44 C 211/2014

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 71.649,65 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do částky 29.552,61 Kč.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 43.932,04 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 23,9 % ročně z částky 70.956,65 Kč od [datum] do [datum], dále spolu s úroky z úvěru ve výši 23,9 % ročně z částky 41.404,04 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 71.649,65 Kč od [datum] do [datum] a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42.097,04 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 43.932,04 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 23,9 % ročně z částky 70.956,65 Kč od [datum] do [datum], dále spolu s úroky z úvěru ve výši 23,9 % ročně z částky 41.404,04 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 71.649,65 Kč od [datum] do [datum] a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 42.097,04 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru – o [příjmení] půjčce [číslo]“, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 100.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, a proto právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum] a právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dluh žalované 70.956,65 Kč je tvořen následujícími položkami: jistinou 70.956,65 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] + Dodatek [číslo] ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] (na č. l. 65), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a svou osobní účast u ústního jednání neomluvila.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, tyto listinné důkazy však soud nepovažuje za potřebné podrobně rozebírat, neboť jak bude vyloženo v následujících odstavcích odůvodnění tohoto rozsudku, žalobě nebylo možno vyhovět v důsledku splněného oddlužení a osvobození žalované (dlužnice) v rámci insolvenčního řízení od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení: Návrh na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne [datum], Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne [datum], Souhrnný výpis pohybů na účtu [číslo] [ulice] podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba], Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum] – učiněná bankou + Dodejka adresovaná žalované, Výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] – učiněná bývalým zástupcem žalobce + Poštovní podací arch ze dne [datum].

6. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], kterým soud jednak bere na vědomí splnění oddlužení dlužníka [celé jméno žalované] (zde žalované) a dále jím soud osvobozuje dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

7. Dále soud zdůrazňuje, že v insolvenčním řízení ve věci dlužnice (zde žalované): [celé jméno žalované], narozené [datum], bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem dne [datum] vydáno usnesení o splnění oddlužení č. j. [insolvenční spisová značka], kterým soud 1) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, 2) osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, 3) osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Vzhledem k výše uvedenému soud vyzval žalobce ke sdělení, zda na podané žalobě trvá nebo berete žalobu v celém rozsahu zpět za situace, kdy by soud žalobci nemohl v nalézacím řízení jeho pohledávku přiznat a žalobu by musel zamítnout. Žalobce, kterému byla doručena tato výzva do datové schránky fikcí dne [datum] (na č. l. 81), však na výzvu soudu nijak nereagoval a nereagoval rovněž na urgenci odpovědi na uvedenou výzvu soudu, která byla žalobci doručena do datové schránky fikcí dne [datum] (na č. l. 81 p. v.) a soudu tak nezbylo, než nařídit ústní jednání.

8. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

9. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu, a před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky, přičemž v tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 62/2014 ze dne 31. 3. 2015.

10. Dle soudu však nelze přehlédnout další závěr Nejvyššího soudu uvedený ve shora citovaném rozsudku, a to, že na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení.

11. Důsledkem osvobození dlužníka (žalovaného) od placení pohledávek je, že pohledávka (na niž se osvobození vztahuje) sice v neuhrazeném rozsahu nadále existuje, dlužník však je rozhodnutím insolvenčního soudu zbaven povinnosti ji věřiteli zaplatit, tj. ačkoli pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat a v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24. 11. 2010).

12. Lze tedy uzavřít, že v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl žalovaný (dlužník) osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř.) žalovaného (dlužníka) po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 155/2017 ze dne 30. 5. 2019).

13. Soud dále poukazuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2730/18 ze dne [datum], jímž byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného soudu, jímž věřiteli nebyly přiznány náklady řízení právě v důsledku osvobození dlužníka od placení pohledávek.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.