32 C 96/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15.760 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá</b> <b>co do částky 12.360 Kč,</b> <b>dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1.993,93 Kč,</b> <b>dále co do úroků z úvěru ve výši 19,52 % ročně z částky 12.096,49 Kč od [datum]</b> <b>a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.696,49 Kč od [datum].</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.400 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.400 Kč od [datum] do zaplacení, to vše je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.000 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15.760 Kč spolu s úroky z úvěru a spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno]“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba] se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce žalované poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč čerpaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, splatnost poslední splátky nastala dne [datum] a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 15.760 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 12.096,49 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3.456,14 Kč a poplatkem za životní pojištění 207,37 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek + Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci vyjádřila a to při ústním jednání soudu dne [datum], kdy uvedla: To, že měla v době uzavření smlouvy o úvěru proti sobě vedené 3 exekuce, pracovníkovi právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru sdělila, ale patrně to nezapsal do karty zákazníka – žádosti o zápůjčku. Žalovaná dále uvedla, že se divila, že ji tu půjčku dali, když má exekuce. Neví jak je možné, že v žádosti o zápůjčku je uvedeno, že exekuce nemá, když pracovníkovi právního předchůdce žalobce jasně řekla, že exekuce má. V době uzavření smlouvy o úvěru měla [anonymizováno] nezletilé děti, je svobodná a i v té době byla svobodná, výdaje na bydlení uvedené v žádosti ve výši [částka] odpovídaly v době žádosti skutečnosti. Neví jak je možné, že v žádosti o zápůjčku nejsou uvedeny její vyživovací povinnosti. Vzhledem k tomu, že nemá na zaplacení celé dlužné částky najednou, žádá soud o povolení splacení dluhu v měsíčních splátkách po 1.000 Kč. V současné době je evidována na Úřadu práce v [obec], ale dnes jde na pracovní pohovor. V současné době už má pouze 2 vyživovací povinnosti k dětem ve věku [anonymizováno] a [anonymizováno] let. Další dítě – dcera, které již bude [anonymizováno] let, již není u ní a živí se sama. Příspěvky nepobírá od úřadu práce, ale pouze dávky státní sociální podpory a to [částka] měsíčně ve stravenkách a [částka] měsíčně dávku hmotné nouze a přídavky na děti dohromady [částka] měsíčně. Jiné příjmy v současné době nemá, na úřadu práce je evidována od letošního března, předtím práci měla.

4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr i z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná. A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že je schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a její finanční situaci. Žalobce však soudu doručil i některé důkazní prostředky k těmto svým tvrzením. Jednalo se konkrétně o tyto listiny: tři kusy Výplatních pásek od [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] za měsíce [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] roku [rok] (na čl. 28), Poštovní poukázky B za měsíce říjen 2017 – 3 kusy a listopad 2017 – 3 kusy (na čl. 28 p. v.) a Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 230/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 29 – 31).

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti – [anonymizována dvě slova] [číslo] ve výši 15.000 Kč ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 týdenními hotovostními splátkami po 456 Kč, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 215,01 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 27.360 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 27.360 Kč, tvořené jistinou 15.000 Kč, úroky z úvěru 3.000 Kč, administrativním poplatkem 3.000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč, poplatkem za pojištění 360 Kč s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 215,01 %. Kartou zákazníka – žádostí o zápůjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byl uveden čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], tzn., státní podpora – hlavní (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši [částka], celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení [částka] měsíčně a osobní výdaje [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) 0 Kč, tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalované s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Osobními údaji – souhlasy žadatele + Prohlášením žadatele a poskytnutí informací ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný poskytl své osobní údaje a dal souhlas s jejich nakládáním a potvrdil, že byl informován poskytnutím informací. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a to do [datum]. Výplatními páskami od [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] za měsíce [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] roku [rok] (na čl. 28) měl soud za prokázané, že v [anonymizováno] [rok] činila čistá mzda žalované [částka], v [anonymizováno] [rok] činila čistá mzda [částka] a v [anonymizováno] [rok] činila čistá mzda [částka]. Poštovními poukázkami B za měsíce říjen 2017 – 3 kusy a listopad 2017 – 3 kusy (na čl. 28 p. v.) měl soud za prokázané, že v [anonymizováno] [rok] došly žalované od Úřadu práce ČR tyto tři částky: [částka], [částka] a [částka], a že v listopadu 2017 došly žalované od Úřadu práce ČR tyto tři částky: [částka], [částka] a [částka]. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 29 – 31) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaná měla 3 vedené řízení EXE, které byly zahájeny před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a dalších 2 řízení EXE zahájené po uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku. Žalobce i předložil výše uvedené důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu, avšak ani tyto listiny soud nepřesvědčily o tom, že by právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalované zjišťoval, protože jinak by jistě učinil dotaz ohledně exekucí vedených proti žalované a zjistil by tak najisto, že žalovaná úvěruschopná rozhodně nebyla, o čemž svědčí počet proti žalované vedených exekučních řízení a zjistil by, že žalovaná je v podstatě chronickým neplničem svých závazků. Důležité je i to, že údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku ze strany žalované nebyly úplné, neboť patrně záměrně zamlčela své dřívější nesplacené závazky. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není řádně prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena převážně z neúplných tvrzení žalované.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

21. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 15.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná uhradila 11.600 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3.400 Kč. Soud k přiznané částce 3.400 Kč dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru 15.000 Kč odečetl žalovanou uhrazenou částku 11.600 Kč, čímž dospěl k částce 3.400 Kč. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovanou zaplacených částek 11.600 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil v části III. žaloby ve druhém odstavci. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

23. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalované, jak byla podrobněji popsána výše v odstavci 3. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalované, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalované, tzn. situaci, do které se byť vlastní vinou dostala, neboť smlouvu, respektive smlouvy, o úvěru zcela jistě se žalobcem uzavřela a musela si tak být vědoma následků neplnění povinností, k nimž se v této smlouvě, respektive smlouvách, zavázala. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovanou vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalované, že její snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalované o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách po 1.000 Kč, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 1.000 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaná byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.