46 C 102/2021
č. j. 46 C 102/2021-26
V PLATNOSTIOkresní soud v Mostě zamítl žalobu o zaplacení částky 9 520 Kč s příslušenstvím, protože smlouva o spotřebitelském úvěru byla neplatná. Soud se opřel o § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Věřitel se spoléhal pouze na neověřená tvrzení žadatele o úvěr, což znamená, že nebyl zajištěn přiměřený kontrolní mechanismus. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se bezdůvodně obohatil, a proto žaloba nemá být uspokojena.
Plný text
Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 9 520 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba o zaplacení částky 9 520 Kč s příslušenstvím se zcela zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 9 520 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1 2010, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 23 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 3 220 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 600 Kč. Úvěr byl být úročen úrokovou sazbou 23,66 % ročně. Úvěr měl být splácen 58 týdenními splátkami po 690 Kč. Žalovaný podle žaloby uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 30 250 Kč právnická osoba postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Za období od postoupení bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 250 Kč. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 9 520 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 523,99 Kč a dlužných úhrad ve výši 1 996,01 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 393,35 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 897,23 Kč, úroků a úroků z prodlení za dobu od datum do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum okresní soud zjistil, že tvrzená pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalovanému bylo dne oznámeno postoupení dopisem ze dne datum, v němž byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení. Podle podacího lístku byl dopis odeslán datum 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovanému byla společností právnická osoba poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy zápůjčka ve výši 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit 58 týdenními splátkami po 690 Kč Celkem měl žalovaný splatit 40 000 Kč. Podle žalobkyně žalovaný splatil 30 250 Kč.
7. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, adresa jeho trvaného pobytu je v obec a další kontakt žalovaného představovala adresa v obec. Tvrzený, avšak nedoložený příjem žalovaného z hlavního pracovního poměru měl činit částka měsíčně a kromě toho měl žalovaný pobírat podporu ve výši částka a částka a měl mít i další příjmy ve výši 2 anonymizováno. Výdaje žalovaného měly činit částka. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tím, že jí žalovaný předložil čestné prohlášení o příjmu.
8. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne datum.
9. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný v minulosti čelil řadě žalob a exekucí (č.l. 17), přičemž exekuční řízení byla zahajována již v období před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru (tj. před datum).
10. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
11. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).
16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).
17. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).
18. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
19. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
20. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.
21. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.
22. Je zřejmé, že poskytovatel zápůjčky/úvěru řádně příjmy ani výdaje žalovaného řádně nezkoumal a nevyhodnotil. Žalovaný sice údajně předložil poskytovateli úvěru výplatní pásky (případně pouze čestné prohlášení o příjmu, jak je uvedeno v kartě zákazníka) a složenky dokladující jeho příjmy, ve vztahu k výdajům, nákladům a závazkům žalované se poskytovatelka úvěru bez dalšího zcela spoléhala na tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala, zda žalovaný nemá další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení. Svou povinnost zkoumat jeho úvěruschopnost zcela zanedbala.
23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru/zápůjčce je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.
26. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 23 000 Kč, přičemž žalovaný splatil celkem 30 500 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně neobohatil. Soud proto žalobu zamítl.
27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalovanému současně náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.