39 C 157/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Rudolfem Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 20 819 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s 10 % úrokem z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 13 319 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 482,99 Kč a 1 144,78 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 395,50 Kč a 3 389,63 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 5 428,95 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 428,95 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 20 819 Kč jako nezaplacenou část zápůjčky, která byla žalovanému poskytnuta Smlouvou [číslo] ze dne [datum] a Smlouvou [číslo] ze dne [datum] předchozím věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], ve výši 8 000 Kč a 6 000 Kč. Uvedla, že oprávnění domáhat se této částky vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], když se stala novým věřitelem žalovaného, a tuto skutečnost mu písemně oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalovaný zaplatil částku 500 Kč a 7 167 Kč. Jako příslušenství pohledávky pak žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 4 395,50 Kč, a zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 23,66 % ročně z částky 5 428,95 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 3 389,63 Kč. Za období od [datum] do zaplacení pak požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč a z částky 5 428,95 Kč. Povinnost zaplatit smluvní úrok, jak tvrdila žalobkyně, vyplývá z čl. 1 Smluvních podmínek. Zákonný roční úrok z prodlení činící 8,05 % ročně žalobkyně uplatnila z částky ve výši 8 000 Kč a z částky 5 428,95 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 1 482,99 Kč a částkou 1 144,78 Kč, a dále požadovala zaplacení úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Zároveň žalobkyně tvrdí, že žalovaný byl jejím právním předchůdcem dotazován na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Údaje byly zaznamenány do zákaznických karet. Také byly žalovanému poskytnuty dostatečné informace, aby byl schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho finanční situaci. Prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Dále uvádí, že informace ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a dokladu SIPO. Žalovaný prohlásil, že proti němu nejsou vedeny žádné exekuce.

3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli námitky proti takovému postupu.

4. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a stala se tak aktivně legitimovanou k podání žaloby (smlouva o postoupení pohledávek a část přílohy [číslo] ke zmínění smlouvě s uvedením pohledávky za žalovaným).

5. Soud učinil ze Smluv o zápůjčce a Smluvních podmínek následující skutková zjištění. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dne [datum] a dne [datum] Smlouvy o zápůjčce, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty zápůjčky ve výši 8 000 Kč a 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal první zápůjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 5 920 Kč (poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč) v 58 splátkách ve výši 244 Kč, když první splátku měl uhradit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a další splátku až do předposlední vždy nejpozději do konce následující týdenního (sedmidenního) období, poslední splátka činila 244 Kč a byla splatná do konce následujícího týdenního období. Dále se žalovaný zavázal zaplatit životní pojištění ve výši 232 Kč. Žalovaný se zavázal druhou zápůjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 4 440 Kč (poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, úrok ve výši 840 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2 400 Kč) v 58 splátkách ve výši 183 Kč, když první splátku měl uhradit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a další splátku až do předposlední vždy nejpozději do konce následující týdenního (sedmidenního) období, poslední splátka činila 183 Kč a byla splatná do konce následujícího týdenního období. Dále se žalovaný zavázal zaplatit životní pojištění ve výši 174 Kč. Ustanovení o smluvním úroku je ve Smluvních podmínkách Smlouvy o zápůjčce, které jsou součástí Smlouvy, ale nejsou žalovaným podepsány. Podle čl. 1 Smluvních podmínek je zápůjční úroková sazba stanovená jako pevná v případě 58 splátek ve výši 23,66. Podle čl. 8 Smluvních podmínek se účastníci dohodli na splatnosti celého zůstatku zápůjčky v případě, že bude dlužník v prodlení se zaplacením splátky celkové dlužné částky.

6. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo mimo jiné zjištěno, že měl žalovaný příjem ve výši 12 100 Kč, pobíral mateřskou ve výši 5 908 Kč (bez uvedení vyživovacích povinností) a jeho ostatní příjmy bez bližšího určení činily 4 300 Kč. Výdaje byly 17 000 Kč. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaný splácel půjčku ve výši 1 200 Kč měsíčně, jeho příjem činil 13 190 Kč a ostatní příjmy 10 512 Kč bez bližšího určení. Výdaje byly 19 500 Kč.

7. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jednal jako fyzická osoba, jedná se o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následující obč. zákoníku. Podle § 1810 obč. zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé. Podle § 419 obč. zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 2 obč. zákoníku, pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

8. Podle § 9 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup.

10. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se zjišťuje, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

11. Podle § 586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

12. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum] ([číslo]), Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 první věta občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Podle § 1 zákona č. 110/2006 S., o životním minimu (dále jen "ZŽM"), tento zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů (dále jen "příjem") fyzických osob (dále jen "osoba") k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Dále upravuje způsob posouzení, zda příjmy osob dosahují částek životního minima nebo existenčního minima. Životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení; poskytování pomoci k zajištění úhrady nezbytných nákladů na bydlení stanoví zvláštní právní předpisy. 19. [příjmení] životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně 3 140 Kč a částka životního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí a jedná se o nezaopatřené dítě, činí měsíčně až 2 450 Kč. Věk nezaopatřeného dítěte nebyl zjištěn. (§ 2, § 3 ZŽM platného v rozhodné době). Ze zákaznických karet nebylo zjištěno, že žalovaný pobírá mateřskou, chybí však údaj o počtu vyživovacích povinností a jejich věku. Ostatní příjmy žalovaného nejsou blíže specifikováno a není jasné, jaký je jejich zdroj.

20. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a zjištění žalobkyně byla pouze částečná a nedostačující, a jednak ani tyto údaje primárně nevedou k závěru, že by spotřebitel byl schopen zápůjčky pravidelně splácet. Lze konstatovat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou dostatečné.

21. Smlouvu soud shledal neplatnou podle výše citovaných zákonných ustanovení, protože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, tuto neplatnost zakládá. Nepochybné je, že je žalovaný v takovém případě povinen vrátit žalobkyni to, co mu právní předchůdce plnil bez právního důvodu, resp. toho, co zbývá. V konkrétním případě se jedná o částku 7 500 Kč ze zápůjčky [číslo]. Bezdůvodné obohacení z druhé zápůjčky na straně žalovaného nevzniklo.

22. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo podáno na poštu dne [datum] (oznámení a podací lístek) do 10 dnů od jeho obdržení. Počínaje od [datum] je žalovaný v prodlení s plněním a žalobkyně má od tohoto dne právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že výši úspěchu a neúspěchu vypočetl ke dni rozhodnutí. Celkové náklady žalobkyně jsou tvořeny částkou 1 285 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 833 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 819 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pokud soud zohlední požadovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem ke dni rozhodnutí, je úspěch žalobkyně nižší než žalovaného. Žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.