46 C 116/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 215 841,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 193 629,30 Kč, v měsíčních splátkách po 8 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, přičemž nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas, nastává splatnost celého dluhu.

II. Ohledně částky 22 212,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 467,24 Kč, úroku ve výši 10,5 % ročně z částky 211 052,38 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 865,56 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 211 052,38 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 22 495,50 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], a to v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, přičemž nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas, nastává splatnost celého dluhu.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 215 841,34 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne [datum] se žalovanou jako dlužníkem (úvěrovaným) úvěrovou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované jakožto dlužníkovi ve výši 220 368 Kč. Úvěr byl úročen úrokem 10,5 % p.a. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobou je požadováno zaplacení částky dlužné jistiny 211 052,38 Kč, dlužných poplatků 4 788,96 Kč, kapitalizovaného úroku do [datum] ve výši 28 467,24 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení do [datum] ve výši 4 865,56 Kč. Současně je žalobou požadován úrok a úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení.

3. Žalobkyně v žalobě a v podání ze dne [datum] uvedla, že povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované řádně splnila. Vycházela především z nahlédnutí do bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází. Žalobkyně měla k dispozici historické informace o žalované za celou skupinu [anonymizována dvě slova]. Vyhodnotila všechny dostupné informace, příjmy žalované, její výdaje a výdaje na splátky úvěrů, jeho finanční rezervy, zohlednila pojištění a aplikovala demografické a statistické informace v rámci tzv. skóringového modelu. Konkrétně žalobkyně prověřila žalovanou v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a nebankovním registru klientských informací (NRKI) a dále v databázi [příjmení]. V dané věci žalobkyně zjistila, že žalovaná měla mimo žalobkyně další tři dluhy vyplývající ze Smlouvy o osobním úvěru ze dne [datum], Smlouvy o osobním úvěru ze dne [datum] a Smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum]. Souhrnná měsíční splátka těchto dluhů činila 5 920 Kč. U jednoho dluhu byla žalovaná v minulosti v prodlení (přečerpání kontokorentu), avšak jednalo se o bagatelní porušení platební disciplíny. Z registru žalobkyně ověřila, že u žalované nebyl evidován žádný zvlášť závažný záznam. U žalované nebyl evidován negativní záznam v BRKI ani v [příjmení]. Proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení a nebyla proti ní vedena exekuce. Průkaz totožnosti nebyl evidován jako odcizený či ztracený. Bydliště žalované nebylo hlášeno na ohlašovně. Dle potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná má čistý měsíční příjem 17 750 Kč. Z obratů na běžném účtu však vyplývalo, že měsíční příjem žalované činil průměrně 28 482 Kč a byl podstatně vyšší než příjem z pracovního poměru. Zjištěné informace konfrontovala žalobkyně s dostupnými statistickými daty. Žalovaná uvedla své výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však vycházela na základě vlastního modelu z výdajů ve výši 21 870 Kč měsíčně (ostatní výdaje 1 000 Kč, výdaje na bydlení 9 540 Kč, životní minimum 3 860 Kč, splátky úvěrů 5 920 Kč a závazky u žalobkyně 1 550 Kč). Žalobkyně připomněla, že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalované se má ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

6. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované jsou vedeny tři exekuce.

7. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná o sobě uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má jen základní vzdělání a je zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] jako technik vstupní a výstupní kontroly s příjmem 18 964 Kč. Pracovní poměr byl sjednán jen na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalovaná dále uvedla, že nemá vyživovací povinnost a její výdaje na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 1 000 Kč. U žalobkyně měla mít žalovaná jen úvěr ve výši 140 367,14 Kč se splátkou 2 923 Kč měsíčně, úvěr na kreditní kartě s úvěrovým limitem 10 000 Kč a kontokorent 15 000 Kč.

8. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení je zřejmé, že žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je svobodná, bezdětná, má základní vzdělání, nemá negativní záznamy v databázích [příjmení] a NRKI/BRKI. Je zaměstnána u společnosti chambeck bohemia s.r.o. s měsíčním příjmem 18 964 Kč jako technik vstupní/výstupní kontroly a to jen na dobu určitou do [datum], náklady na bydlení měly činit 2 000 Kč a jiná náklady 1 000 Kč, přičemž žalovaná zatajila splácení dřívějších úvěrů. V rámci schvalovacího procesu byla modifikována výše příjmů i výdajů žalované.

9. Z databáze BRKI/KRKI vyplývalo, že žalovaná má ke dni žádosti o úvěr další tři úvěry v celkové výši 96 660 Kč s měsíční splátkou 6 504 Kč. Žalovaná měla současně osm odmítnutých žádostí o úvěr mimo žalobkyni.

10. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne [datum] se podává, že průměrný čistý příjem žalované činil jen 18 964 Kč měsíčně a žalovaná měla pracovní poměr u schambeck bohemia s.r.o. jen na dobu určitou do [datum].

11. Z prohlášení o zdravotním stavu soud nic zásadního nezjistil.

12. Z neúplného výpisu z účtu žalované je patrné, že žalovaná dostávala ve výplatních termínech [datum], [datum] a [datum] částky 31 850 Kč, 27 886 Kč a 25 710 Kč. Důvod vyšších výplat, než činila mzda, nebyl uveden. Současně žalovaná hradila nájem [jméno] [příjmení] ve výši 9 540 Kč měsíčně.

13. Dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] byl žalované poskytnut žalobkyní spotřebitelský osobní úvěr ve výši 220 368 Kč úročený sazbou 10,5 % p.a., přičemž částka 140 368 Kč byla určena na konsolidaci dřívějšího dluhu a zbývající částka byla bezúčelová. Žalovaná se zavázala úvěr splácet 96 měsíčními splátkami po 3 449 Kč. Současně byla žalovaná povinna platit pojištění 220 Kč měsíčně. Celkově byla žalovaná povinna splatit 326 664,28 Kč.

14. Dle výpisu z účtu žalované ze dne [datum] byl úvěr žalované vyplacen ve výši 220 368 Kč.

15. Dle přehledu historických výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaná celkem splatila 26 738,70 Kč (součet položek označených kódem T11 a T17, který dle žalobních tvrzení označuje splátky úvěru).

16. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a žalobkyně jej proto zesplatnila. Aktuální dlužná částka po splatnosti ke dni zesplatnění činila 31 825,27 Kč. Zásilka byla žalované oznámena a uložena na poště dne [datum]. Vyzvednuta nebyla.

17. Předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalované zasílána s výzvou k zaplacení částky 247 081,18 Kč do [datum]. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána téhož dne.

18. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

24. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)).

25. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)).

26. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

27. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované, avšak nedostatečně vyhodnotil podklady, ze kterých vycházel. Vycházel přitom především z tvrzení žalované o jeho příjmech a výdajích, která však řádně neprověřoval.

29. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

30. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování skutečných příjmů a výdajů žalované.

31. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

32. Je zřejmé, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované nezkoumala. Předně žalobkyně vůbec nezohlednila, že žalovaná má uzavřenou pracovní smlouvu jen na dobu určitou do [datum], avšak úvěr měl být splácen 96 měsíců. Žalobkyně nevzala v úvahu ani to, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla nepravdivé údaje, když jednak zatajila existující úvěry u třetích subjektů a rovněž nepravdivě informovala o svých výdajích na bydlení, když místo skutečných plateb ve výši 9 540 Kč měsíčně žalovaná tvrdila, že její náklady spojené s bydlením činí jen 2 000 Kč měsíčně (uvedeno v návrhu na poskytnutí úvěru). Žalobkyně bez vysvětlení vycházela ze tří vyšších plateb od zaměstnavatele v měsících prosinec 2020 až únor 2021, i když důvod těchto vyšších výplat nebyl vysvětlen a výše vyplácených částek se nadto snižovala. Žalobkyně sama kalkulovala pravděpodobné výdaje žalované ve výši 21 870 Kč, ačkoliv průměrná čistá mzda žalované nedosahovala ani 19 000 Kč. Z výpisu z databáze BRKI/NRKI rovněž vyplývalo, že žalovaná v době předcházející uzavření smlouvy (v roce 2020) opakovaně žádala o poskytnutí úvěru a její žádosti byly opakovaně odmítány. Je zřejmé, že žalovaná musela mít s vysokou mírou pravděpodobnosti v budoucnu problémy se splácením. [jméno] zadlužení žalované byla přitom relativně vysoká. Protože žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřovala, smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.

33. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 220 368 Kč, z čehož žalovaná splatila celkem 26 738,70 Kč. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o částku 193 629,30 Kč. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

36. Ve zbytku proto okresní soud žalobou uplatněný nárok zamítl.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná (při zohlednění příslušenství) v rozsahu 80 % a neúspěšná v rozsahu 20 %. Náleží jí proto náhrada v rozsahu 60%. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 x 9 180 Kč, třemi režijní paušály á 300 Kč (dle §§ 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. 5 008,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 8 634 Kč. Podíl 60 % ze součtu uvedených částek ve výši 37 492,50 Kč činí 22 495,50 Kč.

38. Okresní soud určil s ohledem na výši žalované částky splnění povinnosti ve splátkách, jejichž výše respektuje oprávněný zájem žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřené době (cca do 2 let).

39. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení zástupci žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).