39 C 158/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Rudolfem Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 3 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně jako provozovatel je na základě koncesní smlouvy uzavřené se [územní celek] zmocněna k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací ve vlastnictví zadavatele, a to v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu o označení komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu podle §19 odst. 5, odst. 6 zákona č. 13/1975 Sb., nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích a o jeho odstranění rozhodl policista nebo strážník obecní policie v souladu s §45 zákona č. 361/2000 Sb. Žalobkyně je rovněž oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel v soulad s Nařízením [územní celek] [číslo] kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel. Konkrétní částka byla stanovena v článku 2, bod 1 písm. a) nařízení v částce 2 500 Kč.

2. Žalovaný zaparkoval dne [datum] v 7:15 hodin své vozidlo [anonymizována dvě slova] barvy, [registrační značka] v ul. [ulice], [obec], kde nechal zaparkované vozidlo na neoprávněném stání, čímž porušil §27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Odtah nařídil strážník Městské policie [obec]. Za provedené nucené stání byla žalovanému předepsána k úhradě částka 3 500 Kč a žalovaný dosud nic neuhradil. Žalovaný byl výzvou ze dne [datum] vyzván k úhradě částky, ale bezvýsledně.

3. Soud ve věci nenařídil jednání a postupoval podle §115 o. s. ř.. Věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, když proti tomuto postupu účastníci nevznesli námitky.

4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný dne [datum] ponechal své vozidlo [značka automobilu], [anonymizováno] barvy, [registrační značka] v ul. [ulice], [obec], na neoprávněném stání a z nařízení strážníka městské policie byl žalobkyní proveden uvedeného dne v 7:15 hod odtah a vozidlo bylo vráceno na místo, ze kterého bylo odtaženo. Žalobkyně odtah realizovala na základě koncesní smlouvy uzavřené se [územní celek] jako vlastníkem předmětné místní komunikace.

5. Podle čl. 2 bod 1 písm. a) nařízení [územní celek] je za odtah stanovena náhrada ve výši 2 500 Kč. Dva úplné odtahy se účtuje 5 000 Kč, když tato částka byla snížena na částku 3 500 Kč 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobkyně na náhradu nákladů na odtah vozidla žalovaného podle §19 odst. 5, 6 z. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění v době provedeného odtahu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1968 ve spojení s §1970 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného v době vzniku prodlení se zaplacením žalované částky, a to ve spojení s §1 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal v rámci náhrady nákladů řízení částku odpovídající dani z přidané hodnoty, neboť náhrada nákladů řízení podle vyhl. č. 254/2015 Sb. není předmětem daně z přidané hodnoty podle §2 z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.