42 T 107/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl v hlavním líčení konaném dne datum v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Plcha a přísedících Mgr. Petra Marvana a Ing. Milady Petrové <b>Obžalovaní</b> 1) [celé jméno obžalovaného] (rozený [jméno]), [datum narození] v [obec], brusič, trvale bytem [adresa], adresa pro účely doručování [ulice a číslo], [PSČ] [obec], v období od 20. 7. 2016 do 31. 3. 2022 zaměstnanec Vězeňské služby České republiky – [stát. instituce], osobní [číslo] zařazen na pracovní pozici vychovatele Oddělení výkonu trestu ve [stát. instituce], [obec a číslo], [PSČ] [obec], 2) [celé jméno obžalovaného], [datum narození] v [obec], Slovenská republika, řidič, trvale bytem [adresa obžalovaného a obžalovaného], 3) [celé jméno obžalovaného], [datum narození] v [obec], bez zaměstnání, trvale bytem [adresa obžalovaného], adresa pro doručování [adresa obžalovaného] <b>jsou vinni, že</b> v měsíci únoru 2022 v prostoru [stát. instituce], toho času odsouzený [celé jméno obžalovaného], [datum narození], který tam vykonával trest odnětí svobody, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci téhož dne, který je stíhán v samostatném trestním řízení, nejprve oslovil obžalovaného [celé jméno obžalovaného], narozeného [datum], zařazeného na pracovní pozici vychovatele, Oddělení výkonu trestu ve [stát. instituce], os. [číslo] se žádostí, aby mu do věznice neoprávněně pronesl prostředky ke zvýšení fyzického výkonu, s čímž obžalovaný [celé jméno obžalovaného] souhlasil, poté v měsíci březnu 2022 [celé jméno obžalovaného], opětovně požadoval po obžalovaném [celé jméno obžalovaného], aby mu donesl další prostředky ke zvýšení fyzického výkonu, za což mu nabídl úplatek v podobě peněžní hotovosti ve výši 1.000 Kč, s čímž obžalovaný [celé jméno obžalovaného] opět souhlasil, a následně po těchto domluvách se obžalovaný [celé jméno obžalovaného], v měsíci únoru a březnu 2022, na základě předchozí telefonické domluvy, opakovaně sešel s obžalovaným [celé jméno obžalovaného], narozeným [datum], od kterého postupně převzal prostředky ke zvýšení fyzického výkonu, konkrétně Nutrend 100 % Whey protein new 2250 g, Nutrend 100 % Beef protein 900 g, Weider Pure creatine 600 g, GreenFood Performance Tribulus 90 % 420 g, Nutrend 100 % Beef protein 900 g, Weider Pure2creatine 600 g, a zároveň dne 14. 3. 2022 v [obec], obžalovaný [celé jméno obžalovaného] za své jednání převzal od obžalovaného [celé jméno obžalovaného] úplatek v podobě finanční hotovosti ve výši 1.000Kč, přičemž uvedené prostředky ke zvýšení fyzického výkonu poté obžalovaný [celé jméno obžalovaného] neoprávněně pronesl do prostoru [stát. instituce], kde je předal buďto přímo, nebo prostřednictvím jiných odsouzených [celé jméno obžalovaného], čímž v postavení úřední osoby, záměrně jednal v rozporu jednak s § 24 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, jednak s čl. 16 odst. 9 vnitřního řádu pro odsouzené [stát. instituce], vydaným dne 1. 10. 2020 pod sp. zn. VS -196801/ 2020 [číslo], přičemž úplatek v podobě peněžní hotovosti ve výši 1.000 Kč přijal a uvedené prostředky ke zvýšení fyzického výkonu do prostor věznice pronesl, ačkoliv věděl, že toto jeho jednání je v rozporu s jeho pracovními povinnostmi, neboť ze svého pracovního zařazení na pozici vychovatele, měl povinnost dbát na obstarávání všech úkolů, na jejichž splnění má společnost zájem, zejména pak vykonávat komplexní výchovnou, vzdělávací, diagnostickou a preventivní činnost ve [stát. instituce], tak jak mu stanoví popis pracovní činnosti, přičemž záměrné přijetí úplatku a neoprávněné donesení nepovolených věcí do prostor věznice, které následně předal odsouzeným, je v přímém rozporu s účelem výkonu trestu odnětí svobody [celé jméno obžalovaného], kdy tento účel má kromě jiného směřovat k převýchově odsouzeného, aby nadále vedl řádný život, obžalovaný [celé jméno obžalovaného], [datum narození] ve dvou případech v měsících únor a březen 2022 z prostoru [stát. instituce], kde vykonával trest odnětí svobody, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 7. 