39 C 363/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Rudolfem Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro žalobu o zaplacení částky 57 018 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 718 Kč s úrokem z prodlení z částky 55 718 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části 1 300 Kč s příslušenstvím a v části zákonného úroku z prodlení z částky 55 718 Kč od [datum] do [datum] zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, na nákladech řízení 26 522 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu na zaplacení částky 57 018 Kč s příslušenstvím. Má za to, že v této výši vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, protože tuto částku investovala do věci, osobního automobilu, která je ve výlučném vlastnictví žalovaného, formou splátek úvěru v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] ve výši 4 386 Kč měsíčně. Především žalovaný automobil také užíval. Stalo se tak v době, kdy společně se žalovaným sdíleli společnou domácnost jako druh a družka. Se žalovaným společně hospodařili, plánovali společný život a předpokládala, že automobil budou také společně užívat. V [anonymizováno] [rok] však svůj vztah ukončili a automobil zůstal v držení žalovaného.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s poukazem, že částku 4 386 Kč měsíčně mu žalobkyně poskytovala po vzájemné dohodě jako svůj příspěvek na společné hospodaření. Zakoupením automobilu do jeho vlastnictví se zvýšily výdaje společné domácnosti, sám nesl náklady na bydlení a pořizoval věci do společné domácnosti. V době trvání společného soužití společně hospodařili a každý se podílel na chodu společné domácnosti, na běžných nákladech společného života i na splácení úvěru podle svých možností. Automobil užívali společně, byl zakoupen proto, že si to žalobkyně přála, plánovali spolu budoucnost a rodinu.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. Účastníci shodně uvedli, že žili společně jako druh a družka, plánovali společnou domácnost a rodinu (tuto skutečnost potvrdila také svědkyně [jméno] [příjmení]). Automobil koupili v [anonymizováno] [rok] a měl sloužit potřebám obou partnerů. Kupní cena byla zaplacena zčásti z prostředků žalovaného a z větší části z poskytnutého úvěru. Od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] poskytovala žalobkyně na účet žalovaného částku 4 386 Kč a v [anonymizováno] [rok] svůj partnerský vztah ukončili. V době trvání společného soužití společně hospodařili a podíleli se na chodu společné domácnosti i běžných nákladů společného života. Z těchto shodných tvrzení účastníků soud vystavěl své skutkové závěry (§120 odst. 3 o. s. ř.).

4. Účastnici učinili nesporným, že zakoupený [značka automobilu], [registrační značka], je ve výlučném vlastnictví žalovaného (tento závěr je podpořen také smlouvou o prodeji a fakturou [číslo] ze dne [datum], protokolem o převzetí vozidla ze dne [datum], výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet]). Z těchto listin se rovněž podává, že cena vozidla činila 292 800 Kč, byla uhrazena z účtu žalovaného dne [datum], přičemž na základě úvěrové smlouvy bylo čerpáno 274 510 Kč dne [datum] (rovněž úvěrová smlouva uzavřená mezi [právnická osoba], jako věřitelem, a žalobkyní a žalovaným jako dlužníky, dne [datum], č. smlouvy [číslo], podle které bylo možné čerpat 275 000 Kč do [datum] se splatností do [datum] ve splátkách po 8 572 Kč měsíčně od [anonymizováno] [rok]).

5. Pro úplnost je třeba konstatovat, že žalobkyně zpočátku konstruovala svůj nárok na zaplacení částky 57 018 Kč na základě domněnky, že automobil koupili se žalovaným společně a je tedy v jejich podílovém spoluvlastnictví. Vždy požadovala to, co uhradila na zaplacení ceny automobilu. V průběhu řízení zaujala stanovisko, že je automobil ve výlučném vlastnictví žalovaného.

6. Žalovaný činí sporným tvrzení žalobkyně, že částku 4 386 Kč zasílala na účet žalovaného jako polovinu splátky úvěru a soud proto řešil otázku, jakým způsobem partneři hospodařili. Důkazní břemeno spočívalo na žalobkyni, když z existence této skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.

7. Žalobkyně tvrdí, že se podílela na chodu společné domácnosti, placení běžných nákladů i společného života. Pracovala jako servírka a část jejích příjmů tvořila hotovost ve výši asi 10 000 Kč ze získaného spropitného, proto také část těchto nákladů platila v hotovosti a nikoliv platební kartou. Na bydlení přispívala částkou 5 000 Kč Tyto peníze dávala žalovanému v hotovosti, pouze když to žalovaný potřeboval, zaslala mu je převodem z účtu. Částku 4 386 Kč zasílala převodem z účtu a každou platbu označila poznámkou "AUTO", z čehož je zřejmé, že sloužila na krytí poloviny splátky na splácení poskytnutého úvěru.

8. Žalovaný proti tomu tvrdí, že sám platil za bydlení a další služby spojené s bydlením, podílel se na zajišťování věcí pro domácnost a také dalších společných potřeb.

