46 C 103/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 21 351,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 21 351,20 Kč s příslušenstvím se zcela zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 21 351,20 Kč s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu číslo (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši 89 000 Kč. Podle bodu 6.3 smluvních ujednání došlo v důsledku prodlení žalovaného ke zesplatnění úvěru ke dni datum. Dlužná pohledávka se skládá ze smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z částky 105 483 Kč od datum do datum. Ohledně stejné úvěrové smlouvy již bylo rozhodnuto Okresním soudem v Mostě v řízení vedeném pod sp. zn. číslo jednací, a to rozsudkem ze dne datum, kdy bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit smluvní pokutu za období do datum. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.

3. Žalobkyně následně žalobu doplnila podáním ze dne datum (č.l. 20). Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě podkladů o příjmech žalovaného, výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. příjmení měsíční příjem žalovaného měl činit částka měsíčně, jeho celkové měsíční náklady činily částka. Žalovaný tak měl volné zdroje při odečtení rezervy celkem ve výši částka. Žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně závazky ve stavu vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatele žalovaného neprocházel v insolvenčním rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Dle žalobkyně při zjišťování výdajů žalovaného na bydlení žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným tj. z částky částka. Rovněž u dalších závazků žalovaného se žalobkyně spokojila s údajem poskytnutým žalovaným o tom, že žalovaný nemá žádné další závazky. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobkyně další doklady.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z karty hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že jeho příjmy ze zaměstnání činily částka. Výdaje žalovaného byly stanoveny ve výši životního minima tj. částkou částka. Žalovaný uvedl další splátky u žalobkyně ve výši částka Náklady na bydlení měly činit částka. Výdaje na jedno dítě představovaly částka.

6. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

7. Z výpisu příjmení okresní soud zjistil, že žádné bližší údaje neobsahuje.

8. Z výpisu z NRKI vyplývá, že hodnocení klienta bylo označeno číslo které dle vysvětlujícího textu znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak)

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za květen 2017 vyplývá, že žalovaný měl velmi nízký počáteční zůstatek částka a že mu v průběhu měsíce bylo připsáno částka.

10. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů žalovaného ze dne datum vyplývá, že žalovaný pracoval jako anonymizována dvě slova ve právnická osoba, s.r.o. s průměrným měsíčním příjmem za poslední tři měsíce ve výši částka.

11. Z pracovní smlouvy a jejího dodatku vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán ve právnická osoba, s.r.o. na dobu neurčitou do datum s prodloužením dodatkem ze dne datum na dobu neurčitou.

12. Dle výplatní pásky žalovaného za anonymizováno rok činil čistý příjem žalovaného částka 13. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum číslo z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 89 000 Kč s úrokem 108,05 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 24 pravidelných splátkách ve výši 7 286 Kč měsíčně.

14. Smlouva obsahuje ujednání o sankcích za prodlení v článku 6 smluvních ujednání tak, jak je uvedeno v žalobě. Tato ujednání jsou však skryta v textu šestistránkové smlouvy psané malým písmem a nejsou ani nijak graficky či jinak zvýrazněna. Smluvní pokuta je upravena v článku 6.5 smlouvy a činí 0,1 % z dlužné příjmení jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zepslatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

15. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Ujednání o smluvních pokutách jsou stejně jako u smlouvy uvedena v rozsáhlém textu bez zvýraznění.

16. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátky a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, přičemž ke zesplatnění následně došlo.

17. Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni smluvní pokutu počítanou do datum.

18. Z předžalobní výzvy ze dne datum je patrné, že žalobkyně proti žalovanému uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty da dobu od datum do datum ve výši 21 351,20 Kč.

19. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, kterou soud připojil ze spisu vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. spisová značka, soud zjistil, že žalovaný se žalobkyní měl již před uzavřením projednávané smlouvy o úvěru uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem částka.

20. Z úřední činnosti a výpisu ze soudní databáze je soudu známo, že proti žalovanému byly v minulosti nařízeny četné exekuce a byla proti němu vedena mnohá nalézací řízení (č.l. 8-9 a 15 -16).

21. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho výdajovou stránku.

22. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

30. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

31. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

32. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

33. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

34. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

35. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Spolehla se, že žalovaný na doložený příjem za tři měsíce. Výdaje žalovaného rovněž nebyly vůbec prověřovány, a to přesto, že žalovaný tvrdil neobvykle nízkou částku na bydlení, a to 3 000 Kč měsíčně. Výše nákladů žalovaného na bydlení žalovaného je zjevně podhodnocená a nevěrohodná. Další náklady žalobkyně neprověřovala, ačkoliv z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplýval téměř nulový zůstatek. Je nepochybné, že žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila. Je přitom nutné uvést, že samotná úvěrová smlouva počítala s velmi vysokými úroky (108,5 % ročně) a vysokými splátkami v poměru k příjmu žalovaného (představujícímu cca 1/3 příjmu), a proto bylo namístě řádně ověřit, že takovéto zatížení bude žalovaný schopen splácet. Nadto žalobkyně neuvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla před úvěrovou smlouvou uzavřenou v projednávané věci sjednána další smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, ze které žalovanému vznikly závazky, které nebyly v době uzavření projednávané úvěrové smlouvy splaceny (spis Okresního soudu v Mostě sp. zn. 50 C 98/2020).

36. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

37. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je neplatné rovněž akcesorické ujednání o smluvní pokutě. Okresní soud proto žalobu zcela zamítl.

38. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.