluvní podmínky, které by dle hlubokého přesvědčení soudu založily neplatnost předmětných úvěrových smluv i v případě, kdy by tyto úvěrové smlouvy byly žalovaným řádně podepsány, tj. byly by uzavřeny způsobem, který by nepochybně prokazoval, že úvěrové smlouvy uzavřel skutečně žalovaný.</i> 8. Podle § 1813 o. z. platí, že:„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ V projednávané smlouvě o úvěru (pokud ji vůbec uzavřel žalovaný) cena úvěru byla sjednána klamavým a nesrozumitelným způsobem. Úvěr ze smlouvy [číslo] byl prezentován jako úvěr s úrokovou sazbou 49 % ročně (resp. RPSN 85,26 % ročně!), do které však nebyl zahrnut ještě složky tvořící cenu úvěru, tedy zejména tzv. náklady poskytovatele ve výši 4.000 Kč. Úvěr ze smlouvy [číslo] byl prezentován jako úvěr s úrokovou sazbou 23 % ročně (resp. RPSN 38,71 % ročně), do které však rovněž nebyly zahrnuty náklady poskytovatele, v tomto případě ve výši 8.000 Kč Toto soud však uvádí pouze na dokreslení celé situace ohledně poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť soud vůbec nemá za prokázané, zda to byl žalovaný, kdo se žalobkyně tuto smlouvu elektronicky uzavřel.

9. Článek 1 odst. 2 směrnice 93/13 stanoví, že:„ Smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo (Evropská unie), zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.“ 10. Podle článku 3 odst. 1 téže směrnice, platí, že:„ Smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.“ 11. Podle článku 4 odst. 2 uvedené směrnice, platí, že:„ Posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.“ 12. Podle článku 5 téže směrnice, platí, že:„ V případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.“ 13. Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 stanoví, že:„ Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.“ 14. Podepsaný soud dále připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí 93/13 z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne [datum], Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], C [číslo] až C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 25, a ze dne [datum], [příjmení] [jméno], C [číslo], Sb. rozh. s . I [číslo], bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky Océano Grupo Editorial a [příjmení] [jméno], bod 27; [příjmení] [jméno], bod 26, a Asturcom Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice 93/13, totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne [datum], Cofidis, C [číslo], Recueil, s . I [číslo], bod 32, a výše uvedený rozsudek [příjmení] [jméno], bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

15. Výše uvedené soud uvádí pouze proto, aby bylo zjevné, že by nad rámec prokázaného bezdůvodného obohacení ve výši 11.137 Kč stejně žalobkyni nepřiznal jí požadované částky pro naprosto evidentní existenci zneužívajících ujednání obsažených v obou smlouvách o úvěru.

16. Ani za situace, kdy by ujednání o úplatě za spotřebitelský úvěr bylo jasné i srozumitelné, nebylo by možné přiznat žalobkyni nárok„ náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy – ve výši tam uvedené“ tzn.„ ostatní administrativní náklady poskytovatele, náklady na lusturm v registrech, náklady na expresní vyplacení úvěru, náklady na ověření úvěrového případu a náklady na odměnu zprostředkovateli – obchodnímu zástupci“, které dosahovaly v případě smlouvy [číslo] neuvěřitelných 4.000 Kč v případě smlouvy [číslo] neuvěřitelných 8.000 Kč, tj. celkem 12.000 Kč.

17. Podle § 580 o. z., platí, že:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 18. Podle § 577 o. z., platí, že:„ Je-li důvod neplatnosti (pozn. soudu: právního jednání) jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, návrhy stran přitom není vázán, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.“ Přestože § 577 o. z., hovoří o nezákonném rozsahu, analogicky je nutné vztáhnout i na rozpor s dobrými mravy.

19. Podle § 588 o. z., platí, že:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 20. Úroková sazba i u velmi rizikových úvěrů obecně v případě bank nikdy nepřesahuje úroveň 30 % ročně. Úroky ve vyšší částce považuje okresní soud za nepřípustné a je nutné zdůraznit, že úroky by ve smlouvě vypadaly jinak, kdyby do nich žalobkyně zohlednila i své ostatní požadované nároky, v takovém případě by vysoce převýšily úroky, které žalobkyně požadovala.

