46 C 110/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/1 o 186 246,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení částky , částka, , úroků a úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, , k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Podle žaloby, , právnická osoba, . a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne , datum, Smlouvu o Optimální splátce č. , hodnota, za účelem konsolidace předchozích závazků žalovaného. O akceptaci a uzavření smlouvy byl žalovaný vyrozuměn přípisem právního předchůdce žalobkyně. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému konsolidovaný úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal konsolidovaný úvěr splatit v 120 měsíčních anuitních splátkách po , částka, a jednorázovou splátkou úroku ve výši , částka, . Žalovaný byl povinen splatit celkem , částka, . Žalovaný byl rovněž splácet poplatek za pojištění ve výši , částka, . Úrok úvěru činil 16 % ročně a RPSN ve výši 17,2 % ročně. Podle žalobkyně nebyl konsolidovaným úvěrem poskytován nový spotřebitelský úvěr a nebylo třeba prověřovat úvěruschopnost žalovaného. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, rozhodla , právnická osoba, . o jeho zesplatnění ke dni , datum, . V důsledku úhrad žalovaného byla jistina závazku ponížena o , částka, . Podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a poplatků za upomínky , částka, . Rovněž žalobkyně požaduje náhradu nákladů na uplatnění pohledávek ve výši , částka, .

2. Žalovaný byl v celém řízení pasivní a k žalobě se nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručena náhradně na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 19).

3. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání (žalobkyně), resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, neboť se k výzvě soudu nevyjádřili (žalovaný).

4. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému bylo nařízeno několik exekucí.

5. Z předložených listinných důkazů okresní soud zjistil následující skutkový stav.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný o sobě sdělil, že je rozvedený, bydlí v pronajatém domě či bytě, má úplné střední vzdělání, je zaměstnancem a manuálním pracovníkem ve zpracovatelském průmyslu. Od března 2020 měl být žalovaný zaměstnán u , právnická osoba, . Čistý měsíční příjem žalovaného činil , částka, a jeho měsíční výdaje dosahovaly jen , částka, . Splátky jiných úvěrů byly uvedeny v nulové výši. Žalovaný požadoval úvěr ve výši , částka, se 120 anuitními splátkami po , částka, .

7. Z akceptace návrhu Smlouvy o Optimální splátce ze dne , datum, je zřejmé, že smlouva o úvěru byla , právnická osoba, . akceptována.

8. Z oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne , datum, plyne, že žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, , přičemž byl povinen splácet úrokovou splátku ve výši , částka, dne , datum, a pravidelnou splátku ve výši , částka, měsíčně.

9. Dle úvěrového výpisu žalovaný celkem čerpal částku ve výši , částka, a celkem splatil , částka, (, částka, , 4x , částka, , , částka, a , částka, ).

10. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že úvěr žalovaného byl zesplatněn, přičemž dlužná částka činila , částka, .

11. Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky vyrozuměním právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, a oznámením žalobkyně ze dne , datum, .

12. Z dopisu (prohlášení) právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, vyplývá, že , právnická osoba, . nepovažovala uzavření smlouvy o optimální splátce za poskytnutí nového úvěru, úvěruschopnost žalovaného byla prověřována pouze prostřednictvím telefonického hovoru.

13. Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně zaplacení částky , částka, .

14. Dle předžalobní výzvy ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k plnění před podáním žaloby. Dle podacího archu byla zásilka odeslána , datum, .

15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Refinancování spotřebitelského úvěru je uzavřením nové smlouvy o spotřebitelském úvěru, která nahrazuje smlouvu původní. I toto refinancování podléhá povinnosti zkoumat úvěruschopnost.

20. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).

22. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).

23. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

24. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že ustanovení § 86 z. s. ú. je nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

27. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

28. Je patrné, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Věřitelka se spokojila se s tvrzeními žalovaného ohledně příjmů a výdajů, ale reálná výše výdajů a závazků žalovaného přitom zjišťována ani nebyla. Původní věřitelka ve svém prohlášení ze dne , datum, vycházela z toho, že v případě konsolidace úvěru není nutné údaje o úvěruschopnosti prověřovat a vycházela pouze z telefonického hovoru s žalovaným. Výdaje žalovaného uváděné ve výši , částka, jsou však zjevně podhodnocené a nevěrohodné, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaný bydlel v nájmu. Pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet nový úvěr jsou zřejmé již i ze skutečnosti, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od března 2020, přičemž smlouvy byla uzavírána krátce poté (v dubnu 2020), tedy zřejmě ve zkušební době. Rovněž údaj o tom, že žalovaný má splátky úvěrů v nulové výši byl evidentně nepravdivý, neboť sama právní předchůdkyně žalovanému poskytla několik úvěrů. Soudu je rovněž známo z úřední činnosti, že žalovaný již v roce 2020 měl splácet další závazky (zjištěno ze spisu vedeného u Okresního soudu v Mostě, sp. zn. , spisová značka, ).

29. S ohledem na skutečnost že žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, je předmětná smlouva o úvěru dle § 86 z. s. ú. neplatná.

30. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1958 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem , částka, , avšak z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný dosud splatil pouze , částka, . Žalovaný je tak povinen žalobkyni zaplatit částku , částka, .

34. Okresní soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl pouze ohledně částky , částka, a ve zbytku žalobu zamítl.

35. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

36. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení při zohlednění příslušenství (úroku a úroku z prodlení včetně kapitalizovaného a nákladů spojených s vymáháním pohledávky) úspěch v rozsahu cca 82 % a neúspěch v rozsahu 18 %, žalobkyni tak náleží 64 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x , částka, dle § 7 a. t.(převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), třemi režijními paušály po , částka, dle § 13 a. t., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 64 % z částky nákladů , částka, přitom činí , částka, . Součástí nákladů řízení jsou i náklady na předžalobní výzvu a okresní soud proto žalobkyni již zvlášť uplatněné náklady spojené s uplatněním pohledávky (, částka, ) nepřiznal.

37. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.