45 C 175/2018

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Štičky a přísedících přísedící ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 %, z částky 10 000 Kč, počínaje od [datum] do zaplacení; to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 15 646 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou Okresnímu soudu v Mostě dne [datum], domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí na náhradě škody částku 10 000 Kč s příslušenstvím, jako náhrady za spoluúčast na pojistné události, ke které došlo zaviněním žalovaného. Pojistná událost se týkala škody na vozidle [název] [typ] [registrační značka].

2. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že škoda měla být způsobena v době, kdy předmětné vozidlo řídil žalovaný, jako její zaměstnanec. Poškození spočívalo v rozbití pravého předního okna autobusu za výklopnými dveřmi pro cestující. Žalobkyně nahlásila škodní událost u své pojišťovny. Pojišťovna předmětnou pojistnou událost likvidovala v celkové částce 37 662 Kč s tím, že žalobkyni byla z pojistného plnění ze strany pojišťovny poskytnuta částka 27 662 Kč. Zbylá částka 10 000 Kč představuje spoluúčast žalobkyně na pojistném plnění. Žalobkyně má za to, že žalovaný, jako osoba odpovědná za provoz autobusu v době, kdy škoda vznikla, je povinen uhradit žalobci částku odpovídající spoluúčasti 10 000 Kč. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k zaplacení předmětné částky, včetně pokusu o uzavření dohody o srážkách ze mzdy, kterou žalovaný jako tehdejší zaměstnanec podepsat odmítl.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve svém odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že pavouka na skle při řízení autobusu si vědom byl, ale že jej nezpůsobil. Uvedl, že poškození nemohl způsobit neopatrnou manipulací s bočními dveřmi. Nikdy mu nebyla doručena výzva k zaplacení spoluúčasti. Neměla s ním tato záležitost být řešena ani při skončení pracovního poměru u žalobkyně.

4. Účastníci řízení učinili nesporným, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným skončil ke dni [datum].

5. Dokazování soud provedl výslechy svědků a důkazy listinnými.

6. Svědek [jméno] [příjmení], [datum narození], po zákonném poučení ve své svědecké výpovědi uvedl, že v roce [rok] byl zaměstnán u žalobkyně jako řidič autobusu. Uvedl, že o věci mu není nic známo, žalovaného zná jako kolegu z práce. Ke škodní události na autobusu [název] [typ] [registrační značka] sdělil, že tento autobus měl zaměstnavatel tehdy jen jeden a on sám jej řídil pouze jednou. O všech incidentech, týkajících se řízení autobusů musel být záznam ve stazce a musel o tom být telefonicky informován zaměstnavatel. Svědek uvedl, že pokud se kdy cokoliv stalo, sám si poškození vyfotografoval, aby se měl čím chránit. Po předestření stazky ze dne [datum] uvedl, že v ten den autobus skutečně řídil. Pamatuje si to, protože tento autobus měl zaměstnavatel pouze jeden. V den, kdy autobus řídil, neměl tento žádná poškození při převzetí a následném odstavení v garáži. Autobus se musí kontrolovat při převzetí a po vrácení do garáže.

7. Ze spisu k pojistné události č. [číslo] soud zjistil, že v rámci likvidace pojistné události byla provedena kontrola autobusu dne [datum]. Dne [datum] byl udělen souhlas s proplacení pojistného plnění za poškození motorového vozidla [název] [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Podle Oznámení o likvidaci pojistné události č. [číslo] byla k úhradě škodní události z havarijního pojištění na účet žalobkyně poukázána částka pojistného plnění ve výši 27 662 Kč, kdy spoluúčast tvoří částka 10 000 Kč.

8. Z dohody o srážce ze mzdy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se pokoušela se žalovaným náhradu škody ve formě spoluúčasti řešit ještě v době, kdy žalovaný byl jejím zaměstnancem a to již měsíc po události.

9. T předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se pokoušela žalovaného vyzvat k úhradě částky 10 000 Kč, kdy obálka s výzvou se vrátila žalobkyni zpět. Předžalobní výzva byla doručována dne [datum] na adresu shodnou s adresou žalovaného v dostupných rejstřících.

10. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako řidič autobusu. Jako den nástupu do práce byl sjednán den [datum] Pracovní smlouva byla sjednána na dobu určitou do [datum].

11. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že původní pracovní smlouva ze dne [datum] byla stranami změněna z pracovní smlouvy na dobu určitou na dobu neurčitou. Ostatní body pracovní smlouvy zůstávají v platnosti.

12. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že pracovní smlouva ze dne [datum] byla změna v tom rozsahu, že se změnilo místo výkonu práce. Platnosti dodatku byla stranami sjednána ke dni [datum]. Ostatní body pracovní smlouvy zůstávají v platnosti.

