46 C 12/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o 252 370,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 173 049,74 Kč, a to v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

II. V části, v níž se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 79 320,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 748,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 115,57 Kč, úroku ve výši 7,5 % ročně z částky 245 504,18 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 245 504,18 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 1 577,54 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 252 370,19 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne [datum] se žalovanými jako dlužníky (úvěrovanými) úvěrovou smlouvu o poskytnutí [anonymizováno] půjčky [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru žalovaným jakožto dlužníkům ve výši 340 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Úvěr byl úročen sazbou 7,5 % p. a. a žalovaní se jej zavázali splácet anuitními splátkami ve výši 4 757 Kč měsíčně až do [datum]. Žalovaní se dostali do prodlení (poslední splátku uhradili [datum]) a žalobkyně proto úvěr zesplatnila, o čemž byli žalovaní vyrozuměni dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu k plnění do [datum]. Žalobou je požadováno zaplacení částky, jež byla vyčíslena částkou 252 370,19 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 245 504,18 Kč, dlužných poplatků 6 866,01 Kč (poplatky za upomínky ve výši 5 x 500 Kč a 1 x 350 Kč a poplatky za pojištění ve výši 12 x 340 Kč). Podle žalobkyně žalovaní uhradili poplatky ve výši 63,99 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 7,5 % z dlužné nesplacené jistiny, přičemž úrok byl kapitalizovaný od [datum] do [datum] ve výši 13 748,72 Kč. Požadován je konečně také úrok z prodlení, jež byl kapitalizován do [datum] částkou 2 115,57 Kč. Na předžalobní výzvu žalovaní nereagovali.

3. V doplnění žaloby ze dne [datum] (č. l. 29 až 33) ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalobkyně vycházela z informací, které si sám aktivně zjišťovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, zejména z historických informací celé skupiny [anonymizováno] banky. Žalobkyně prověřovala žalovaného v bankovních registrech, nebankovních registrech, v ostatních registrech a databázích, prověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný neměl záznamy v BRKI, NRKI, v databázi [příjmení], v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně zjistila, že žalovaný 1) měl další dva dluhy vyplývající ze smlouvy o kreditní kartě splátkové ze dne [datum] a ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Jiné negativní informace žalobkyně o žalovaných nezjistila. Z interní databáze žalobkyně nezjistila žalobkyně žádné negativní informace, rovněž z insolvenčního rejstříku nebylo zjištěno, že by proti žalovaným bylo vedeno insolvenční řízení. Doklady žalovaných nebyly evidovány jako ztracené či odcizené a žalovaní nebyli hlášeni na adrese ohlašovny. Dle čestného prohlášení žalovaného 1) čistý příjem žalovaného 1) činil 13 500 Kč, příjem žalované 2) u společnosti [právnická osoba] dosahoval 18 919 Kč. Na základě demografických a behaviorálních dat byl na základě modelu proveden scóring žalovaných. V žádosti o poskytnutí optimální půjčky žalovaní uvedli, že jejich náklady na bydlení ve vlastním bytě činí 2 500 Kč, ostatní výdaje 500 Kč a náklady na pojištění 250 Kč. Žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaných ve výši 17 371 Kč, přičemž na splátky dřívějších úvěrů žalovaní vydávali 3 916 Kč měsíčně. Úvěr byl pojištěn pojištěním schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně na základě důkladné analýzy dospěla k závěru, že žalovaní jsou schopni úvěr splácet.

4. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podali žalovaní odpor. Žalovaný 1) namítl, že je veden na úřadu práce bez nároku dávky. Je ve velmi složité životní a finanční situaci, kterou se snaží řešit. Žalovaný 1) uznal svůj závazek k žalobkyni, avšak má více závazků. Úvěr si žalovaný bral na koupi zahrady. Vždy splácel řádně a včas, ale přišel o rodinu a všechny své povinnosti začal zanedbávat. Přesto by svůj dluh chtěl uhradit.

5. Odpor podala rovněž žalovaná 2). Uvedla, že si brala úvěr společně s žalovaným 1), ale smluvní stranou byla pouze proto, že žalovaný 1) svým příjmem na úvěr nedosáhl. Nikdo jí nevysvětlil, že pokud žalovaný 1) platit nebude, bude muset dluh hradit ona. Se žalovaným 1) již tři roky nežije a úvěr si žalovaný 1) bral na koupi zahrady, kterou si za poskytnuté prostředky koupil žalovaný 1). Žalovaný 1) by proto měl zahradu prodat a dluh uhradit, což jí také přislíbil.

