32 C 97/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12.000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], ve znění smluv o úvěru téhož čísla uzavřené mezi totožnými účastníky údajně dne [datum] a dne [datum] (dále společně jen jako„ smlouva o úvěru“), na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách a proto žalobce od smlouvy odstoupil a pohledávku zesplatnil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 12.000 Kč je dle žaloby tvořena pouze jistinou úvěru, žalobce dále požadoval zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. V případě, že by soud neměl za prokázané uzavření úvěrové smlouvy, požadoval žalobce zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalované bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou, přičemž byla upozorněna, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaná se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavila a svou neúčast neomluvila.

4. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zcela rezignoval na prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Soud zjistil, že proti žalované bylo v době před uzavřením smlouvy vedeno celkem jedno exekuční řízení a jedno řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, a to mezi lety 2007 až 2012, další tři exekuční řízení byla proti žalované zahájena po uzavření smlouvy o úvěru. S ohledem na to, že předmětná exekuční řízení byla proti žalované několik let před uzavřením smlouvy o úvěru, soud v daném případě dospěl k závěru, že žalovaná mohla být i přes toto exekuční řízení v době údajného uzavření smlouvy o úvěru úvěruschopná.

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce na účet žalované ve výši 8.000 Kč dne [datum] a dále platbu ve výši 4.000 Kč dne [datum]. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce z [anonymizováno] [rok], měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zaslal na účet žalované platbu ve výši 8.000 Kč dne [datum], a dále platbu ve výši 4.000 Kč dne [datum], a dále měl za prokázané, že z účtu žalované byla na účet právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 0,1 Kč dne [datum] Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] (z těchto smluv bylo dle žaloby žalováno) měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány žádným z účastníků, ani nebyly opatřeny zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud však na druhou stranu neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřela žalovaná a vzhledem k tomu, že nebyly podepsány, tak soud neměl za prokázaný ani jejich, neboť netuší, s jakými smlouvami se žalovaná údajně při jejich údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvy uzavřel. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] (obsahující i oznámení o postoupení pohledávky) – učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem – DopisOnline ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce odeslal prostřednictvím svého zástupce žalované oznámení o postoupení pohledávky, a to zároveň s výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla žalované adresována na adresu jejího trvalého pobytu.

6. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byla konkrétně žalovaná, kdo s právním předchůdcem žalobce uzavřel smlouvy o úvěru, ze kterých bylo dle žaloby žalováno. Předmětné smlouvy nebyly podepsány žalovanou ani právním předchůdcem žalobce, a právní předchůdce žalobce při jejich uzavírání nijak platně nezjistil totožnost žalované. Pouhé poskytnutí osobních údajů a zaslání konfirmační platby není řádným zjištěním a tím méně relevantním ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalované mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smluv se žalovanou. Smlouvy nebyly žalovanou podepsány (ani nikým jiným a to včetně právního předchůdce žalobce) a soud tak nemá za prokázaný ani jejich obsah, se kterým žalovaná údajně souhlasila. Tvrzení žalobce, že žalovaná podepsala smlouvy elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smluv, s nímž údajně žalovaná souhlasila. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná, že smlouvy byly uzavřeny se žalovanou, ani že byly uzavřeny v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny a v jakém znění. Soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka v celkové výši 12.000 Kč Částku 12.000 Kč soud proto žalobci přiznal nikoli z titulu uvedený smluv o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované (jak vyplývá z právního hodnocení obsaženého v odstavci 16. rozsudku). <b>V další části rozsudku v odstavcích 7. až 15. se soud podrobněji vyjádří ke smlouvám, k jejichž uzavření údajně došlo s využitím prostředků komunikace na dálku, respektive prostřednictvím účtu žalované založeného na webových stránkách právního předchůdce žalobce:</b> 7. Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. o spotřebitelském úvěru) vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

8. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo] (dále jen eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

11. Podle čl. 25 bod 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

12. V daném případě byla smlouva o úvěru údajně uzavřena na základě registrace, kterou žalovaná provedla na webových stránkách právního předchůdce žalobce, prostřednictvím svého účtu na těchto webových stránkách následně údajně požádala o poskytnutí úvěru. Dle dokumentu v elektronické podobě, v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy o úvěru ze dne [datum], je uvedeno, že„ … smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma smluvními stranami.“ Na smlouvě však chybí jakýkoliv podpis, a to i odkazem například na SMS kód, či na jakýkoli jiný způsob podpisu, nahrazující fyzický podpis žalované.

13. Jak vyplývá ze shora cit. ust. § 562 odst. 1 o. z., jakož i z požadavků na právní jednání obecně, musí být při právním jednání učiněném elektronickými prostředky možné jednoznačné určení jednající osoby. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě způsob vedení jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru neumožňoval jednoznačné určení osoby jednající jako žadatel o úvěr. Při uzavírání smlouvy úvěru vycházel právní předchůdce žalobce pouze z informací, které žalovaná uvedla při založení svého účtu na jeho webových stránkách. Dle názoru soudu, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která smlouvu o úvěru údajně elektronicky uzavřela, byla právě žalovaná. Při uzavření předmětné smlouvy pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tedy nebylo možno jednoznačně identifikovat osobu žadatele o úvěr. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo soudem dodatečně, až v průběhu soudního řízení dotazem na příslušnou banku (viz v podrobnostech výše), zjištěno, že žadatelem uvedené číslo bankovního účtu označuje účet vedený bankou pro žalovanou. Vliv na toto zjištění nemá ani skutečnost, že žalovaná byla v průběhu řízení nečinná.

14. Dále je soud přesvědčen, že odeslání žádosti o úvěr osobou jednající s právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá ani náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód a tím méně prosté odeslání elektronické žádosti o úvěr, považovat ani za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby.

15. Soud je tak přesvědčen, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť elektronické prostředky použité právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby, a to ani na základě elektronického podpisu.

16. Právní posouzení věci v části bezdůvodného obohacení spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 17. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.