46 C 115/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 16 118,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 359,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 11 759,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 248,14 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 343,47 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 14 022,91 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 118,91 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 16 118,91 Kč s úrokem a úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované na její žádost peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce ve výši 22 000 Kč. Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaná čerpala celkem 31 097,80 Kč, přičemž žalovaná uhradila 26 738,79 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne [datum]. Po zesplatnění dluhu žalovaná již neuhradila ničeho. Žalobou je požadována jistina ve výši 14 022,91 Kč, poplatek 196 Kč, náklady na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok kapitalizovaný ke dni podání žaloby ve výši 3 248,14 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni podání žaloby ve výši 1 343,47 Kč, jakož i úroky a úroky z prodlení od [datum] do zaplacení.

3. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že pracovníci žalobkyně zjišťovali kreditní skóre žalované na základě zjištěných a ověřených údajů a nahlížením do registrů. Žalobkyně zohledňovala rovněž klientské informace žalované jako věk, vzdělání, rodinný stav, počet dětí apod. Žalobkyně zjištěné údaje zadala do interního systému a provedla skóring, na jehož základě byl žalované úvěr schválen. Pokud následně žalovaná přestala svůj úvěr splácet, došlo k tomu v důsledku změny poměrů.

4. Účastnice souhlasily dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě nevyjádřila. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena do vlastních rukou žalované na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované je nařízena exekuce (č. l. 15).

7. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že žalovaná o sobě uvedla, že žije s druhem, je svobodná, žije u rodičů a měla mít jedno dítě. Žalovaná měla mít příjem ve výši 10 500 Kč představovaný rodičovským příspěvkem a příjem partnera měl bez bližšího upřesnění činit 15 000 Kč. Splátky jiným společnostem měly dosahovat 5 000 Kč měsíčně. Dle ověření v databázích [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR žalované procházela těmito databázemi bez záznamu.

8. Dle žalobkyní předložené metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně při posouzení vychází z uvedené metodiky, která je založena na ujišťování kreditního skóre. K tomuto žalobkyně využívá zejména úvěrové registry [příjmení] a NRKI a lustraci v [příjmení] a ISIR.

9. Z úvěrové smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru označená jako Kreditní karta [příjmení] [jméno]) datované razítkem ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a že byla v době uzavírání úvěrové smlouvy na mateřské dovolené. [příjmení] měsíční příjem žalované měl činit 10 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 21 519 Kč na nákup zboží a dále revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 22 000 Kč. Roční úroková sazba činila 26,28 %.

10. Z přehledu platební historie vyplývá, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 11 769,91 Kč a 19 327,89 Kč (tj. celkem 31 097,80 Kč), avšak dle záznamů splatila pouze 26 738,79 Kč.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě všech úvěrů do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalované zasílána doporučeně na adresu trvalého pobytu žalované platného v době uzavírání úvěrové smlouvy (dle přiloženého poštovního podacího archu).

12. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do sedmi dnů. Předžalobní výzva byla žalované doručována doporučeně na adresu uvedenou jako kontaktní v úvěrové smlouvě (dle předloženého poštovního podacího archu).

13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

27. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

28. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

29. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalované. Přitom již tato tvrzení byla nejen nedostatečná, ale především nedoložená. Žalovaná měla dle svých tvrzení jen velmi nízký příjem (10 500 Kč měsíčně) a byla na rodičovské dovolené. Žalobkyně se zjevně spolehla, že úvěr bude splácen z (nedoložených) příjmů jejího (údajného) druha/družky či ostatních členů domácnosti. Žalobkyně výdaje, náklady a závazky žalované nijak nezkoumala a neprověřovala. Nebylo mimo jiné nijak zkoumáno ani doloženo, jaké jsou náklady žalované na bydlení, výše její vyživovací povinnost či další náklady. Bez dalšího se spokojila s tvrzením žalované, přičemž dostatečně zodpovědně nevzala v úvahu, že součet splátek jiným společnostem v okamžiku žádosti o úvěr činil 5 000 Kč měsíčně. Již ze zjištěných skutečností je zjevné, že žalovaná v době žádosti o úvěr úvěruschopná nebyla. Metodika EBA dodržena nebyla. Úvěrové smlouvy jsou proto podle § 86 a 87 z. s. ú. neplatné.

30. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dál jen „o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Žalobkyně žalované poskytla celkem částku 31 097,80 Kč, z čehož žalovaná splatila celkem 26 738,79 Kč Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu uvedených částek ve výši 4 359,01 Kč.

33. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Ve zbytku proto okresní soud žalobu zamítl.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, když převážně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.