6. Podle článku 22 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími.

7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle §153a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek pro uznání, nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

9. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

10. S ohledem na shora uvedené okresní soud nemohl vydat ve věci ve vztahu k žalovanému 1) rozsudek pro uznání, aniž by před rozhodnutím prověřil, zda žalobkyně při sjednání úvěrové smlouvy splnila svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaných.

11. Ze žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne [datum] okresní soud zjistil, že žalovaný 1) v žádosti uvedl, že je svobodný, žije s družkou, je vlastníkem domu či bytu, má základní vzdělání a je zaměstnán ve [právnická osoba], a.s. s měsíčním příjmem 13 565 Kč. Žalovaná 2) uvedla, že je svobodná, žije s druhem, bydlí v nájemním bydlení, má středoškolské vzdělání s maturitou, je zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 18 919 Kč. Žalovaní uvedli, že jejich měsíční výdaje spojené s bydlením činí 2 500 Kč, ostatní výdaje 500 Kč a výdaje na pojištění 250 Kč. Žalovaní neuvedli žádné existující splácené úvěry. Celková výše limitů kreditních karet měla dosahovat 45 000 Kč. Ze žádosti vyplývá, že o úvěr požádali oba žalovaní a oba také žádost podepsali.

12. Z fotokopií občanských průkazů okresní soud rozhodné skutečnosti nezjistil.

13. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne [datum] vyplývá, že společnost [právnická osoba] potvrdila, že žalovaná 2) byla u této společnosti zaměstnána od [datum] jako přípravářka s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 6 měsíců ve výši 18 919 Kč.

14. Pouze z čestného prohlášení o výši příjmu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný 1) sám prohlásil, že je od [datum] zaměstnán na dobu neurčitou u [právnická osoba] [obec] jako řidič s průměrným měsíčním příjmem 13 500 Kč.

15. Na základě skóringového modelu ze dne [datum] bylo shledáno, že žalované 2) může být poskytnuta optimální půjčka nezajištěná ve výši 340 000 Kč měsíčně.

16. Dle návrhu na rozhodnutí o poskytnuti [anonymizováno] půjčky bylo zjištěno, že úvěr optimální půjčka byl žalovaným doporučen ke schválení.

17. Z prohlášení o zdravotním stavu je patrné, že žalovaný 1) čestně prohlásil, že je zdravý.

18. Z výpisu databází BRKI a NRKI se zjišťuje, že žalovaný 1) měl v minulosti řadu úvěrů, přičemž ke dni podání žádosti dva splácené úvěry s úvěrovými limity 20 000 Kč a 45 000 Kč, žalovaná 2) měla jeden odmítnutý úvěr a jeden splacený úvěr.

19. Z výpisů z běžného účtu žalovaného 1) je patrné, že žalovaný 1) měl na účtu nízké počáteční i konečné zůstatky (mezi 7 045,66 Kč a 23 622,93 Kč), přičemž výše příjmů byla celkové nižší než výše výdajů.

20. Ze standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že oba žalovaní byli před uzavřením smlouvy seznámeni s obsahem smlouvy, na základě které jim měl být poskytnut úvěr ve výši 340 000 Kč. Informace obsahuje údaje o úrokové sazbě ve výši 7,5 % ročně i o RPSN. Součástí je pak splátkový kalendář. Žalovaný 1) i žalovaná 2) vlastnoručním podpisem potvrdili, že jim bylo poskytnuto vysvětlení ke smlouvě (strana 7 informace).

21. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovaným poskytnut spotřebitelský úvěr [anonymizováno] půjčka ve výši 340 000 Kč, přičemž částka 140 000 Kč byla účelově použita na konsolidaci dřívějších dluhů. Úvěr měl být splacen 96 měsíčními splátkami po 4 757 Kč a s pojistným ve výši 340 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba činila 7,5 % p. a. Žalovaný 1) a žalovaná 2) vystupovali ve smlouvě oba jako dlužníci a oba smlouvu vlastnoručně podepsali.

22. Z interních účetních dokladů je zřejmé, že úvěr byl čerpán dne [datum] ve dvou částkách.

23. Dle výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] žalovaní úvěr řádně nespláceli a žalobkyně jej proto zesplatnila. Ke dni [datum] činila výše dluhů po splatnosti 36 931,99 Kč. Zásilka se vrátila od žalovaného 1) i od žalované 2) jako nevyzvednutá. Ve výzvě byla stanoven den splatnosti datem [datum].

24. Žalovaní byli vyzváni předžalobními výzvami ze dne [datum] a [datum].

25. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovaným 1) a současně se žalovanou 2) dne [datum] úvěrovou smlouvu a na základě této smlouvy byla žalovaným poskytnuta částka 340 000 Kč. Žalovaní úvěr zpočátku spláceli, přičemž dle tvrzení žalobkyně (č.l. 51 p.v.) bylo před podáním žaloby celkově uhrazeno 166 950,26 Kč. Z důvodu prodlení se splácením úvěru pak žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum].

26. Ve vztahu k námitce žalované 2), že smlouvu uzavírala jen„ kvůli příjmu“, neboť žalovaný 1) sám na poskytnutí úvěru nedosáhl (č.l. 10), okresní soud tuto námitku nepovažoval za relevantní. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalovaná 2) byla seznámena s podmínkami úvěrové smlouvy a vlastnoručním podpisem standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, žádosti i úvěrové smlouvy potvrdila, že jí bylo podáno dostačující vysvětlení a že s uzavřením smlouvy za podmínek ve smlouvě stanovených souhlasila. Žalovaná 2) má nadto středoškolské vzdělání a lze tedy vycházet z toho, že jí byl obsah a zejména závazky z uzavřené úvěrové smlouvy zřejmé a jasné. Okresní soud přitom vycházel z ustanovení §4 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

27. Současně je však z provedeného dokazování zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaných.

28. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

29. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

36. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

37. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanými úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

38. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

39. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

40. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

41. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18.

42. Je třeba připomenout, že již dne [datum] vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne [datum] o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. [ulice] národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. [ulice] národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

43. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

44. Jak vyplývá z provedeného dokazování v projednávané věci, žalobkyně úvěruschopnost žalovaných řádně neprověřila. Zjistila sice výši příjmů žalovaných, které však byly velmi nízké, avšak podrobně se již nezabývala výší nákladů, výdajů a dluhů žalovaných. Zejména nevěrohodný je údaj uváděný žalovanými ohledně nákladů na jejich bydlení. Z předložených dokladů nevyplývá, že by žalobkyně prověřovala, zda je žalovaný 1) skutečně vlastníkem domu či bytu. I kdyby tomu tak bylo, je výše uváděných nákladů v částce 2 500 Kč měsíčně krajně nevěrohodná. Žalovaná 2) měla bydlet nájemním bydlení, náklady na její nájemní bydlení vůbec zjišťovány nebyly. O problematické finanční situaci žalovaných vypovídá přitom i to, že poskytnutým úvěrem měly být konsolidovány dřívější úvěry ve výši 140 000 Kč i to, že zůstatky na běžném účtu žalovaného 1) byly velmi nízké. Žalobkyně se rovněž nijak nezbývala případnou vyživovací povinností obou žalovaných. Z obsahu spisu (č.l. 36) je přitom zřejmé, že žalovaní měli v době jejího uzavírání dvě nezletilé děti. Metodika stanovená Českou národní bankou dodržena nebyla. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

45. V souladu s § 87 z. s. ú. jsou žalovaní povinni vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. <b>46. V projednávané věci žalobkyně poskytla žalovaným částku 340 000 Kč, z níž žalovaní splatili 166 950,26 Kč. Žalovaní se tak bezdůvodně obohatili o 173 049,74 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.</b> 47. O lhůtě k plnění rozhodnul okresní soud tak, že splnění povinnosti uložil ve splátkách, s ohledem na výši dlužné částky a obtížnou finanční situaci žalovaných. Žalovaný 1) uvedl, že je veden na Úřadu práce bez nároku na dávky, žalovaná 2) uvedla vyživovací povinnost ke třem dětem a více dluhů. Výše splátek současně stanovena tak, aby odpovídala oprávněnému zájmu žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřené lhůtě (cca 1,5 roku).

48. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení (při zohlednění zamítnutého příslušenství včetně kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) úspěšná v rozsahu 52 % a neúspěšná v rozsahu 8 %. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 4 %. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují paušální odměna advokáta za zastoupení dle sazeb stanovených v § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2,5 x 9 340 Kč, tři režijní paušály á 300 Kč (dle §§ 7, 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.) tj. 1 200 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast při jednání), částka odpovídající 21% DPH ze součtu předchozích částek tj. z částky 24 250 Kč, která činí 5 092,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 10 096 Kč. Podíl 4 % ze součtu uvedených částek ve výši 39 438,50 Kč činí 1 577,54 Kč.

49. Žalovaní jsou povinni uhradit náklady řízení zástupci žalobkyně (§149 odst. 1 o.s.ř.).