39 C 414/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Rudolfem Malým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 17 668 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 018 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 2 018 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 15 650 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 5 012,37 Kč, dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 659,93 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 325,45 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 325,45 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 17 668 Kč jako nezaplacenou část zápůjčky, která byla žalovanému poskytnuta Smlouvou [číslo] ze dne [datum] předchozím věřitelem společností [právnická osoba], s [IČO], ve výši 18 000 Kč. Uvedla, že oprávnění domáhat se této částky vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], když se stala novým věřitelem žalovaného, a tuto skutečnost mu písemně oznámila dopisem. Žalovaný dosud z jistiny spolu s poplatky zaplatil 15 982 Kč (zbývá zaplatit 17 668 Kč). Jako příslušenství pohledávky pak žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 29 % ročně z částky 10 325,45 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 5 012,37 Kč. Za období od [datum] do zaplacení pak požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 29 % ročně z této částky. Povinnost zaplatit smluvní úrok, jak tvrdila žalobkyně, vyplývá ze str. 1 Smlouvy. Zákonný roční úrok z prodlení činící 9,75 % ročně žalobkyně uplatnila z částky ve výši 10 325,45 Kč, který kapitalizovala do [datum] částkou 1 659,93 Kč a dále požadovala zaplacení úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Zároveň žalobkyně tvrdí, že žalovaný byl jejím právním předchůdcem dotazována na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Údaje byly zaznamenány do zákaznické karty. Také byly žalovanému poskytnuty dostatečné informace, aby byl schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho finanční situaci. Prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet.

3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli námitky proti takovému postupu.

4. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a stala se tak aktivně legitimovanou k podání žaloby (smlouva o postoupení pohledávek a část přílohy [číslo] ke zmínění smlouvě s uvedením pohledávky za žalovaným).

5. Soud učinil ze Smlouvy o zápůjčce a Smluvních podmínek následující skutková zjištění. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] Smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 15 650 Kč (poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 124 Kč, úrok ve výši 3 220 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 306 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 561 Kč, když první splátku měl uhradit uzavřením smlouvy a další splátku až do předposlední vždy nejpozději do konce následující týdenního období, poslední splátka činila 551 Kč a byla splatná do konce následujícího týdenního období. Ustanovení o smluvním úroku vyplývá ze str. 1 Smlouvy a zápůjční úroková sazba stanovená jako pevná v případě 60 splátek ve výši 29 %.

6. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo m.j. zjištěno, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem 25 645 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti bez určení jeho původu ve výši 15 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje domácnosti činí 15 000 Kč.

7. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvy o zápůjčce v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jednal jako fyzická osoba, jedná se o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následující obč. zákoníku. Podle § 1810 obč. zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé. Podle § 419 obč. zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 2 obč. zákoníku, pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

8. Podle §86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle §86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup.

12. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se zjišťuje, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

14. Podle §586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

15. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum] ([číslo]), Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Podle §580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle §588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle §2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle §2993 první věta občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Podle §1 zákona č. 110/2006 S., o životním minimu (dále jen "ZŽM"), tento zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů (dále jen "příjem") fyzických osob (dále jen "osoba") k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Dále upravuje způsob posouzení, zda příjmy osob dosahují částek životního minima nebo existenčního minima. Životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení; poskytování pomoci k zajištění úhrady nezbytných nákladů na bydlení stanoví zvláštní právní předpisy. 22. [příjmení] životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně 3 410 Kč (§2 ZŽM platného v rozhodné době). Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo m.j. zjištěno, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem 25 645 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti bez určení jeho původu ve výši 15 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje domácnosti činí 15 000 Kč.

23. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a zjištění žalobkyně byla pouze částečná a nedostačující (nebyly dodatečných příjmů domácnosti), a jednak ani tyto údaje primárně nevedou k závěru, že by spotřebitel byl schopen zápůjčky pravidelně splácet. Lze konstatovat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou dostatečné.

24. Smlouvu soud shledal neplatnou podle výše citovaných zákonných ustanovení, protože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, tuto neplatnost zakládá. Nepochybné je, že je žalovaný v takovém případě povinen vrátit žalobkyni to, co mu právní předchůdce plnil bez právního důvodu, resp. toho, co zbývá. V konkrétním případě se jedná o částku 2 018 Kč.

25. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo podáno na poštu dne [datum] (oznámení a podací lístek) do 10 dnů od jeho obdržení. Počínaje od [datum] je žalovaný v prodlení s plněním a žalobkyně má od tohoto dne právo na zaplacení úroku z prodlení podle §1970 občanského zákoníku, a jeho výše odpovídá §2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá ustanovení §160 odst. 1 o. s. ř.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ačkoliv měla žalovaná ve věci poměrně větší úspěch, soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Vycházel při tom ze zjištění, že žalované žádné náklady nevznikly.