2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka], prostřednictvím telefonu požádal svou sestru [jméno] [příjmení], narozenou [datum], aby objednala na internetovém portále www.fitness.cz výživové doplňky pro sportovce ke zvýšení fyzického výkonu, a jako odběratele uvedla matku [celé jméno obžalovaného], který v dané době také vykonával trest odnětí svobody ve [stát. instituce], přičemž obžalovaný [celé jméno obžalovaného] si byl vědom toho, že objednané doplňky předá otec [celé jméno obžalovaného], obžalovaný [celé jméno obžalovaného], [datum narození] obžalovanému [celé jméno obžalovaného], který byl v té době zařazen na pracovní pozici vychovatele, Oddělení výkonu trestu [stát. instituce], a ten je neoprávněné vnese do prostor věznice, přičemž si obžalovaný [celé jméno obžalovaného] byl vědom, že dle čl. 16 odst. 9 vnitřního řádu pro odsouzené [stát. instituce], vydaného dne 1. 10. 2020 pod sp. zn. VS -196801/ 2020 [číslo], léčiva a potraviny určené pro sportovce a pro osoby při zvýšeném tělesném výkonu se odsouzeným nevydají, tedy jsou zakázanou látkou, a tedy jeho jednání je v přímém rozporu s účelem trestu odnětí svobody, kdy tento účel má kromě jiného směřovat k převýchově odsouzeného, aby nadále vedl řádný život, <b>tedy</b> <b>obžalovaný [celé jméno obžalovaného] (rozený [jméno])</b> jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě a jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, sám v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe přijal úplatek, a spáchal takový čin jako úřední osoba, podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí soudu tím, že se dopustil závažného jednání, aby zmařil účel trestu, <b>obžalovaný [celé jméno obžalovaného]</b> úmyslným společným jednáním podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí soudu tím, že se dopustil závažného jednání, aby zmařil účel trestu, <b>obžalovaný [celé jméno obžalovaného]</b> podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí soudu tím, že se dopustil závažného jednání, aby zmařil účel trestu, <b>čímž spáchali</b> <b>obžalovaný [celé jméno obžalovaného] (rozený [jméno])</b> přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) trestního zákoníku, <b>obžalovaný [celé jméno obžalovaného]</b> přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) trestního zákoníku, <b>obžalovaný [celé jméno obžalovaného]</b> přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) trestního zákoníku, <b>a odsuzují se</b> <b>1) Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] (rozený [jméno])</b> podle § 331 odstavec 3 trestního zákoníku za použití § 43 odstavec 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří /3/ let. Podle § 81 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá a podle § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání čtyř /4/ let. <b>2) Obžalovaný [celé jméno obžalovaného]</b> podle § 337 odstavec 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti /5/ měsíců. Podle § 81 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá a podle § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání čtrnácti /14/ měsíců. <b>3) Obžalovaný [celé jméno obžalovaného]</b> podle § 337 odstavec 1 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti /9/ měsíců. Podle § 56 odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku se pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice sostrahou.

