33 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Vladimírem Dufkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 500 Kč

I. Žaloba o zaplacení 4 500 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit mu částku 4 500 Kč s tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ předchůdce žalobce“) se žalovaným uzavřeli Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou přílohu tvoří Všeobecné podmínky (dle jen„ VOP“), když na základě porušení povinností vyplývajících ze Smlouvy žalovanou žalobce od smlouvy odstoupil dne datum. Žalovaná zařízení MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN: příjmení: AC22056DC181) a právnická osoba PVR HDD USB READY (SN: číslo příjmení), které převzala, nevrátila. Pro případ, že žalovaná zařízení nevrátí ve lhůtě 7 dnů od ukončení smlouvy nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, která zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, byla ve Smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč.

2. Dále žalobce žalobu odůvodnil tím, že ve výše uvedené smlouvě uzavřené mezi účastníky byl sjednán poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč dle Ceníku, který kompenzuje náklady na upomínkový proces systémové úkony, fyzické odpojení technikem apod.

3. Z Výpisu z obchodního rejstříku žalobce ze dne datum soud zjistil, že na žalobce jako společnost nástupnickou, přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění zanikající společnosti právnická osoba se sídlem adresa, IČO a právnická osoba se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO.

4. Ze Smlouvy, uzavřené žalovaným a právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, dne datum soud zjistil, že nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné podmínky účinné od 15. 1. 2016. Ceník služeb právnická osoba účinným od 3. 9. 2018 (dále jen„ Ceník“) součástí smlouvy vzhledem k datu uzavření Smlouvy být nemůže. Podle čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba účinných od datum (dále jen„ Všeobecné podmínky“) je uživatel povinen vrátit zařízení, které mu bylo poskytnuto, osobně na kontaktních místech, jejichž aktuální seznam je na www.upc.cz/pece-o-zakazniky/kontakt, nebo zasláním na adresu jeho distribučního skladu, uvedenou na www.upc.cz/vraceni_zarizeni, nejpozději do 14 dnů od ukončení smlouvy, přičemž poskytovatel doporučuje účastníkům, v případě vracení poštou, pojistit poštovní zásilku dle výše smluvní pokuty pro příslušné přijímací zařízení. Zařízení je považováno za vrácené okamžikem jeho převzetí poskytovatelem v jeho distribučním skladu nebo na pobočce. Podle čl. 7, jestliže uživatel nevrátí zařízení je poskytovatel oprávněn účtovat uživateli jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku. Přímo ve Smlouvě je v jejím závěru drobounkým téměř nečitelným písmem uvedeno pod bodem f), že účastník prohlašuje, že pokud nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 Všeobecných podmínek), zavazuje se uhradit smluvní pokutu dle ceníku. Ceník služeb právnická osoba účinný od 3. 9. 2018 však součástí smlouvy není.

5. Žalobce tak sjednání smluvní pokuty za nevrácení v žalobě označených zařízení ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení ani poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč. Provedení odpojení však žalobce též žádným z předložených důkazů neprokazuje.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle ustanovení § 1810 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ NOZ“) jako spotřebitelskou smlouvu. Dle § 1813 NOZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. (srovnej znění § 56, odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, podle kterého spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.) Dle judikatury Evropského soudního dvora, zejména rozhodnutí Océano Grupo Editorial (spoj. věci C číslo až C číslo), nepřípustnost klauzule je povinen zkoumat soud z úřední povinnosti. Podle článku 3 odst. 1 Směrnice Rady číslo ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Čl. 7.4 a 7.6 Všeobecných podmínek Smlouvy, ve kterých je sjednána povinnost žalovaného k vrácení, přičemž okamžik vrácení je závislý na libovůli poskytovatele, zajištěná velmi vysokou smluvní pokutou, nejsou individuálně sjednanými podmínkami a zakládají významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran Smlouvy v neprospěch spotřebitele. Proto soud shledal tato ustanovení Všeobecných podmínek Smlouvy, na základě kterých žalobce uplatňuje svůj nárok smluvní pokutu a její příslušenství neplatnými.

7. Kromě toho podle příjmení Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 3512/11, ze dne datum v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Smlouva ve svém písm. f) pouze odkazuje na Všeobecné podmínky a Ceník. To je případ i v tomto případě požadované smluvní pokuty. Stejné závěry lze vztáhnout na požadovaný poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku. Kromě toho žalobce v žalobě neuvádí žádná tvrzení rozhodujících skutečností, která by uplatnění tohoto poplatku odůvodňovala a sjednání tohoto poplatku a jeho výše stejně jako v případě smluvní pokuty za nevrácení zařízení neprokazuje.

8. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku I. zamítl.

9. Výrok II. o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci byla zcela úspěšnou žalovaná. Za této situace by byl k náhradě nákladů řízení povinen žalobce. Tato povinnost mu nebyla uložena, protože na straně žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.