39 C 184/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Rudolfem Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 5 478,13 Kč

I. Žaloba o zaplacení 4 000 Kč se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 478,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému byly na základě Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo ze dne datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, a žalovaným, poskytovány objednané služby elektronických komunikací. Žalovanému byla zároveň poskytnuta přijímací zařízení anonymizováno 6 slov číslo, a právnická osoba anonymizována čtyři slova číslo. Žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila dne datum a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, eventuálně k vrácení zařízení. Protože žalovaný dluh neuhradil a zařízení nevrátil, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč stanovené v Ceníku a ve Všeobecných obchodních podmínkách a zaplatit dlužnou částku 1 478,13 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení celkové dlužné částky ve výši 1 478,13 Kč v důsledku neuhrazených poplatků za pronájem zapůjčeného zařízení k využívání služeb anonymizováno, poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč podle Ceníku a instalaci technikem ve výši 403,99 Kč. Fakturami číslo byla vyfakturována částka 140 Kč se splatností dne datum (pronájem), číslo částka 679,47 Kč se splatností dne datum (pronájem, instalace technikem), číslo částka 140 Kč se splatností dne datum (pronájem), číslo částka 140 Kč se splatností dne datum (pronájem), číslo částka 378,66 Kč (pronájem, odpojení z důvodu nedoplatku). 2. právnická osoba, IČO, zanikla v důsledku fúze sloučením společností právnická osoba a právnická osoba, jako zanikajících společností, se žalobkyní, která je zároveň společností nástupnickou, na kterou dne datum přešlo veškeré jmění zanikajících společností.

3. Soud rozhodoval podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených důkazů, když proti tomuto postupu účastníci nevznesli žádné námitky.

4. Soud učinil skutkový závěr, podle kterého mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dne datum. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému neuhrazené poplatky za pronájmy zapůjčených zařízení k využívání služeb anonymizováno a odpojovací poplatek, které byly vyúčtovány ve fakturách a tyto faktury nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích celkem částku 1 478,13 Kč. Tuto částku žalovaný dosud neuhradil.

5. Zároveň bylo zjištěno, že v souvislosti s uzavřenou smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byla žalovanému zapůjčena zařízení sloužící k využívání služeb elektronických komunikací. Po ukončení smluvního vztahu vznikla podle Všeobecných obchodních podmínek povinnost žalovanému toto zařízení vrátit. Žalovaná zapůjčené zařízení nevrátila a žalobkyně tak požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši stanovené v Ceníku.

6. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč vyplývá z článku 7.4 a 7.6 Všeobecných obchodních podmínek. Podle článku 7.4 Všeobecných obchodních podmínek je účastník povinen na vlastní náklady vrátit přijímací zařízení poskytovatele, které mu bylo poskytnuto, do číslo dnů od data ukončení Smlouvy na adresu distribučního skladu právnická osoba, ulice a číslo, PSČ obec, nebo na Kontaktních místech (odkazy na internetové stránky). Zařízení je považováno za vrácené okamžikem jeho převzetí. Podle článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek, jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele včas a v pořádku, může mu být naúčtována smluvní pokuta podle Ceníku.

7. Soud vycházel ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne datum. Z něj vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V posuzované věci nebylo konkrétní ujednání o smluvní pokutě součástí listiny, kterou žalovaná podepsala. Obsaženo je pouze v článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek s odkazem na Ceník. Žalovaná svým podpisem pouze stvrdila, že všeobecné podmínky převzala, seznámila se s nimi, nemá k nim žádné výhrady a zavazuje se těmito dokumenty řídit. Zároveň podepsala závazek spotřebitele uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku bez konkrétního vymezení.

8. V bodu číslo Ústavní soud uvádí, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová.

9. K otázce spotřebitelských smluv, a to ve vztahu k ustanovením těchto smluv psaných velmi malým až nečitelným písmem se vyslovuje nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 342/09 ze dne datum. V konkrétní smlouvě existuje pouze neurčitá zmínka o smluvní pokutě a je skrytá v textu, který sám byl proveden malým písmem.

10. Je nepochybné, že konkrétní ujednání o smluvní pokutě je pro spotřebitele (žalovaného) nevýhodné, přesto se nenachází v textu smlouvy samotné (v tom se nachází toliko závazek spotřebitele uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku), ale až v obchodních podmínkách a výše smluvní pokuty dále v Ceníku. Soud shledal, že je na místě použití citovaného nálezu Ústavního soudu na daný skutkový stav. Proto žalobu v této části zamítl.

11. V části, ve které požaduje žalobkyně zaplacení částky 1 478,13 Kč, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Povinností žalovaného podle uzavřené smlouvy bylo platit poplatky za pronájem zapůjčených zařízení k využívání služeb anonymizováno a další poplatky, které byly vyúčtovány ve fakturách a tyto faktury nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, jak vyplývá z obsahu předložených faktur. Celkově je žalovaný povinen zaplatit částku 1 059,83 Kč.

12. Právní posouzení věci v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení smluvních pokut, vyplývá ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, § 419 a násl., § 1810 a násl. občanského zákoníku (zejména ustanovení § číslo, § číslo).

13. Otázka pronájmu zařízení byla řešena podle § 2217 a násl. občanského zákoníku.

14. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ačkoliv převážný úspěch ve věci svědčí žalovanému, tomu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.