9. Výpisy z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] osvědčují, že z tohoto účtu na účet č. [bankovní účet], tedy účet žalovaného, byla zasílána částka 4 386 Kč. Jednalo se o trvalý příkaz označený "AUTO".

10. Žalovaný platil nájemné za byt ve výši 6 500 Kč, zálohy na elektřinu ve výši 700 Kč, internet ve výši 321 Kč a televizi ve výši 298 Kč, což se zjišťuje z výpisu z bankovního účtu žalovaného a nájemní smlouvy ze dne [datum] s dodatkem ze dne [datum].

11. Podle výpisu plateb učiněných žalovaným platební kartou na věci pro domácnost a palivo pro automobil za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] bylo zaplaceno celkem 90 018 Kč. V průměru se tak jedná o částku přibližně 5 600 Kč za měsíc. Příjem žalobce činil v době od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] celkem 26 401 Kč měsíčně čistého (zpráva od zaměstnavatele).

12. Podle výpisu plateb učiněných žalobkyní platební kartou za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] bylo zaplaceno celkem 10 275 Kč. V průměru se tak jedná o částku přibližně 2 000 Kč za měsíc. Průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] (bez měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]) činil 20 716 Kč (výplatní pásky).

13. Svědkyně [jméno] [příjmení], která byla v rozhodné době spolupracovnicí žalobkyně a která se považuje za její nejlepší kamarádku, uvedla, že o známosti žalobkyně se žalovaným věděla, plánovali spolu budoucnost a dítě. Ví od žalobkyně, že si dávala stranou peníze na nájemné ve výši 5 000 Kč a platila žalovanému na auto. Svědkyně uvedla, že žalovaný jezdil s autem do práce, žalobkyně jej pouze jednou měsíčně užívala na nákupy a zřejmě s ním jezdili se žalovaným na výlety. Chodila se žalobkyní asi dvakrát týdně nakupovat a za věci do domácnosti platila žalobkyně asi 500 Kč na jeden nákup. V rozhodné době si žalobkyně a další pracovníci vydělali na spropitném asi 15 000 Kč měsíčně. Peníze se rozdělovaly vždy po ukončení směny. Tyto příjmy měla žalobkyně nad rámec svého výdělku.

14. Výpis z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] ze dne [datum] prokazuje, že z tohoto účtu na účet č. [bankovní účet], tedy účet žalovaného, byla zaslána částka 5 000 Kč s poznámkou "NÁJEM".

15. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, že se podle zjištěného příjmu navýšeného spropitným minimálně ve výši 10 000 Kč podílela měsíčně na úhradách za bydlení a s tím spojené služby (výpověď svědkyně o podílu žalobkyně na bydlení ve výši 5 000 Kč a tomu odpovídající částce zaslané z jejího účtu na účet žalovaného dne [datum]). Podílela se rovněž na pořizování věcí do domácnosti a paliva pro automobil, čemuž nasvědčují také učiněné platby platební kartou žalobkyně a pravidelné nákupy v hodnotě až 1 000 Kč týdně (výpisy plateb a výpověď svědkyně [příjmení]). Lze uvěřit také tomu, že tak žalobkyně činila formou hotovostních plateb s ohledem na výši inkasovaného spropitného (výpověď svědkyně [příjmení]), a to i v případě příspěvku žalobkyně na bydlení. Ostatně taková plnění odpovídají rovnoprávnému vztahu partnerů, kteří sdílejí společnou domácnost a plánují další společnou budoucnost.

16. Zakoupením automobilu nepochybně narostly výdaje partnerů podstatným způsobem. Je potom uvěřitelné, že se žalobkyně chtěla a musela podílet rovněž na splácení poskytnutého úvěru. Partneři užívali auto společně a žalobkyně očekávala, že to tak zůstane i dále v předpokládaném společném životě se žalovaným. Částky 4 386 Kč kopírující polovinu splátky na úvěr (o 100 Kč vyšší než polovina splátky na úvěr) byla zasílána na účet žalovaného jako trvalý příkaz s označením "AUTO" a skutečnost, že se žalobkyně podílela na splácení automobilu, potvrdila také svědkyně [příjmení]. Automobil užívali partneři společně a žalovaný s ním jezdil do zaměstnání.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že částku 4 386 Kč zasílala na účet žalovaného jako polovinu splátky úvěru.

18. Navrhovaný důkaz výslechem žalobkyně soud neprovedl, protože ke skutečnostem, které by měl prokazovat (poskytování poloviny splátky úvěru žalovanému), byly provedeny jiné důkazy a stal se nadbytečným.

19. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným žili společně jako druh a družka, plánovali společnou domácnost a rodinu. Automobil koupili v [anonymizováno] [rok] a měl sloužit potřebám obou partnerů, tento automobil je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Kupní cena byla zaplacena zčásti z prostředků žalovaného a z větší části z poskytnutého úvěru. Od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] poskytovala žalobkyně na účet žalovaného částku 4 386 Kč a v [anonymizováno] [rok] svůj partnerský vztah ukončili. V době trvání společného soužití partneři společně hospodařili a podíleli se na chodu společné domácnosti i běžných nákladů společného života. Žalobkyně se podílela měsíčně na úhradách za bydlení a s tím spojené služby částkou 5 000 Kč měsíčně a na pořizování věcí do domácnosti a paliva pro automobil platební kartou ve výši asi 2 000 Kč měsíčně, a pravidelnými nákupy v hodnotě až 1 000 Kč týdně. Částku ve výši 4 386 Kč (polovina úvěrové splátky ve výši 4 286 Kč navýšená o 100 Kč) žalobkyně zasílala žalovanému jako polovinu splátky úvěru na automobil. Žalovaný platil nájemné za byt ve výši 6 500 Kč, zálohy na elektřinu ve výši 700 Kč, internet ve výši 321 Kč a televizi ve výši 298 Kč, platební kartou platil na věci pro domácnost a palivo pro automobil přibližně 5 600 Kč za měsíc.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry. 21. "Ze samotné podstaty soudního řízení a pojmu tvrzení vyplývá, že soud tvrzeními účastníků není a nemůže být vázán a je oprávněn se od tvrzení účastníků odchýlit, neboť soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), a účelem soudního řízení je tedy na základě provedeného dokazování posoudit, zda tvrzení účastníků odpovídají skutečnosti; rozhodné je tedy nikoli to, co účastníci tvrdí, nýbrž to, co soud z provedených důkazů zjistil." (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3960/2011)

22. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, se mimo jiné uvádí: " Jednou ze stěžejních zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, tedy možnost osoby vlastní vůlí ovlivňovat a určovat své postavení v právních vztazích (zvláště pak v závazkových právních vztazích, kde se projevuje jako zásada smluvní volnosti) – přičemž jedním z jejich projevů je i svoboda (možnost) určení obsahu právního úkonu (také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007) " 23. "Jedním z konkrétních a nejtypičtějších projevů této zásady je i možnost subjektů ve snaze co nejšířeji a co nejúplněji realizovat své rozmanité individuální potřeby, zájmy a preference v rámci smluvní autonomie uzavřít smlouvu, která není v žádném občanskoprávním předpise upravena. Tato možnost je vyjádřena v § 51 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) zakotvujícím právní institut tzv. nepojmenované smlouvy. Není tedy důvodu bránit subjektům občanskoprávních vztahů, aby takové právní úkony činily, pokud splňují všechny znaky právního úkonu a pokud neodporují obsahu nebo účelu zákona." 24. Nejvyšší soud dovodil, že užívají-li spolu dva lidé, kteří spolu žijí, byt, ačkoliv tento patří pouze jednomu z nich (v odkazovaném judikátu se jednalo o byt družstevní, což však na věci nic nemění), mohou tak činit na základě vzájemné dohody, kterou je třeba kvalifikovat jako nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ust. § 51 obč. zák. Součástí této smlouvy bylo ve zmíněném případě i ujednání, na jehož základě žalobkyně poskytla žalovanému určitou částku na opatření zmíněného bytu, která pak nebyla poskytnuta bez právního důvodu. Ke vzniku bezdůvodného obohacení, judikoval dovolací soud v citovaném rozhodnutí, tak došlo teprve v okamžiku, kdy účastníci řízení zrušili společné soužití a společné užívání dotčeného bytu. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 382/2012)

25. Podle § 1746 odst. 2 platného občanského zákoníku (dále jen "obč. zákoníku), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

26. Podle § 2991 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu (nepojmenovanou), jejímž obsahem byla ujednání, že spolu budou žít a mít rodinu, to vše v bytě žalovaného, společně se budou podílet na nákladech společného soužití (bydlení se službami, věci do domácnosti i společné aktivity), žalovaný si do svého vlastnictví pořídí automobil, který budou společně užívat, a žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky formou poloviny splátek úvěru po dobu jejich splatnosti. Rozchodem partnerů v listopadu 2019 ztratila žalobkyně možnost automobil užívat a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť se mu dostalo plnění z právního důvodu, který odpadl. Částku, kterou žalobkyně dosud uhradila ve výši 55 718 Kč je tak povinen žalobkyni vrátit. Pokud tak žalovaný neučinil do [datum] na základě výzvy žalobkyně ze dne [datum], je žalovaný od [datum] v prodlení s plněním (§ 1968 a násl. občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

29. V části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím a v části zákonného úroku z prodlení z částky 55 718 Kč od [datum] do [datum] soud žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšná (požadovala zaplacení 57 018 Kč s příslušenstvím a přiznáno jí bylo 55 718 Kč s příslušenstvím), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 522 Kč, když celkové náklady ve výši 27 789,10 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 851 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 018 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 710 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 3 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 3 420 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. a z částky 3 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 610 Kč ve výši 4 328,10 Kč.