46 C 104/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 18 980,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 358,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 358,24 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 5 622,50 Kč, žalovaného úroku, žalobou požadovaného úroku z prodlení z částky 1 135,61 Kč za dobu od datum do zaplacení, a úroku z prodlení z částky 157,93 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 690,17 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem v obec a číslo.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 1 493,85 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení a částky 17 486,89 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o půjčce číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 7 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 13,9 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet 12 pravidelnými měsíčními anuitními splátkami po 660 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne datum. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení se splácením úvěru. příjmení proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni datum a následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Celková dlužná částka činila 1 568,70 Kč. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši 1 255,01 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 238,84 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 12,79 Kč, kapitalizované úroky ve výši 62,06 Kč, a dále úroky z částky 1 255,01 Kč od datum do zaplacení a úroky z prodlení z částky 1 493,85 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Do zesplatnění úvěrů žalovaný uhradil pouze 6 641,76 Kč.

3. Žalobkyně dále uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela dne datum se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o kontokorentu číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši úvěrového limitu 13 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 19,9 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními anuitními splátkami. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení se splácením úvěru. příjmení proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni datum a následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 1 652,73 Kč. Žalobou žalobkyně požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši 13 157,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 328,96 Kč a dále úroky z částky 13 157,93 Kč od datum do zaplacení a úroky z prodlení z částky 13 157,93 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Dle žalobkyně tvoří dlužnou jistinu částka kontokorentu 13 000 Kč a dále výše úroků z kontokorentu ve výši 157,93 Kč.

4. Žalobkyně doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka právnická osoba z lustrace žalovaného v externích a interních databázích (BRKI/NRKI/SOLUS), na blacklistech, v databázích neplatných dokladů a probíhajících exekucích. Byla prověřována úvěrové zatížení žalovaného a jeho schopnost úvěr splácet. příjmení zohlednila příjem žalovaného a jeho pravidelné výdaje. Prověřena byla IP adresa a číslo mobilního telefonu. příjmení zjistila sociodemografický profil žalovaného a provedla behaviorální skoring.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Dle systému příjmení žalovaný databází neprocházel.

7. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla ještě před poskytnutím zápůjčky a kontokorentu vedena žada nalézacích řízení a především proti němu byly nařízeny četné exekuce a výkony rozhodnutí (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, spisová značka a mnohé další).

8. Z rámcové služby o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne datum je patrné, že právnická osoba zřídila žalovanému běžný účet.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal o uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě níž právnická osoba měla poskytnout žalovanému zápůjčku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit 12 měsíčními anuitními splátkami po 660 Kč. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet 12 měsíčními splátkami po 660 Kč počínaje dnem datum.

10. Z přehledu úvěrové historie vyplývá nepravidelné splácení zápůjčky žalovaným.

11. Z poslední výzvy ze dne datum vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky a byl upozorněn na možnost zesplatnění.

12. Z oznámení o zesplatnění – výzvy k úhradě závazku ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba zápůjčku zesplatnila.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení ze dne datum vyplývá postoupení pohledávky ze zápůjčky na žalobkyni.

14. Z návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu ze dne datum vyplývá, že žalovanému byl poskytnut kontokorent ve výši 13 000 Kč úročený sazbou 19,9 % p. a. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu soud zjistil, že žalovanému byl kontokorent ve výši 13 000 Kč poskytnut.

15. Z výzvy ke splacení Kontokorentu ze dne datum je patrné, že žalovaný byl vyzván k úhradě dřívějšího kontokorentu.

16. Z výzvy ke splacení Kontokorentu ze dne datum je patrné, že žalovaný byl vyzván k úhradě kontokorentu, jehož čerpaná výše činila 13 157,93 Kč.

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení ze dne datum vyplývá postoupení pohledávky z kontokorentu na žalobkyni. Dle podacího archu bylo oznámení o postoupení odesláno datum.

18. Dle předžaloní výzvy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dne datum a poskytla mu lhůtu do datum. Dle podacího lístku pošty byla předžalobní výzva odeslána dne datum.

19. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

29. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

30. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

31. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

32. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

33. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

34. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

35. Jak vyplývá z provedeného dokazování, poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila výši příjmů žalovaného, ale zcela rezignovala na prověření jeho skutečných výdajů, nákladů a závazků. Bylo přitom zjistitelné, že žalovaný je předlužený a čelí mnohým exekucím. Je nepochybné, že žalobkyně zejména výdaje žalovaného (jeho úvěruschopnost) řádně neprověřila. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

36. V projednávané věci žalobkyně, resp. věřitelka poskytla žalovanému částku 20 000 Kč (7 000 Kč a 13 000 Kč), z níž žalovaný splatil pouze 6 641,76 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 13 358,24 Kč (o částku 358,24 Kč na zápůjčce a o částku 13 000 Kč na kontokorentním úvěru). Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítnul.

37. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o. s. ř., přičemž splnění povinnosti uložil s ohledem na nečinnost žalovaného ve lhůtě zákonné.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 2/3 a neúspěšná v rozsahu 1/3. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 1/3. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b a.t. ve výši 2,5 x 300 Kč, tři režijní paušály á 100 Kč (dle §§ 11, 14b a.t.) tj. 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 220,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Podíl 1/3 ze součtu uvedených částek činí 690,17 Kč.

39. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.