32 C 91/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 81.350 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítáco do částky , částka, , dále co do úroku ve výši , částka, , dále co do úroku ve výši 20,74 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 13. 2. 2021 do zaplacení,dále co do částky , částka, , dále co do úroku ve výši , částka, , dále co do úroku ve výši 24,69 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od 29. 6. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyničástku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 13. 2. 2021 do zaplacení,dále částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od 29. 6. 2020 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 20,74 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne 2. 8. 2019, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, (nárok I). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 24,69 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne 5. 5. 2019, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, (nárok II). Žalovaná úvěry vyčerpala, avšak řádně a včas je nesplácela v dohodnutých splátkách, žalobkyně proto využila svého oprávnění, pohledávky zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek. Splatnost úvěru uvedeného v nároku I nastala dne , právnická osoba, . 2021, žalovaná na konto této smlouvy uhradila za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , splatnost úvěru uvedeného v nároku II nastala dne 28. 6. 2020, žalovaná na konto této smlouvy uhradila za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, . Úhrady žalované právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, poplatky a úroky. Žalovaná částka je dle žaloby tvořena následujícími položkami: v nároku I neuhrazenou jistinou , částka, a poplatky , částka, , v nároku II neuhrazenou jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne 24. 11. 2022 + Podacím lístkem ze dne 24. 11. 2022. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

1. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne 20. 9. 2023 (na čl. 29 – 30 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházela při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě, a že nezamlčela žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to úvěrovou smlouvu, kartu zákazníka a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 2. 8. 2019 měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 80. týdenních splátkách po , částka, , dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořenou jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem , částka, , pojistným , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 20,74 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 168,73 %.Uznáním dluhu z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, , datováno 11. 3. 2021 měl soud za prokázaný obsah této listiny, ve které je uvedeno, že žalovaná uznává svůj dluh z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, ve výši , částka, ke dni 18. 2. 2021 (poznámka soudu: toto hmotně právní uznání dluhu nesplňuje zákonné nároky na toto právní jednání, kdy uznání není určité, hovoří o smlouvě o půjčce, přestože se v daném případě jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, a je značně nesrozumitelné).Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 8. 2019 měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně posuzovány na základě tvrzení žalované, která uvedla, že žije s manželem a třemi nezaopatřenými dětmi v nájemním bytě, má základní nebo žádné vzdělání, jejím příjmem jsou pouze rodičovské dávky, neboť je na mateřské dovolené. Žalovaná dále uvedla, že jejím příjmem je rodičovský příspěvek , částka, měsíčně, další sociální dávky pobírá ve výši , částka, měsíčně, její manžel má příjem ve výši , částka, měsíčně, celkové příjmy domácnosti tedy byly spočteny na částku , částka, měsíčně. Žalovaná uvedla, že výdaje domácnosti jsou , částka, , konkrétně , částka, na bydlení, , částka, na osobní výdaje a , částka, na splátku předchozího úvěru, který žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku , částka, měsíčně. Již z tohoto je zřejmé, že zejména příjmy žalované byly přeceněny tak, aby dosáhla alespoň na nějaký použitelný příjem, neboť i pokud by soud uvěřil tomu, že žalovaná pobírá rodičovskou dovolenou v uvedené (poměrně vysoké) výši, právní předchůdkyně žalobkyně si žádným způsobem neověřila výši dalšího příjmu, který žalovaná uvedla v nezanedbatelné výši, tj. , částka, , jehož zdrojem měly být další sociální dávky, ani příjem manžela žalované, u něhož nebyl ani uveden zdroj. Bez těchto neprokázaných vedlejších příjmů by žalovaná nebyla schopna pokrýt ani své tvrzen výdaje, natož splácet jeden další úvěr.Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2019 měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60. týdenních splátkách po , částka, , dále celkovou částku k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořenou jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem , částka, , pojistným , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 32,15 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 216 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 5. 2019 měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně posuzovány na základě tvrzení žalované, která uvedla, že žije v nájemním bytě, má základní nebo žádné vzdělání, je vdaná, údaj o počtu nezaopatřených dětí nebo o stavu domácnosti žalované zůstal nevyplněný. Žalovaná uvedla, že jejím příjmem jsou pouze rodičovské dávky, neboť je na mateřské dovolené (tedy jisté vyživuje alespoň jedno nezaopatřené dítě, což nicméně neuvedla). Žalovaná dále uvedla, že jejím příjmem je rodičovský příspěvek , částka, měsíčně, další sociální dávky pobírá ve výši , částka, měsíčně, její manžel má příjem ve výši , částka, měsíčně, celkové příjmy domácnosti tedy byly spočteny na částku , částka, měsíčně. Žalovaná uvedla, že výdaje domácnosti jsou , částka, měsíčně, konkrétně , částka, na bydlení, , částka, na osobní výdaje a , částka, na splátku předchozího úvěru, který žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku , částka, měsíčně.Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne 5. 5. 2019 + Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne 2. 8. 2019 měl soud za prokázané, že žalovaná byla zařazena do pojistného programu právní předchůdkyně žalobkyně, a dále ceny této služby.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 3. 2023 + Podací lístek ze dne 10. 3. 2023 měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, neměl však za prokázané, že se tato výzva skutečně dostala do dispozice žalované, neboť byla odeslána na adresu, která v té době už nebyla adresou trvalého pobytu žalované evidovanou v Centrální evidenci obyvatel.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 33 – 35) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Z předložených listin je evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na dostatečné ověření příjmů žalované, které se jeví jako nadsazené tak, aby žalovaná disponovala alespoň nějakým volným příjmem, ze kterého bude schopna splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně se zcela spokojila s tvrzením žalované, že má kromě rodičovského příspěvku další nezanedbatelný příjem ze sociálních dávek, který si nijak neověřila, a dále s tvrzením žalované, že její manžel má další nezanedbatelný příjem, který nicméně rovněž není doložen. Bez těchto příjmových položek by žalovaná nebyla schopna pokrýt ani své tvrzené výdaje, natož splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále zcela spokojila s tvrzením žalované, že splácí pouze jeden předchozí úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně, a nijak si neověřila, zda je toto tvrzení žalované opravdu v souladu se skutečným stavem. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud dále zjistil, že proti žalované bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno celkem 7 řízení EXE a dalších 5 řízení E, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalované zahájena 2 další řízení EXE, je tedy zřejmé, že žalovaná měla v době před uzavřením smlouvy o úvěru i jiné závazky po splatnosti, dokonce závazky exekučně vymáhané, které právní předchůdkyně žalobkyně zamlčela. Tuto skutečnost mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek v Centrální evidenci exekucí, kde si mohla najisto ověřit to, že žalovaná rozhodně úvěruschopná není, nadto že se jedná o notorickou dlužnici. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

3. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

4. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

5. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti, zvláště za situace, kdy řada tvrzení v Žádosti o poskytnutí úvěru byla evidentně nepravdivá, zejména tvrzení o neexistenci dalších závazků, řada dalších tvrzení, zejména pak zásadní tvrzení o příjmech a výdajích žalované, byla nepodložená a neprokázaná. Smlouvu o úvěru soud vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

13. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“14. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

15. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná uhradila na konto této smlouvy , částka, , splatnost dlužné částky nastala dne 12. 2. 2021, dne 13. 2. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení. Dále bylo prokázáno, že žalované bylo vyplaceno , částka, z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, , splatnost dlužné částky nastala 28. 6. 2020, dne 29. 6. 2020 se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, , ke které dospěl tak, že od výše úvěru, který byl žalované poskytnut, tj. , částka, , odečetl žalovanou uhrazenou částku na konto této smlouvy, tj. , částka, . Dále soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, , ke které dospěl tak, že od výše úvěru, který byl žalované poskytnut, tj. , částka, , odečetl žalovanou uhrazenou částku na konto této smlouvy, tj. , částka, . Soud rovněž považuje za důležité zdůraznit i to, že neuznal započítání žalovanou zaplacených částek na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobkyně označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení, v případě nároku I od 13. 2. 2021, v případě nároku II od 29. 6. 2020, a to z přiznaných částí jistin. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatných úvěrových smluv.

16. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

5. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.