1. Po podání obžaloby senát z předloženého spisu zjistil, že přípravné řízení bylo provedeno podle zákona a byla dodržena zejména všechna ustanovení garantující respektování práv na obhajobu.

2. V průběhu hlavních líčení dospěl senát k závěru, že trestná činnost popsaná v obžalobě se stala a jejími pachateli jsou obžalovaní, o vině obžalovaného [celé jméno obžalovaného] bude rozhodováno v samostatném řízení po vyloučení jeho trestní věci ze společného řízení pro jeho umístění do vazby v Rakouské republice.

3. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] v prvním hlavním líčení učinil ve smyslu § 206a odst. 1 tr. řádu prohlášení viny, v němž uvedl, že cítí být vinen spácháním skutků popsaných v obžalobě, chce prohlásit svou vinu, přičemž souhlasí s popisem skutků a jejich právní kvalifikací, přičemž za nesporné považuje všechny skutečnosti popsané v obžalobě. Jelikož všechny skutkové okolnosti uvedené v obžalobě učinil nesporným i státní zástupce, který navrhl, aby soud obžalovaného prohlášení viny přijal, soud důsledně tomu ve smyslu § 206c odst. 4 tr. řádu toto prohlášení viny přijal a podle § 206c odst. 6 tr. řádu upustil od dokazování v rozsahu, v němž obžalovaný [celé jméno obžalovaného] svou vinu prohlásil.

4. Z těchto důvodů soud uznal obžalovaného [celé jméno obžalovaného] vinným ve smyslu podané obžaloby, neboť o jeho vině kromě prohlášení viny svědčí ve smyslu § 206c odst. 5 tr. řádu i zjištěný skutkový stav.

5. S ohledem na prohlášení viny, nespornost průběhu skutkového děje a právní kvalifikace je tak odůvodnění týkající se obžalovaného [celé jméno obžalovaného] níže zaměřeno na skutečnosti týkající se rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu.

6. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] předložil soudu ještě před hlavním líčením ve smyslu § 206a odst. 1 tr. řádu prohlášení viny, v němž uvedl, že cítí být vinen spácháním skutku popsaného v obžalobě, chce prohlásit svou vinu, přičemž souhlasí s popisem skutků a jejich právní kvalifikací, přičemž za nesporné považuje všechny skutečnosti popsané v obžalobě s výjimkou toho, že částka 1.000 Kč, kterou předal obžalovanému [příjmení] [jméno] [celé jméno obžalovaného], nebyla úplatkem. Vzhledem k této výhradě soud prohlášení viny obžalovaným [celé jméno obžalovaného] nepřijal a vyhodnotil ho jako označení zbylých skutkových okolností za nesporné podle § 206d tr. řádu.

7. S ohledem na onu převažující nespornost průběhu skutkového děje a právní kvalifikace soud upustil od dokazování v rozsahu, který obžalovaný [celé jméno obžalovaného] učinil svou nesporným a odůvodnění týkající se obžalovaného [celé jméno obžalovaného] je proto zaměřeno pouze na povahu předané částky 1.000 Kč jakožto úplatku a níže také na skutečnosti týkající se rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu.

8. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] v řízení přípravném nevyužil možnosti se hájit a vypovídat odmítl, a ani před soudem na svou obhajobu neuvedl nic. Stran poskytnutí úplatku je třeba zdůraznit, že právní kvalifikace jednání tohoto obžalovaného nebyla postavena na předání úplatku, byť ve skutkové větě je mu kladeno za vinu, že kromě nepovolených látek od něj obžalovaný [celé jméno obžalovaného] převzal i částku 1.000 Kč v hotovosti právě jako úplatek za to, že ony věci pronese nepovoleně do věznice a předá je synovi obžalovaného [celé jméno obžalovaného] [jméno]. Za úplatek ve smyslu § 334 odst. 1 trestního zákoníku je třeba považovat neoprávněnou výhodu spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, přičemž nárok na takovou výhodu není dán.

