39 C 137/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Rudolfem Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 6 088,63 Kč

I. Žaloba o zaplacení 5 000 Kč se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 088,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdí, že žalované byly na základě Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, poskytovány objednané služby elektronických komunikací. Žalované bylo zároveň poskytnuto přijímací zařízení [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]: [anonymizováno]). Žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila dne [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, eventuálně k vrácení zařízení. Protože žalovaná dluh neuhradila a zařízení nevrátila, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč stanovené v Ceníku a ve Všeobecných obchodních podmínkách a zaplatit dlužnou částku 1 088,63 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení celkové dlužné částky ve výši 1 088,63 Kč v důsledku neuhrazených poplatků za pronájem zapůjčeného zařízení k využívání služeb [anonymizováno], poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč podle Ceníku. Fakturami [číslo] byla vyfakturována částka 0,27 Kč za pronájem, se splatností dne [datum], [číslo] částka 189,99 Kč za pronájem se platností dne [datum], [číslo] částka 189,99 Kč za pronájem se splatností dne [datum], [číslo] částka 189,99 Kč za pronájem se splatností dne [datum], [číslo] částka 189,99 Kč za pronájem se splatností dne [datum], [číslo] částka 500 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku, částka 171,60 Kč za pronájem se platností dne [datum]. 2. [právnická osoba], [IČO], zanikla v důsledku fúze sloučením společností [právnická osoba] a [právnická osoba], jako zanikajících společností, se žalobkyní, která je zároveň společností nástupnickou, na kterou dne [datum] přešlo veškeré jmění zanikajících společností.

3. Soud rozhodoval podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených důkazů, když proti tomuto postupu účastníci nevznesli žádné námitky.

4. Soud učinil skutkový závěr, podle kterého mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalované neuhrazené poplatky za pronájmy zapůjčených zařízení k využívání služeb [anonymizováno], odpojovací poplatek, které byly vyúčtovány ve fakturách a tyto faktury nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích celkem částku 1 153,07 Kč. Tuto částku žalovaná dosud neuhradila.

5. Zároveň bylo zjištěno, že v souvislosti s uzavřenou smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byla žalované zapůjčena zařízení sloužící k využívání služeb elektronických komunikací. Po ukončení smluvního vztahu vznikla podle Všeobecných obchodních podmínek povinnost žalovanému toto zařízení vrátit. Žalovaná zapůjčené zařízení nevrátila a žalobkyně tak požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši stanovené v Ceníku.

6. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč vyplývá z článku 7.4 a 7.6 Všeobecných obchodních podmínek. Podle článku 7.4 Všeobecných obchodních podmínek je účastník povinen na vlastní náklady vrátit přijímací zařízení poskytovatele, které jí bylo poskytnuto, do [číslo] dnů od data ukončení Smlouvyna adresu distribučního skladu [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], nebo na Kontaktních místech (odkazy na internetové stránky). Zařízení je považováno za vrácené okamžikem jeho převzetí. Podle článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek, jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele včas a v pořádku, může mu být naúčtována smluvní pokuta podle Ceníku.

7. Soud vycházel ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne [datum]. Z něj vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V posuzované věci nebylo konkrétní ujednání o smluvní pokutě součástí listiny, kterou žalovaná podepsala. Obsaženo je pouze v článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek s odkazem na Ceník. Žalovaná svým podpisem pouze stvrdila, že všeobecné podmínky převzala, seznámila se s nimi, nemá k nim žádné výhrady a zavazuje se těmito dokumenty řídit. Zároveň podepsala závazek spotřebitele uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku bez konkrétního vymezení.

8. V bodu [číslo] Ústavní soud uvádí, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

9. K otázce spotřebitelských smluv, a to ve vztahu k ustanovením těchto smluv psaných velmi malým až nečitelným písmem se vyslovuje nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne [datum]. V konkrétní smlouvě existuje pouze neurčitá zmínka o smluvní pokutě a je skrytá v textu, který sám byl proveden malým písmem.

10. Je nepochybné, že konkrétní ujednání o smluvní pokutě je pro spotřebitele (žalovaného) nevýhodné, přesto se nenachází v textu smlouvy samotné (v tom se nachází toliko závazek spotřebitele uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku), ale až v obchodních podmínkách a výše smluvní pokuty dále v Ceníku. Soud shledal, že je na místě použití citovaného nálezu Ústavního soudu na daný skutkový stav. Proto žalobu v této části zamítl.

11. V části, ve které požaduje žalobkyně zaplacení částky 1 088,63 Kč, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Povinností žalovaného podle uzavřené smlouvy bylo platit poplatky za pronájem zapůjčených zařízení k využívání služeb [anonymizováno], které byly vyúčtovány ve fakturách a tyto faktury nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, jak vyplývá z obsahu předložených faktur. Celkově je žalovaná povinna zaplatit částku 1 088,63 Kč.

12. Právní posouzení věci v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení smluvních pokut, vyplývá ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, § 419 a násl., § 1810 a násl. občanského zákoníku (zejména ustanovení § [číslo], § [číslo]).

13. Otázka pronájmu zařízení byla řešena podle § 2217 a násl. občanského zákoníku.

14. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ačkoliv převážný úspěch ve věci svědčí žalované, té žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.