13. Ze stazky ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne žalovaný řídil autobus [název] [typ] [registrační značka]. Autobus byl převzat a odstaven bez závad. V poznámce je uvedeno, že autobus měl zpoždění 30 minut kvůli dopravní nehodě na trase autobusu.

14. Ze stazky ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne žalovaný řídil autobus [název] [typ] [registrační značka]. Autobus byl převzat a odstaven bez závad.

15. Ze stazky ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne řídil autobus [název] [typ] [registrační značka] svědek [jméno] [příjmení]. Autobus byl převzat a odstaven bez závad. Svědek po předestření této stazky uvedl, že si na tento den pamatuje, protože tento autobus měl zaměstnavatel jen jeden a on jej obvykle neřídil. Autobus neměl při převzetí a odstavení žádné poškození. Svědek je zvyklý si jakékoliv poškození fotit, aby odpovědnost nešla za ním.

16. Ze stazky ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne žalovaný řídil autobus [název] [typ] [registrační značka]. Autobus byl převzat bez závad. Žalovaný po předestření stazky uvedl, že tento konkrétní autobus toho dne řídil a po poškození autobusu jej odstavil v Dopravních podnicích a převzal autobus jiný. Nepamatuje se, že by stazku vyplňoval.

17. Z popisu funkce ze dne [datum] soud zjistil, jaké jsou povinnosti řidiče autobusu v rámci žalobkyně. Mimo jiné je zde uvedena povinnosti autobus před jízdou a po jízdě zkontrolovat a případná poškození zapsat do stazky. Listina byla podepsána žalovaným dne [datum].

18. Návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud pro nadbytečnost zamítl. Soud dále pro nadbytečnost zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem svědka [celé jméno svědka] v souvislosti s tím, že svědka Okresnímu soudu v Mostě nepodařilo předvolat k jednání a nepodařilo se jej ani předvolat dožádanému soudu k provedení svědecké výpovědi.

19. Po poučení dle ustanovení § 119a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) žalobkyně další důkaz nenavrhla.

20. Po poučení dle ustanovení § 119a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) žalovaný další důkaz nenavrhl.

21. Z toho soud učinil následující závěry.

22. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný pracoval od [datum] pro žalobkyni jako řidič autobusu. Dne [datum] žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně řídil autobus [název] [typ] [registrační značka] na pravidelné trase, kdy došlo k poškození autobusu. Žalovaný nerozporoval, že by autobus tohoto dne řídil a nerozporoval existenci poškození, sám na něj žalobkyni upozornil. Uvedl, že boční okno nepoškodil neopatrnou manipulací s dveřmi pro cestující. Žalovaný tvrdil, že k poškození došlo, když byl autobus odstaven u obchodního domu [anonymizováno] v [obec], když si byl koupit svačinu.

23. Podle § 33 odst. 1 zák. práce se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

24. Podle § 34 zák. práce pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce.

25. Podle § 36 zák. práce pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

26. Podle § 249 zák. práce je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost, nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jinou fyzickou osobu. Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.

27. Podle § 250 zák. práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 zák. práce.

28. Podle § 257 zák. práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

29. V rámci právní úvahy vycházel soud z toho, že mezi účastníky není sporu o tom, že škoda vznikla, ani kdo jí způsobil.

30. Soud dospěl k závěru, že ke vzniku škody došlo jednáním žalovaného, který jednal takovým způsobem, že došlo k poškození majetku žalobkyně.

31. Soud dokazováním a shodným prohlášením účastníků řízení zjistil, že došlo ke vzniku škody a bylo zjištěno, kdo za ni odpovídá. Také byla zjištěna výše škody, která se rovná výši spoluúčasti po likvidaci pojistné události. Vzhledem k tomu, že žalovaný na poškození upozornil, nevyvrátil, že za něj nedopovídá, je tvrzení žalovaného o tom, že k poškození mělo dojít, když u autobusu nebyl, nevýznamné. Z toho důvodu soud rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok sub. I).

32. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) Náklady řízení v tomto případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny právního zastoupení určené podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále AT) počítaných z tarifní hodnoty 10 000 Kč (§ 8 odst. 1 AT) za 7 úkonů po 1 500 Kč (1x za převzetí právního zastoupení, 3x písemné podání ve věci samé, 3x účast při jednání) + 21 % DPH ve výši 2 205 Kč = celkem 12 705 Kč. Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) po 300 Kč za 7 úkony – 2 100 Kč + 21 % DPH ve výši 441 Kč = celkem 2 541 Kč. Právní zástupce žalobkyně se nákladů na cestovné k soudním jednáním a s tím související náhrady za ztrátu času vzdal. Soud považuje náklady v celkové výši 15 646 Kč za účelně vynaložené a zcela úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu v plném rozsahu tak, že samotná náhrada byla určena k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok sub II).