9. Jediný, kdo se k danému vyjádřil, byl obžalovaný [celé jméno obžalovaného]. Ten sice uvedl, že nevnímal předané peníze jako úplatek, jeho tvrzení však nemůže obstát. Peníze totiž převzal jednoznačně v souvislosti se současným převzetím nedovolených prostředků, které měl dle domluvy pronést v rozporu se svými povinnostmi vychovatele do věznice, což také učinil. Peníze mu předal obžalovaný [celé jméno obžalovaného] s tím, že na otázku obžalovaného, proč mu je vlastně dává, měl uvést, že neví. Toto se jeví jako krajně nevěrohodné, obzvláště navazuje-li na to další z nelogických vyjádření obžalovaného, že na tom neměl s [celé jméno obžalovaného] být ani domluven. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] ve věci vystupoval pouze jako„ vykonavatel“ dohody, kterou mezi sebou uzavřeli obžalovaný [celé jméno obžalovaného] a [celé jméno obžalovaného], rozhodně neměl žádný důvod dávat bez pokynu svého syna obžalovanému [celé jméno obžalovaného] kromě oněch podpůrných prostředků ještě navíc nějaké peníze, nota bene bez určení důvodu. Ačkoliv tedy obžalovaný [celé jméno obžalovaného] neviděl žádný důvod k předání peněz a obžalovaný [celé jméno obžalovaného] mu ho také neřekl, přesto si ke konstrukci své obhajoby zcela nelogicky obžalovaný [celé jméno obžalovaného] peníze nejen vzal, ale následně i ponechal. Tvrdí sice, že za ně chtěl [celé jméno obžalovaného] nakoupit jídlo, ale to vůbec neudělal, peníze měl u sebe v peněžence, žádné jídlo nekoupil, dokonce [celé jméno obžalovaného] ani neřekl, že má od jeho otce peníze k nákupu a peníze si nechal pro sebe, vrátil je teprve, až když jeho trestná činnost vyšla najevo. Kdyby nešlo o úplatek, který si měl obžalovaný [celé jméno obžalovaného] ponechat, choval by se naprosto jinak. Podle verze obžalovaného mu [celé jméno obžalovaného] žádný úplatek neslíbil a neměl tak důvod žádat svého otce, aby mu vůbec nějaké peníze předával, obžalovaný [celé jméno obžalovaného] není schopen ani vysvětit, proč by mu tedy vlastně peníze obžalovaný [celé jméno obžalovaného] dával, neměl by k tomu důvod ani on, ani jeho syn, nikdo po obžalovaném ostatně nechtěl, aby za ně nakoupil jídlo. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] nedomyslel, že neexistoval důvod na straně [příjmení] k žádné bezdůvodné platbě, ani jeden z nich nebyl v postavení, aby jen tak, bez příčiny, vydávali 1.000 Kč a nic za ně nechtěli, i ten nákup potravin měl domyslet sám obžalovaný [celé jméno obžalovaného]. A když už by k tak nesmyslné platbě došlo a obžalovaný by se rozhodl za ty peníze nakoupit, pak by to jistě učinil, on ovšem místo toho si peníze ponechal pro sebe.

10. To, že obžalovaný [celé jméno obžalovaného] byl jasně instruován svým synem [jméno], aby kromě balíku s prostředky ke zvýšení fyzického výkonu předal obžalovanému [příjmení] [jméno] [celé jméno obžalovaného] ještě i tisícovku, jasně prokazuje obsah telefonních hovorů mezi obžalovaným [celé jméno obžalovaného] a jeho synem [jméno] prostřednictvím systému BVfon, v nichž mu to jeho syn výslovně nařídil. V dalším hovoru obžalovaný [celé jméno obžalovaného] opět výslovně potvrzuje, že jede vybrat 1.000 Kč z automatu, aby mu je mohl dát s tím, že mu je dá do ruky a v následném hovoru se [celé jméno obžalovaného] ujišťuje, že vše proběhlo v pořádku. Je tedy jasně prokázáno, že předání úplatku bylo předem domluveno a všichni o něm věděli a není ani sporné, že k jeho předání došlo a peníze si obžalovaný [celé jméno obžalovaného] potom také skutečně ponechal. Pokud by za ty peníze [celé jméno obžalovaného] chtěl skutečně nakoupit potraviny, jistě by se o tom svému otci v telefonátu zmínil, ale o ničem takovém nepadlo ani slovo. Zjevně o úplatku nechtěl do monitorovaného hovoru hovořit.

11. Tím je zcela vyvrácena jeho účelová obhajoba, předané peníze byly jednoznačně protislužbou za pronesení nedovolených předmětů do věznice a vysvětlení obžalovaného [celé jméno obžalovaného] chabou účelovou výmluvou, které senát logicky neuvěřil. Předání peněz mělo jediné logické vysvětlení – šlo o„ odměnu“ riziko spojené s nezákonnou činností obžalovaného [celé jméno obžalovaného], ergo úplatek.

