46 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 44 488,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, a úroku a úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v Praze, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne , datum, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem Smlouvu o úvěru ke kreditní kartě , Anonymizováno, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši úvěrového limitu. Úvěr byl úročen úrokem 19,9 % p.a. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalobou je požadováno zaplacení částky dlužné jistiny , částka, , kapitalizovaného úroku do dne , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení do dne , datum, ve výši , částka, . Současně je žalobou požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení.

3. Žalobkyně dále uvedla, že povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného řádně splnila. Žalobkyně provedla kontrolu informací poskytnutých klientem v systému CBCB, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v prodlení se splácením závazků k bankovním institucím. Žalovaný neměl negativní záznam v databázi SOLUS. Žalobkyně analyzovala dlouhodobé kreditní a debetní operace na běžném účtu žalovaného. Nebyly přitom žádné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

5. Z úřední činnosti je okresnímu soudu známo, že proti žalovanému bylo vedeno od roku 2020 celkem , Anonymizováno, exekucí.

6. Dohodou o aktivaci služeb , Anonymizováno, ze den , datum, bylo žalovanému zřízeno elektronické bankovnictví.

7. Dle výpisu z účtu žalovaného u žalobkyně od , datum, do , datum, vyplývá, že žalovaný pobíral mzdu od společnosti , právnická osoba, a dne , datum, čerpal úvěr ve výši , částka, .

8. Na základě informace z , právnická osoba, byl dříve žalovanému již jeden úvěr zamítnut a dva spotřebitelské úvěry již žalovaný měl a dosud nebyly splaceny. Žalovaný celkem dlužil , částka, a výše měsíční splátky činila , částka, měsíčně.

9. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, žalovaný uvedl, že je zaměstnanec, , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, vzdělání s , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, nezaopatřené dítě, pracuje jako , Anonymizováno, na dobu neurčitou s příjmem , částka, měsíčně. Pravidelné výdaje žalovaného měly činit , částka, , na úvěry splácel , částka10. Z listiny označené jako data o žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný o úvěr žádal , datum, , přičemž mu byl úvěr ve výši úvěrového rámce , částka, schválen. Žalovaný v žádosti uvedl, že má , Anonymizováno, , je zaměstnán, , Anonymizováno, a žije v domácnosti s dalšími , Anonymizováno, osobami. Čistý příjem žalovaného měl činit , částka, . Nesplacená jistina dosavadních spotřebitelských úvěrů činila , částka, .

11. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta žalobkyní kreditní karta s úvěrovým limitem , částka, a s úrokem 19,9 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl své bydliště v , Anonymizováno12. V žádosti o změnu úvěru (žádost o navýšení úvěrového limitu na , částka, ) ze dne , datum, žalovaný uvedl, že je , Anonymizováno, , je , Anonymizováno, , přičemž domácnost s ním sdílí , Anonymizováno, , Anonymizováno, osoby, je , Anonymizováno, a bydlí ve , Anonymizováno, bytě. Měsíční příjem žalovaného měl činit , částka, , jeho výdaje bez splátek činily , částka, a na splátky vynakládal žalovaný , částka, měsíčně.

13. Na základě dodatku ke smlouvě o úvěru k , Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývá, že tímto dodatkem byl úvěrový limit navýšen na , částka, .

14. Z přehledu úvěrového účtu vyplývá, že žalovanému byly účtovány úroky ve výši , částka, (součet položek označených jak CMPP I).

15. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, je zřejmé, že žalovaný úvěr řádně nesplácel.

16. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, byl k tomuto dni úvěr zesplatněn. Ke dni , datum, žalovaný dlužil , částka, . Dle dodejky bylo zesplatnění úvěru žalovanému doručeno, avšak žalovaný si zásilku na poště nevyzvedl.

17. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, . Potvrzení podání byla předžalobní výzva odeslána , datum, .

18. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

24. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 [3225/2015 Sb. NSS]).

25. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan [Právní rozhledy 12/2014 s. 452]).

26. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

27. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 , právnická osoba, přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Vycházel především z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.

29. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

30. Je třeba připomenout, že již dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015/11). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. Česká národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. Česká národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalovaného.

31. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

32. Z provedeného dokazování je patrné, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána jen povrchně. Žalovaný sice byl zaměstnán s příjmem kolem , částka, měsíčně, avšak jeho výdaje nijak zkoumány a prověřovány nebyly, již v okamžiku čerpání úvěru měl žalovaný další dva dosud nesplacené úvěry s vysokým nesplaceným zůstatkem. Nadto byla proti žalovanému již v době poskytnutí úvěru vedena exekuční řízení (č.l. 21). Žalobkyně tedy neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

33. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. V projednávané věci je nutné vykazovanou jistinu úvěru , částka, ponížit o účtované úroky ve výši , částka, . Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o částku , částka, . V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

36. Ve zbytku proto okresní soud žalobou uplatněný nárok zamítl.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 7/10 a neúspěšná v rozsahu 3/10. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 4/10. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b a. t. ve výši 2,5 x , částka, , režijní paušály 3 x , částka, (dle §§ 14b a. t.), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. , částka, a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Podíl 4/10 ze součtu uvedených částek ve výši , částka, činí , částka, .

38. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení zástupci žalobkyně (§149 odst. 1 o. s. ř.).