33 C 249/2019

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Dufkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 880 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 3 880 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,5 %, od [datum] do [datum] ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částku 2 120 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,5 %, od [datum] do [datum] ve výši 8 %, od [datum] do [datum] ve výši 8,75 %, od [datum] do [datum] ve výši 9 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, s úrokem z prodlení ročně z částky 2 120 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7,25 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,5 %, od [datum] do [datum] ve výši 10,75 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a kapitalizovaného úroku ve výši 1 864 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou ze dne [datum] se žalobce u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem (souhrnným poplatkem) ve výši 1 864 Kč za období od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které žalovanému téhož dne půjčila částku 6 000 Kč, kterou si žalovaný převzal hotově při podpisu smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 9 984 Kč v 52 týdenních anuitních splátkách po 192 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 2 120 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena z právního předchůdce žalobce na [právnická osoba] S.á.r.l. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 7 864 Kč (6 000 Kč na jistině a 1 864 Kč na souhrnném poplatku (kapitalizovaném úroku)). Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena ze [právnická osoba] S.á.r.l. na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které žalovanému téhož dne půjčil částku 6 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v 9 984 Kč v 52 týdenních anuitních splátkách po 192 Kč, tedy i se souhrnným poplatkem. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena z právního předchůdce žalobce na [právnická osoba] S.á.r.l. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 7 864 Kč (6 000 Kč na jistině a 1 864 Kč na souhrnném poplatku (kapitalizovaném úroku)). Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena ze [právnická osoba] S.á.r.l. na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum]. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 2 120 Kč. [příjmení] [příjmení] Ústavního soudu ze dne [datum] III . ÚS 4129/18„ Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [ulice] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.“ Dále podle tohoto nálezu„ …to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jestliže žalobce nenavrhl důkazy listinami, kterými ověřoval tvrzení žalovaného, ani listinami prokazujícími, že dlužník nebyl evidován v databázi dlužníků, ve světle výše citovaných rozhodnutí neprokazuje, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 6 odst. 1 NOZ, které se s ohledem na § 3030 NOZ aplikuje i na tento případ, každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. [příjmení] způsobem je nutné aplikovat též ustanovení § 6 odst. 2 NOZ, podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Tak soud v případě Smlouvy o půjčce za situace, kdy není žalobcem prokázáno, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou z důvodu rozporu se zákonem. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil zjištěný skutkový stav podle ust. § 451 a následujících z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“) o bezdůvodném obohacení, v nichž je zakotvena povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, tomu, na jehož úkor se obohatil vydat předmět bezdůvodného obohacení. Žalovaný převzal částku 6 000 Kč, aniž by byla mezi žalobcem a žalovaným platně uzavřena smlouva o půjčce, tedy bez právního důvodu se o tuto částku obohatil na úkor žalobce. Žalovaný na svůj dluh žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, celkem uhradil částku 2 120 Kč. Podle § 1879 NOZ, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, přičemž s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Tak jako tomu bylo v tomto případě, kdy právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovaným, žalobci. Žalovaný z titulu bezdůvodného obohacení žalobci dluží 3 880 Kč. Podle § 1958 odst. 2 NOZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V tomto případě žalobou, která byla žalovanému doručena dne [datum]. Jelikož žalovaný tuto svou povinnost porušil, dostal se s placením svého dluhu do prodlení (§ 1968 NOZ) Úrok z prodlení vychází z ust. § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. a žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. (přesahují bezdůvodné obohacení žalovaného a jeho příslušenství) zamítl jako nedůvodnou. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by měl převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, nebyla žalobci uložena povinnost k jejich náhradě.