12. Z těchto důvodů soud uznal obžalovaného [celé jméno obžalovaného] vinným ve smyslu podané obžaloby, neboť o jeho vině kromě prohlášení o převážné nespornosti skutkových okolností svědčí ve smyslu § 206c odst. 5 tr. řádu i zjištěný skutkový stav.

13. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] nejprve u hlavního líčení prohlásil, že se cítí být vinen tím, co je mu obžalobou kladeno za vinu, po poradě s tehdejší obhájkyní se však rozhodl, že možnosti prohlásit svou vinu přesto nevyužije a soud tedy ve vztahu k němu prováděl dokazování i stran jeho viny.

14. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] v řízení přípravném nevyužil možnosti se hájit a vypovídat odmítl, což před soudem zopakoval.

15. Státní zástupce senátu k důkazu předložil obsah telefonních hovorů mezi obžalovaným [celé jméno obžalovaného] a jeho sestrou [jméno] [příjmení] zajištěných v rámci telefonního systému BVfon [anonymizováno] věznice. Z jejich obsahu senát zjistil, že obžalovaný [celé jméno obžalovaného] dává pokyny své sestře [jméno] [příjmení], jaké konkrétní prostředky má objednat a poté poslat na adresu, kterou jí sděluje [celé jméno obžalovaného] s tím, že jde o adresu jeho matky a on pak zařizuje, aby se věci dostaly do věznice. Dané skutečnosti před soudem potvrdila a přiznala i svědkyně [jméno] [příjmení] a je na místě poznamenat, že ostatně ani sám obžalovaný nic z toho nepopírá. Z knihy dílčích a technických prohlídek bylo prokázáno, že předmětného dne byly na cele obývané [celé jméno obžalovaného] ony nedovolené prostředky nalezeny a byly vyfotografovány, na což navazuje důkaz v podobě kamerového záznamu zachycujícího [celé jméno obžalovaného], jak společně s obžalovaným [celé jméno obžalovaného] vcházejí dne [datum], tedy o týden dříve, do jeho kanceláře a [celé jméno obžalovaného] pak vychází s něčím pod bundou, což se dne 21.3.2022 opakuje s vězněm [příjmení], kterému dle svého doznání obžalovaný [celé jméno obžalovaného] předal část oněch prostředků. Celé jednání, které je mu kladeno za vinu, navíc obžalovaný [celé jméno obžalovaného] ve svém vyjádřením nepopřel, když uvedl, že se cítí být vinen, aby pak dosti nelogicky a ve svůj neprospěch odmítl svou vinu prohlásit a tím se připravil o významnou polehčující okolnost. Věděl, že ony konkrétní látky nesmí u sebe jako odsouzený ve výkonu trestu mít, v seznamu jemu povolených věcí nebyly uvedeny. Byl srozuměn s tím, že kdyby je sestra přinesla do věznice oficiálně, nebylo by dovoleno, aby si je převzal, a proto využil cesty, kterou zorganizoval [celé jméno obžalovaného] s obžalovaným [celé jméno obžalovaného], k [celé jméno obžalovaného] se„ přidal“ a navedl svou sestru, ať zmíněné pošle matce [celé jméno obžalovaného] a ten už zařídí jejich propašování do věznice. Jednoznačně tedy věděl, že takovým jednáním porušuje režim výkonu trestu a úmyslně ho porušit chtěl a povedlo se mu ho porušit.

16. Vzhledem k postoji obžalovaného [celé jméno obžalovaného] k provádění důkazů senát učinil pokus vyslechnout jeho matku [jméno] [příjmení] a babičku [jméno] [příjmení], které však shodně vypovídat s ohledem na příbuzenský poměr k obžalovanému [jméno] [celé jméno obžalovaného] odmítly.

