46 C 114/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 18 242,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 999,75 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 13 999,75 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 4 243 Kč s příslušenstvím, úroku z částky 13 999,75 Kč a úroku z prodlení z částky 13 999,75 Kč za dobu do datum a ve výši vyšší než 9 % p.a. z částky 13 999,75 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 828,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce titul titul. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem v obec a číslo.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 18 242,75 Kč s úrokem a úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách. V důsledku řádného nesplácení úvěru došlo k jeho zesplatnění ke dni datum a věřitelka následně postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje žalobou neuhrazenou jistinu ve výši 13 999,75 Kč, poplatky ve výši 4 243 Kč, kapitalizované úroky ke dni datum ve výši 1 886,08 Kč a úroky z prodlení do datum ve výši 896,76 Kč, a konečně úroky od datum a úroky z prodlení od datum.

3. Žalobkyně doplnila, že při posuzování banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žádost vyhodnotila banka individuálně souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. příjmení kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v BRKI a NRKI, v insolvenčním rejstříku a v databázi MVČR. Žalovaný deklaroval v žádosti o úvěr, že je od datum zaměstnaný jako anonymizováno ve právnická osoba a. s. s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši částka Žalovaný uvedl, že celkový měsíční příjem činí částka. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance v době podání žádosti o úvěr měl žalovaný závazky s celkovou výší měsíčních splátek částka a z externích zdrojů banka zjistila, že v době podání žádosti o úvěr žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek částka. příjmení tak shledala, že žalovaný je úvěruschopný a schválila mu kreditní kartu s úvěrovým rámcem 14 000 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo ze dne datum a ze souvisejících dispozic ke smlouvě číslo soud zjistil, že se společnost právnická osoba poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 14 000 Kč.

7. Z prohlášení úvěru za splatný ze dne datum je patrné, úvěr byl věřitelkou zesplatněn pro prodlení žalovaného.

8. Z přehledu platební historie vyplývá, že dluh na jistině činí 13 999,75 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení postoupení ze dne datum je zřejmé, že pohledávka za žalovaným přešla (byla postoupena) na žalobkyni ke dni datum (dle podacího lístku bylo oznámení o postoupení žalovanému odesláno dne datum).

10. Z předžalobní upomínky ze dne datum (doložena včetně dokladu o odeslání ke dni datum) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 25 491,22 Kč do datum. Žalovaný byl uvedenou upomínkou rovněž upozorněn na zesplatnění úvěru.

11. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jejímu zesplatnění.

12. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po datum).

13. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace v interních a externích databázích, zejména z bankovního a nebankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a databáze MVČR. Věřitelka se dále spolehla pouze na deklaraci žalovaného o jeho zaměstnání žalovaného u právnická osoba a. s. a na tvrzení uváděná žalovaným v žádosti o revolvingový úvěr, nijak nezkoumala a neprověřovala náklady, výdaje a závazky žalovaného. Nadto měl již v okamžiku žádosti o úvěr žalovaný další závazky, na něž splácel více než částka měsíčně (dle náhledu do registru s údaji o úvěrové angažovanosti klienta).

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do datum, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

18. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

19. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy číslo s. 452)).

20. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet.

21. Jak již bylo uvedeno, věřitelka při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalovaného (z jím tvrzených údajů) a nahlédnutím do databází. Věřitelka však neprověřila údaje uvedené žalovaným, nezjišťovala jeho náklady a výdaje a nezohlednila řádně již existující závazky. Je zřejmé, že poskytovatel revolvingového úvěru řádně příjmy žalovaného a především jeho výdaje nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na tvrzení žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 9 odst. 1 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 13 999,75 Kč, které představují bezdůvodné obohacení. Uvedenou částku včetně úroku z prodlení od datum (tedy od lhůty stanovené v oznámení o zesplatnění ze dne datum) soud žalobkyni přiznal. Ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 70 % a neúspěšná v rozsahu 30 %. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 40 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 x 300 Kč, čtyři režijní paušály á 100 Kč (dle §§ 11, 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 220,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Podíl 40 % ze součtu uvedených částek tj. z částky 2 070,50 Kč činí 828,20 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.