46 C 122/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní titul Janou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 30 422 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 373,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 373,98 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 14 048 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 286,62 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení z částky 12 373,98 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 373,98 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Ohledně částky 4 000,02 Kč a úroku z prodlení z částky 7 761,40 Kč se řízení pro částečné zpětvzetí žaloby podle § 96 o. s. ř. zastavuje.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 881,10 Kč, k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno jméno, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 30 422 Kč s úrokem z prodlení. Podle žaloby, společnost právnická osoba, se sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, a žalovaná mezi sebou uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 421,98 Kč. Datum splatnosti úvěru byl stranami dohodnut na den datum. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, byla o zaplacení upomínána. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná nereagovala ani na upomínku zasílanou zástupcem žalobkyně a dlužnou částku nezaplatil.

2. Později žalobkyně opravila svá skutková tvrzení tak, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 26 399 Kč (žalovaná čerpala dne datum částku 18 000 Kč, dne datum částku 3 000 Kč a dne datum částku 5 399 Kč), přičemž v tobě postoupení jí zbývalo zaplatit ještě 22 660,58 Kč. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka v celkové výši 30 421,98 Kč, která se kromě jistiny skládala rovněž ze smluvních úroků ve výši 7 511 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 250 Kč. Po podání žaloby žalovaná uhradila 4 000 Kč, které žalobkyně započetla na náklady na vymáhání a na úroky.

3. Žalobkyně následně doplnila žalobu o tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla prověřována lustrací v databázích ISIR, příjmení, CRKI a EUCB.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva mezi právnická osoba a žalovanou není podepsaná ani jedním z účastníků. Podepsány nejsou ani obchodní podmínky právnická osoba Ve smlouvě je uvedeno, že výše úvěrového limitu činila 80 000 Kč a RPSN činila 262,91 %. Podepsané nejsou ani standardní informace o spotřebitelském úvěru.

8. Z oznámení o platbě na účtu vyplývá, že na účet žalované byla připsána dne datum platba od žalobkyně ve výši 5 399 Kč.

9. Z výpisů z úvěrového účtu a z dokladů o provedených platbách vyplývá, že na úvěr žalovaná čerpala dne datum částku 18 000 Kč, dne datum částku 3 000 Kč a dne datum částku 5 399 Kč Celkem žalovaná čerpala částku 26 399 Kč.

10. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že dlužný zůstatek po poslední platbě ke dni datum činil 22 660,58 Kč a ke dni datum částku 30 421,98 Kč.

11. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na úvěr dne datum částku 2 250 Kč, dne datum částku 2 125 Kč, dne datum částku 2 460 Kč a dne datum částku 3 190 Kč (celkem 10 025 Kč). Po podání žaloby žalovaná uhradila 4 000 Kč.

12. Z oznámení o postoupení ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

13. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně) byla. Z dokumentu označeného jako„ smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené věřitelkou nepodepsané„ smlouvy o úvěru“ skutečně došlo. Ve věci je tak prokázáno, že smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla.

14. Jen na okraj a pro úplnost soud připomíná, že skutečnost, že žalobkyně přistoupila k uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou nezákonně (nikoliv v zákonem předepsané písemné formě), tedy v rozporu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, nemůže být žalované k tíži.

15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy číslo s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (číslo Sb. NSS)).

22. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 číslo. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 číslo vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo – právnická osoba v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/ 2014 s. 452)).

23. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

24. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

26. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí číslo 2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009 číslo - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení číslo 2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

27. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014 číslo, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

28. Je zřejmé, že poskytovatelka úvěru úvěruschopnost žalované řádně neprověřovala, když vycházela pouze z údajů o příjmech a výdajích poskytnutých údajně žalovanou (žalobkyní nijak nedoložených).

29. Úvěrová smlouva je tak neplatná i podle § 86 z. s. ú., neboť úvěruschopnost žalované řádně prověřována poskytovatelem spotřebitelského úvěru nebyla.

30. Žalovaná byla vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum.

31. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, že žalované byla poskytnuta částka 26 399 Kč, kterou je nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná na tuto částku splatila před podáním žaloby pouze 10 025 Kč a po podání žaloby dalších 4 000 Kč.

32. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Vztaženo na daný případ, žalobkyni proto byl přiznán jen nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatou částkou 26 399 Kč a vrácenou částkou 14 025 Kč, tedy částka 12 373,98 Kč s úrokem z prodlení.

36. Žalovaná pak měla dluh splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní vyzvána. Žalované byla výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení ze dne datum poskytnuta lhůta 3 dnů. Za předpokladu doručení výzvy žalované třetí následující pracovní den tedy lhůta pro splnění uplynula dne datum. Po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení, a od tohoto okamžiku žalobkyni náleží nárok na úroky z prodlení.

37. S ohledem na neexistenci uzavření platné smlouvy mezi účastníky nebyla platně sjednána ani ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru.

38. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v , kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění příslušenství) v rozsahu celkem 66 % a neúspěch v rozsahu 33 %, žalobkyni tak náleží 33 % nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2 x 500 Kč (převzetí zastoupení, písemná výzva a podání žaloby) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvěma režijními paušály po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1 218 Kč dle zákona o soudních poplatcích. Podíl 33 % z částky nákladů 2 670 Kč přitom činí 881,10 Kč. Účelným úkonem právního zastoupení žalobkyně není předžalobní výzva žalobkyně ze dne datum, neboť ta byla nadbytečná a duplicitní vzhledem k oznámení o postoupení z téhož dne zasílanému nezastoupenou žalobkyní.

39. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.