17. Pouze jeho sestra [jméno] [příjmení] s výslechem souhlasila a ve své výpovědi obžalovaného [celé jméno obžalovaného] usvědčila, že jí navedl k nákupu a odeslání nepovolených věcí s tím, že není schopná si vzpomenout, zda jí bratr seznámil s tím, kdo a jak to pronese do věznice. Dozvěděla se ale, že k tomu došlo a že to pronesl vychovatel, nevzpomíná si, zda za to měl dle obžalovaného [celé jméno obžalovaného] něco dostat. I jí bylo jasné, že ty věci nebylo možné do věznice poslat, protože se to nesmí.

18. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] dále navrhoval výslech svědka [jméno] [jméno]. Senát jeho návrh zamítl, protože ke svému rozhodnutí výpověď tohoto svědka nepotřeboval a hlavní líčení by se muselo znovu odročovat za situace, kdy byl obžalovaný již zbylými důkazy usvědčen více než přesvědčivě a [jméno] [jméno] by vzhledem k obsahu jeho vysvětlení podaného v řízení přípravném nemohl do důkazní situace vnést zásadní obrat. K hlavnímu líčení konanému dne [datum] jej senát předvolával jen proto, že tak jako tak považoval za potřebné vyslechnout svědky z řad příbuzných obžalovaného [celé jméno obžalovaného], takže by k žádným zbytečným průtahům v tu chvíli nedošlo.

19. Po zhodnocení těchto důkazů dospěl senát k bezpochybnému závěru, že trestná činnost kladená obžalovanému [jméno] [celé jméno obžalovaného] za vinu v podané obžalobě se stala a spáchal jí obžalovaný [celé jméno obžalovaného].

20. Jednání obžalovaného vykazuje typovou shodu s činy obdobné povahy a odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. S ohledem na recidivu obžalovaného a fakt, že je trestán za přečin spáchaný ve výkonu trestu odnětí svobody, do něhož byl zapojen dokonce i vychovatel, kterému za to byl poskytnut úplatek a tím došlo ke zločinu, rovněž jako s přihlédnutím k níže popsaným okolnostem, které byly vyhodnoceny jako přitěžující, je společenská škodlivost jednání obžalované natolik vysoká, že možnost uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu je vyloučena.

21. V otázce právní kvalifikace jednání obžalovaného [celé jméno obžalovaného] a [celé jméno obžalovaného] je třeba mít na zřeteli, že oba věděli, že požadované prostředky jsou dle předpisů upravujících vnitřním režimem ve věznici zakázané, to bylo ostatně také hlavním důvodem, proč nebyly do věznice poslány, ale byl použit obžalovaný [celé jméno obžalovaného], aby jako vychovatel tyto věci do areálu věznice nedovoleně pronesl, dá se říci propašoval. Oba byli seznámeni s tím, že vychovatel daný režim poruší a nezákonně umožní se odsouzeným k takovým věcem dostat, držet je a užívat, čímž dojde k narušení účelu trestu, kterým je mimo jiné i směřování k převýchově odsouzených, aby nadále vedli řádný život jakožto objektu daného trestného činu. Tedy věděli, že režim výkonu trestů odnětí svobody nařízených soudem bude díky jejich jednání podstatně ztížen, chtěli tím úmyslně a cíleně dosáhnout zmaření účelu trestu, v přímém úmyslu tak spáchali přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) trestního zákoníku.

22. Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel soud z ustanovení § 37 a § 39 tr. zákoníku a přihlížel ke kritériím zde uvedeným, tedy k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Přihlédnuto bylo také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.

23. Soud v případě obžalovaného [celé jméno obžalovaného] neshledal žádnou polehčující okolnost. Jak výše uvedeno, přes své vyjádření, že se cítí být vinen tím, co je mu obžalobou kladeno za vinu, možnosti prohlášení viny z neznámého důvodu nevyužil a o tuto okolnost, ke které by senát přihlédl v úvaze o jeho potrestání, tak přišel.