21. Dle smlouvy [číslo] činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 74.088 Kč, což je při poskytnutém úvěru 40.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 40.000 Kč se rozpadá na skutečně žalovanému poskytnutou částku zaslanou žalovanému bezhotovostně na účet ve výši 11.137 Kč a údajnou úhradu předchozího úvěru 20.863 Kč. Dále žalobkyně požadovala náklady poskytovatele specifikované v článku IV. bodu 4. 8. smlouvy – ve výši 8.000 Kč a dále doplňkové služby ve výši neuvěřitelných 50.472 Kč a úroky z úvěru 34.088 Kč.

22. Dle smlouvy [číslo] činila celková výše nákladů spotřebitelského úvěru 62.280 Kč, což je při poskytnutém úvěru 20.000 Kč dle hlubokého přesvědčení soudu již zcela jednoznačně lichevní úrok, přičemž je nutné zdůraznit, že částka 20.000 Kč se rozpadá na skutečně žalovanému poskytnutou částku zaslanou žalovanému bezhotovostně na účet ve výši 16.000 Kč a částku, kterou si žalobkyně z úvěru strhla na úhradu nákladů poskytnutého úvěru. Dle článku IV. bodu 4. 8. smlouvy byl žalovaný povinen z této smlouvy zaplatit kromě skutečně poskytnuté jistiny 16.000 Kč a nákladů 4.000 Kč zaplatit ještě úroky z úvěru ve výši neuvěřitelných 42.280 Kč.

23. Je třeba připomenout, že stanovením drastické sazby úroků není možné obcházet povinnost stanovenou ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 25. Jinými slovy, pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr (což zcela jistě nečinila vzhledem k tomu, že ani není jisté, s kým o uzavření smlouvy o úvěru skutečně jednala), a úvěr poskytla a své obchodní riziko kompenzovala ustanovením o zcela nepřiměřeně vysokých úrocích, pak podepsaný soud uvedený postup neshledal zákonný, legální a ani legitimní. K podrobnější argumentaci nepřípustnosti výše úroků sjednaných v předmětné smlouvě a žalobkyní nyní požadovaných podepsaný soud rovněž plně odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16.

26. Podle názoru podepsaného soudu se v tomto případě se jedná ze strany žalobkyně zcela zjevně o obchod s chudobou, kdy ve své podstatě z úvěru dle smlouvy [číslo] ve výši 40.000 Kč si ihned ponechá 8.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 11.137 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalovanému a na údajnou úhradu předchozího úvěru 20.863 Kč, a z úvěru dle smlouvy [číslo] ve výši 20.000 Kč si ihned ponechá 4.000 Kč na náklady za poskytnutí úvěru a pouze 16.000 Kč je fakticky poskytnuto (převodem na účet) žalovanému. Ve skutečnosti se jedná o poměrně právně sofistikované navyšování dlužné částky o smluvní pokuty, které se v textu žaloby nenazývají smluvní pokutou, tedy o různé paušální částky smluvně dohodnuté, přičemž z koncipování smlouvy (respektive smluv) i žaloby je zcela zjevné, že žalobkyně od začátku počítala s tím, že žalovaný neuhradí řádně a včas úvěr, čímž žalobkyni vznikne na základě smlouvy možnost požadovat absurdní navýšení dlužné částky. To vše za situace, kdy obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů u bank v té době činila zhruba 10 % ročně. Soud je rovněž přesvědčen, že je nepřípustné zahrnout položky nákladů za poskytnutí úvěru do celkové sjednané částky poskytovaného úvěru a bez dalšího je z ujednané částky v rámci inkasa strhnout, přestože úvěrová smlouva zní na celou úvěrovanou částku. Takové ujednání je pro spotřebitele značně znevýhodňující, klamavé a je učiněno pouze ku prospěchu poskytovatele úvěru, tedy v tomto smluvním vztahu silnější strany.

27. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně a tudíž úspěch žalovaného tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.