39 C 29/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Rudolfem Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 28 933,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 28 933,82 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 28 933,82 Kč jako nezaplacenou část zápůjčky, která byla žalované poskytnuta Smlouvou [číslo] ze dne [datum] předchozím zápůjčitelem společností [právnická osoba], s [IČO], ve výši 36 000 Kč. Uvedla, že oprávnění domáhat se této částky vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20 1. 2020, když se stala novým zápůjčitelem žalované, a tuto skutečnost jí písemně oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalovaná zaplatila částku 37 121 Kč. Jako příslušenství pohledávky pak žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 28 % ročně z částky 17 534, 894 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 11 367,49 Kč. Za období od [datum] do zaplacení pak požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 28 % ročně z této částky. Povinnost zaplatit smluvní úrok, jak tvrdila žalobkyně, vyplývá ze str. 2 Smlouvy. Zákonný roční úrok z prodlení činící 8,5 % ročně žalobkyně uplatnila z částky ve výši 17 534,89 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 3 407,24 Kč a dále požadovala zaplacení úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Zároveň žalobkyně tvrdí, že žalovaná byla jejím právním předchůdcem dotazována na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Údaje byly zaznamenány do zákaznické karty. Také byly žalované poskytnuty dostatečné informace, aby byla schopna posoudit, zda smlouva odpovídá její finanční situaci. Prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje pro posouzení její schopnosti úvěr splácet. Dále uvádí, že informace ověřila z občanské průkazu, pracovní smlouvy, výplatních pásek a výše přídavků.

3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli námitky proti takovému postupu.

4. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a stala se tak aktivně legitimovanou k podání žaloby (smlouva o postoupení pohledávek a část přílohy [číslo] ke zmínění smlouvě s uvedením pohledávky za žalovaným).

5. Soud učinil ze Smlouvy o zápůjčce a Smluvních podmínek následující skutková zjištění. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne [datum] Smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 36 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 30 405 Kč (poplatek za zpracování a doručení ve výši 3 200 Kč, úrok ve výši 6 206 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 20 999 Kč) v 60 splátkách ve výši 1 107 Kč, když první splátku měla uhradit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a další splátku až do předposlední vždy nejpozději do konce následující týdenního (sedmidenního) období, poslední splátka činila 1 092 Kč a byla splatná do konce následujícího týdenního období. Ustanovení o smluvním úroku je na straně [číslo] Smlouvy o zápůjčce. Podle str. 2 Smlouvy je zápůjční úroková sazba stanovená jako pevná v případě 60 splátek ve výši 28 %.

6. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo m.j. zjištěno, že byla žalovaná svobodná, její čistý měsíční příjem činil 13 533 Kč a další příjmy domácnosti bez bližší specifikace činily 15 000 Kč. Výdaje domácnosti činily 12 000 Kč.

7. Z činnosti soudu bylo zjištěno, že je proti žalované vedena exekuce na základě rozhodnutí ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. [spisová značka].

8. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jednala jako fyzická osoba, jedná se o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následující obč. zákoníku. Podle § 1810 obč. zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé. Podle § 419 obč. zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 2 obč. zákoníku, pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

9. Podle §9 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup.

11. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se zjišťuje, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

13. Právní předchůdce žalobkyně, jak vyplývá z karty zákazníka, zjistil, že byla žalovaná svobodná, její čistý měsíční příjem činil 13 533 Kč a další příjmy domácnosti bez bližší specifikace činily 15 000 Kč. Výdaje domácnosti činily 12 000 Kč. Byla proti ní vedena exekuce na základě rozhodnutí ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. [spisová značka].

14. Podle §586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

15. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum] ([číslo]), Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Podle §580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle §588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle §2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle §2993 první věta občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Podle §1 zákona č. 110/2006 S., o životním minimu (dále jen "ZŽM"), tento zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů (dále jen "příjem") fyzických osob (dále jen "osoba") k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Dále upravuje způsob posouzení, zda příjmy osob dosahují částek životního minima nebo existenčního minima. Životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení; poskytování pomoci k zajištění úhrady nezbytných nákladů na bydlení stanoví zvláštní právní předpisy. 22. [příjmení] životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně 3 140 Kč (§2 ZŽM platného v rozhodné době). Jak vyplývá z karty zákazníka, byla žalovaná svobodná, její čistý měsíční příjem činil 13 533 Kč a další příjmy domácnosti bez bližší specifikace činily 15 000 Kč. Výdaje domácnosti činily 12 000 Kč. Byla proti ní vedena exekuce na základě rozhodnutí ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 43 EXE 10320/2015. Údaje zjištěné žalobkyní jsou nedostatečné, když jiné příjmy domácnosti žalované nejsou blíže specifikované a nebylo zjištěno, že je proti žalované vedena exekuce.

23. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a zjištění žalobkyně byla pouze částečná a nedostačující, a jednak ani tyto údaje primárně nevedou k závěru, že by spotřebitel byl schopen zápůjčky pravidelně splácet. Lze konstatovat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou dostatečné.

24. Smlouvu soud shledal neplatnou podle výše citovaných zákonných ustanovení, protože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, tuto neplatnost zakládá. Nepochybné je, že je žalovaná v takovém případě povinna vrátit žalobkyni to, co jí právní předchůdce plnil bez právního důvodu, resp. toho, co zbývá. V konkrétním případě žalovaná celou poskytnutou částku žalobkyni vrátila.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná. Protože žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.