24. Přitěžuje mu více okolností. Trestnou činnost spáchal s rozmyslem a po předchozím uvážení. Dále mu přitěžuje, že navedl svou sestru jakožto osobu blízkou, aby mu se spácháním přečinu pomohla, a která ze soudu neznámého důvodu nebyla obžalována ze stejného trestného činu, na němž se evidentně vědomě podílela, tedy vystavil ji riziku trestního postihu. Trestný čin navíc spáchal s více osobami. Nejvýraznější přitěžující okolnost senát shledává v tom, že pro trestný čin již byl vícekrát odsouzen, jde o několika násobného recidivistu. Předchozí odsouzení obžalovaného jsou prokázána opisem z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ze 7 záznamů lze přihlížet ke 4 posledním. Z nich se zjišťuje, že byl trestán jak za majetkovou, tak i drogovou trestnou činnost ke třem nepodmíněným trestům odnětí svobody v celkové výměře 3,5 roku. Ve výkonu tohoto nejpřísnějšího druhu trestu neprokázal žádnou nápravu, naopak v trestné činnosti pokračoval i ve věznici.

25. Obžalovanému tedy za spáchání uvedeného přečinu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výši do dvou let.

26. Nelze přehlédnout, že obžalovanému byl již uložen trest odnětí svobody v nepodmíněné formě vícekrát a ani nejpřísnější druh trestu jej nenapravil, takže uložení jiného druhu trestu by ani při uvážení ustanovení § 55 odst. 2 trestního zákoníku nemohlo splnit účel trestu, ani z předchozích trestů odnětí svobody si totiž nevzal potřebné poučení a znovu se k trestné činnosti dopustil.

27. V otázce druhu trestu se proto soud ztotožnil s návrhem státního zástupce na uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.

28. Při jeho vyměření vzal senát v úvahu absenci polehčujících okolností a převaze okolností přitěžujících a v důsledku toho má za to, že trest vyměřený v prvé polovině sazby rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně přísný, ba naopak.

29. Senát podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obžalovaného [celé jméno obžalovaného] pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou, neboť tento typ věznice je určen podle zákona pro všechny pachatele, u nichž nejsou splněny podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, do níž náleží pachatelé, jimž byl uložen výjimečný trest, trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, kterým byl za zvlášť závažný zločin uložen trest odnětí svobody nejméně ve výměře 8 roků, nebo kteří v posledních pěti letech uprchli nebo se pokusili uprchnout z vazby, výkonu trestu či zabezpečovací detence. Zařazení do mírnějšího ze dvou stávajících typů věznic je odrazem faktu, že soud neshledal žádný podstatný důvod typ věznice, do níž obžalovaný ze zákona patří, zpřísnit.

30. Vzhledem k tomu, že jak v případě obžalovaného [celé jméno obžalovaného], tak i [celé jméno obžalovaného] jde o jejich první odsouzení a od spáchání jejich trestné činnosti již uplynula doba 2 let, v níž nebyli odsouzeni za další trestnou činnost, dospěl senát k závěru, že k jejich nápravě není zatím zcela nezbytně třeba nepodmíněného trestu odnětí svobody, a dostalo se jim proto šance řádným způsobem života alespoň ve zkušební době prokázat, že není potřeba, aby trest vykonávali ve věznici. Výrazně jim polehčuje, že [celé jméno obžalovaného] učinil prohlášení viny a [celé jméno obžalovaného] učinil nesporným téměř celý skutkový děj, když u něj navíc platí ustanovení § 55 odst. 2 trestního zákoníku.

31. Senát obžalovanému [anonymizováno] [jméno] [celé jméno obžalovaného] vyměřil trest odnětí svobody v trvání 3 let, tedy na samé spodní hranici přísné zákonné sazby, což je odrazem toho, že již od počátku trestního řízení se podílel na objasňování své trestné činnosti s výjimkou přiznání úplatku, což následně v řízení před soudem napravil. Dal tak najevo určitou sebereflexi a získal tím šanci vyhnout se pobytu ve věznici, tentokráte v roli vězně. Zkušební doba byla ale s ohledem na spáchání zločinu a dalších přečinů vyměřena při horní hranici sazby.

32. Role obžalovaného [celé jméno obžalovaného] byla ze všech spolupachatelů nejméně významná, byl pouhým„ poslíčkem“, navíc se snažil vyhovět svému synovi. Dané našlo svůj odraz ve vyměření trestu v první čtvrtině sazby a stanovením krátké zkušební doby, kdy 2 roky již od spáchání přečinu uplynuly.