46 C 111/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 134 797,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 834,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 963,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 134 797,27 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 238,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky 134 797,27 Kč s úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, společnost [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet anuitními splátkami ve výši 2 345 Kč měsíčně při úrokové sazbě 15,9 % p. a., a to počínaje dnem [datum]. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl úvěr zesplatněn ke dni [datum] a pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobou požaduje žalobkyně zaplatit jistinu ve výši 134 797,27 K č a zákonný úrok z prodlení 10 % ročně z této částky za období od [datum].

3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla v doplňujícím vyjádření, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila dostupné veřejné i interní databáze a registry, hodnotila bonitu žalovaného, výši jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně dále v doplnění k žalobě uvedla, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný zaplatil v lednu 2019 celkem 2 555 Kč, v únoru 2019 2 517,74 Kč, v březnu 2019 2 540 Kč, v dubnu 2019 2 608,77 Kč, v květnu 2019 2 556,24 Kč, v červnu 2019 2 557,21 Kč, v červenci 2019 0,78 Kč, v srpnu 2019 2 850 Kč, v září 2019 1 000 Kč, v říjnu 2019 4 941,26 Kč (částku 4 848,74 Kč a 93,26 Kč (v podání chybně uvedeno 300 Kč namísto 93,26 Kč dle předloženého výpisu) a v listopadu 2019 38,26 Kč Celkem žalovaný zaplatil 24 165,80 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu a současně zasílána na adresu předcházející adrese ohlašovny).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] vyplývá, že celková výše půjčky měla činit 140 000 Kč. Výše měsíční splátky byla stanovena částkou 2 345 Kč a zápůjční úroková sazba byla 15,90 %. Půjčka měla být splácena po dobu 119 měsíců a RPSN činila 17,10 % Smlouva nebyla žalovaným podepsána vlastnoručně a dle údajů ve smlouvě byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví.

8. Z listin předložených k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy o půjčce již předchozí závazky s celkovými měsíčními splátkami ve výši 5 387 Kč a zůstatkem ve výši 256 632 Kč. Celkově měl žalovaný další 4 závazky. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost. Příjem ze zaměstnání bez bližší specifikace měl činit 18 500 Kč. Výdaje na živobytí byly uvedeny v částce 3 000 Kč, další výdaje 3 000 Kč a měsíční splátky úvěrů 4 500 Kč. Z formuláře vyplývá, že žalovaný měl předchozí půjčky u [právnická osoba]

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že společnost [právnická osoba] při uzavírání smlouvy o půjčce posuzovala úvěruschopnost klienta na základě údajů, které v době žádosti zadal do formuláře banky. Dále zjišťovala aktuální dluhy žalovaného, neplatné doklady a existující exekuce. Vycházela u interních i externích zdrojů (BRKI, NRKI, [příjmení]). Konkrétně banka vycházela z deklarovaného příjmu klienta ve výši 18 500 Kč, který byl ověřen s využitím statistického nástroje. Výdaje byly zohledněny ve výši 13 403 Kč, přičemž splátky stávajících úvěrů činily 5 839 Kč, výdaje na bydlení 1 154 Kč a na živobytí 3 410 Kč a 3 000 Kč na ostatní výdaje.

10. Z výpisů z účtu vedeného na jméno žalovaného u [anonymizována dvě slova] za období od prosince 2018 do listopadu 2019 okresní soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta dne [datum] částka 140 000 Kč Žalovaný pak celkem splatil 24 165,80 Kč. Z výpisů rovněž vyplývá, že žalovaný vynakládal nemalé platby na hazard (platby v květnu 2019 ve prospěch [webová adresa]).

11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] prohlásila tímto dopisem pohledávku za žalovaným za splatnou ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k jejími zaplacení ve lhůtě 10 dnů.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (doloženého včetně dokladu o odeslání) a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

13. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě závazku předžalobní upomínkou, která byla podle podacího archu odeslána téhož dne.

14. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle článku 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (eIDAS) musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

18. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem, tj. v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 145/2010 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

19. V projednávané věci není smlouva o zápůjčce podepsána (je v ní pouze údaj o tom, že byla uzavřena v internetovém bankovnictví) a nesplňuje tedy žádnou z náležitostí elektronického podpisu a to ani prostého elektronického podpisu, když nelze ani dovodit, že by byl či mohl být přiřaditelný ke konkrétní listině ani ke konkrétní osobě.

20. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně) byla. Z dokumentu označeného jako„ smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené věřitelkou nepodepsané„ smlouvy o úvěru“ skutečně došlo. Naopak, ve věci je prokázáno, že smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla, když písemnou smlouvu žalovaný nepodepsal.

21. I kdyby však smlouva o zápůjčce byla uzavřena nesplňovala požadavek na prověření úvěruschopnosti.

22. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

28. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

29. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

30. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

31. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

32. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

33. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

34. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

35. Je zřejmé, že poskytovatel úvěru opakovaně řádně výdaje žalovaného nezkoumal a nevyhodnotil. Vycházel pouze z tvrzení žalovaného, která byla nejen nedostatečná, ale především nedoložená. Žalovaný měl dle svých tvrzení jen velmi nízký příjem ve výši 18 500 Kč, přičemž není ani zřejmé, zda se jednalo o příjmy z pracovního poměru či například ze sociálních dávek. Poskytovatelka úvěru rezignovala na skutečné zjištění nákladů a výdajů žalovaného (pro své potřeby vycházela z deklarované výše příjmů a statistického modelu). Rovněž ohledně výdajů tyto stanovila mechanicky bez bližšího ověřování. Ačkoliv měl žalovaný v okamžiku žádostí již jiné závazky, věřitelka rezignovala na prověřování reálných poměrů žalovaného. Smlouva o zápůjčce je proto neplatná podle § 86 z. s. ú.

36. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

37. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. <b>38. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 140 000 Kč, z níž žalovaný splatil 24 165,80 Kč. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku 115 834,20 Kč.</b> 39. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Ve zbytku proto okresní soud žalobu zamítl.

40. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. a povinnosti k zaplacení uložil s ohledem na nečinnost žalovaného ve lhůtě zákonné.

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 2/3 a neúspěšná v rozsahu 1/3. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 1/3. Účelně vynaložené náklady řízení představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 x 7020 Kč, třemi režijní paušály á 300 Kč (dle §§ 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 3 874,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 392 Kč. Podíl 1/3 z nákladů ve výši 27 716,50 Kč činí 9 238,80 Kč.

42. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).